Praha si připomíná 22 let od doby, kdy si nápor uprchlíků vyžádal uzavření německé ambasády

Zajímavosti

PRAHA | Výročí uplynutí 22 let ode dne, kdy se kvůli náporu uprchlíků muselo načas uzavřít německé velvyslanectví v Praze, si Česko připomene v úterý. Právě 23. srpna roku 1989 se totiž tisíce občanů východního Německa vydaly do hlavního města tehdejšího Československa, aby odsud vycestovaly na Západ.

I přesto ale úřad ještě před pádem Železné opony napomohl při útěku na svobodu zhruba 15 tisícům lidí.

Exodus obyvatel východního Německa odstartovalo rozhodnutí maďarské vlády, která dala na počátku května roku 1989 pokyn k odstranění signalizačního zařízení z hranic s Rakouskem a poté i zrušení přísně střeženého hraničního pásma. Volnějšího režimu využily v létě tisíce východních Němců, kteří vzali Maďarsko útokem. Část z nich přitom našla útočiště na západoněmeckém velvyslanectví v Budapešti, přičemž podobný osud stihl i ambasády ve Varšavě a Praze.

Budova Lobkovického paláce v Praze, ve které velvyslanectví sídlí, přitom azyl občanům tehdejší Německé demokratické republiky poskytla už dříve. Na počátku roku 1989 se totiž podle tehdejšího západoněmeckého velvyslance v Československu Hermanna Hubera na ambasádu uchýlila skupinka obyvatel východního Německa. To byl však jen slabý odvar toho, co se událo o pár měsíců později.

Nezvaných "nocležníků", jimiž byli zejména mladí lidé a které diplomaté zpočátku ubytovali přímo v budově paláce a přilehlé oranžerii, v srpnu den co den přibývalo. Kapacita areálu tak záhy přestala stačit, což vedení ambasády přimělo k tomu, že na pozemku nechala vystavět stanové městečko.

Ani uzavření ambasády, o kterém rozhodlo německé ministerstvo zahraničí, ale uprchlíky neodradilo. Ti se tak do areálu i nadále dostávali přes plot, který pozemek obepíná.

Neutuchajícímu přívalu uprchlíků učinil přítrž teprve východoněmecký zmocněnec Wolfgang Vogel, který ambasádu navštívil v polovině září a jemuž se podařilo přesvědčit část svých krajanů k tomu, aby se vrátili zpátky do vlasti. Ambasádě to ale na příliš dlouhou dobu neulevilo, uprchlíků totiž záhy začalo opět přibývat. Na konci září tak pozemek velvyslanectví "okupovaly" na čtyři tisíce lidí.

V té době již probíhala jednání na mezinárodní úrovni, jež vyústila v uzavření dohody, na jejímž základě mělo být uprchlíkům umožněno odjet do západního Německa. Radostnou novinu přijel uprchlíkům do Prahy poslední zářijový den oznámit samotný ministr zahraničí SRN Hans-Dietrich Genscher. Pár hodin poté tak už mohli nasednout do některého z vlaků, které za tím účelem vypravily východoněmecké dráhy a jejichž úkolem bylo dopravit zájemce o nový život do západního Německa.

Ani tehdy si ale zaměstnanci ambasády ještě nemohli oddechnout. Dohoda státníků a následný převoz uprchlíků na Západ totiž vyvolal druhou vlnu exodu. Ta byla nakonec ještě mohutnější než ta předchozí. Také tentokrát se přitom všichni ti, co toužili po svobodě, dočkali. Další vlaky s východními Němci na palubě vyrazily směr západní Německo dne 4. října.

O poznání lehčí to měli ti, kteří se k odchodu odhodlali po 3. listopadu. Právě po tomto datu už totiž občanům východního Německa k překročení československo-německých hranic stačily osobní doklady či pas. Dne 9. listopadu se pak přechody v Berlínské zdi otevřely natrvalo.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti