Ondřej Šimon: Je třeba více mluvit se seniory, než o nich…

Aktuality

17. srpna 2026, 06.42 | Naše populace stárne, je a bude třeba se postarat o blaho nejstarší generace. Své o tom ví ředitel sociálního zařízení pro seniory Domov Kobylisy Mgr. Ondřej Šimon, MPA, kterého jsme pożądali o rozhovor.

Kdy podle vás nastává okamžik, kdy by měl člověk začít uvažovat o životě v domově pro seniory?

Podle mě není rozhodující konkrétní věk. Ten okamžik přichází spíš tehdy, když člověk začne mít pocit, že už pro něj není snadné zvládat každodenní život doma, potřebuje pravidelnou pomoc nebo se například stále častěji potýká se samotou. Ideální je začít o této možnosti mluvit včas, ještě ve chvíli, kdy se senior může sám aktivně rozhodovat a vybírat si, co mu bude vyhovovat. Domov pro seniory by neměl být vnímán jako poslední možnost, ale jako jedna z cest k bezpečnému a důstojnému životu ve stáří.

Proč právě Domov sociálního zařízení pro seniory v Kobylisích? V čem je podle vás jeho největší přednost?

Za největší přednost považuji především spojení kvalitní péče s prostředím, ve kterém se člověk může cítit skutečně jako doma. Nejde jen o to zajistit všechny základní potřeby. Důležitá je atmosféra, vztahy mezi lidmi a pocit bezpečí. Velkou výhodou je také umístění v Praze, takže řada našich obyvatel může zůstat v prostředí, které dobře zná, a zároveň neztratit kontakt se svou rodinou a blízkými.

Jak vypadá běžný den vašeho obyvatele? Je více času na odpočinek, nebo se u vás stále něco děje?

Každý den může vypadat trochu jinak a hlavně záleží na samotném člověku. Někdo má rád klidnější režim, někdo chce být od rána mezi lidmi a účastnit se programu. Snažíme se, aby byl prostor jak na odpočinek a soukromí, tak na společenský život a nejrůznější aktivity. Důležité pro nás je, aby obyvatelé neměli pocit, že musejí žít podle nějakého pevného institucionálního rozvrhu, ale aby si mohli svůj den co nejvíce přizpůsobit.

Senioři dnes rozhodně nechtějí jen „sedět a čekat“. Jaké aktivity, programy a společenské možnosti jim nabízíte?

Aktivity mají velký význam nejen pro fyzickou kondici, ale také pro psychickou pohodu a mezilidské vztahy. Snažíme se proto vytvářet pestrý program – od pohybových a tvořivých aktivit přes kulturní a společenské akce až po společná setkávání a programy podporující paměť a aktivní způsob života. Zároveň ale platí, že aktivita nemá být povinnost. Každý by si měl vybrat podle svých zájmů a podle toho, na co má právě chuť.

Jak důležitý je pro seniory kontakt s ostatními lidmi? Pomáhá domov překonávat samotu?

Velmi. Samota může být ve vyšším věku velkým problémem, zejména když člověk žije sám a jeho možnosti pohybu jsou omezené. V domově má kolem sebe nejen personál, ale především další lidi podobného věku, se kterými může navázat vztahy. Vidíme, že i obyčejné každodenní věci – společná káva, rozhovor nebo účast na programu – mohou člověku výrazně zlepšit náladu a kvalitu života. Zároveň samozřejmě respektujeme i ty, kteří potřebují více soukromí.

Jak se snažíte zachovat samostatnost a soukromí každého obyvatele? Má člověk možnost rozhodovat o tom, jak bude svůj den trávit?

Snažíme se člověku nepřebírat věci, které ještě zvládne sám. Naším cílem není rozhodovat za obyvatele, ale pomáhat mu tam, kde pomoc skutečně potřebuje. Pokud je to možné, měl by si člověk nadále rozhodovat o svém denním režimu, o tom, jak tráví svůj čas a čeho se chce účastnit. Soukromí a respekt k osobnosti každého člověka považujeme za úplný základ důstojné péče.

Kobylisy jsou součástí Prahy. Je výhodou, že obyvatelé zůstávají ve známém městě a relativně blízko svým rodinám?

Určitě ano. Stěhování do domova je samo o sobě velká životní změna a velmi pomáhá, když člověk nemusí zároveň opouštět město a prostředí, které zná třeba celý život. Pro rodiny je také důležitá dobrá dostupnost, protože pravidelný kontakt s blízkými je nenahraditelný. Domov nikdy nemůže a ani nechce rodinu nahradit. Měl by jí naopak pomáhat zůstat přirozenou součástí života seniora.

Máte mezi obyvateli příběhy lidí, kteří se po příchodu k vám výrazně změnili k lepšímu – ožili, našli nové přátele nebo získali novou chuť do života?

Takové příběhy jsou asi jednou z nejhezčích částí naší práce. Někdy k nám přijde člověk, který byl doma dlouho sám, měl velmi omezené kontakty a postupně ztrácel zájem o dění kolem sebe. Když potom zjistí, že jsou kolem něj lidé, s nimiž si může popovídat, něco podniknout nebo navázat nové přátelství, může být změna opravdu výrazná.

Co podle vás dělá dobrý domov pro seniory opravdu dobrým domovem? Jsou to především lidé, prostředí, péče, program, nebo něco úplně jiného?

Podle mě se nedá vybrat jen jedna věc. Můžete mít krásnou budovu a skvělé vybavení, ale bez dobrých lidí to nebude dobrý domov. Základem je proto kvalitní a lidský personál, který má k seniorům respekt. K tomu samozřejmě patří odborná péče, příjemné a bezpečné prostředí, smysluplný program a možnost zachovat si co nejvíce vlastního způsobu života. Nejlepší známkou dobrého domova je podle mě to, že o něm jeho obyvatelé skutečně mluví jako o svém domově.

Co byste změnil na tom, jak česká společnost nahlíží na stáří a seniory?

Přál bych si, abychom stáří nevnímali především jako období nemocí, omezení a závislosti na druhých. Je to pořád plnohodnotná část života. Senioři mají zkušenosti, názory, zájmy, smysl pro humor i potřebu rozhodovat o sobě stejně jako kdokoli jiný. Myslím, že bychom měli méně mluvit o seniorech a více mluvit se seniory. A především je nevnímat jako jednu stejnou skupinu – každý člověk je jiný, a to se věkem nemění.

foto archiv

Zdroj: Redakce RN

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kultura

» Zdraví

» Charita

» Rozhovory

» Kraje » Praha