Branná povinnost a domobrana: Hledání nových sil na východě

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Varšava | Dvaadvacetiletý Krzysztof Nowak není žádný voják, ale student. Na první pohled se to však nepozná. Uniforma s polskými výsostnými znaky, vyleštěné vojenské boty, krátký sestřih - člen polského...

volnočasového armádního spolku by se dal s pravým vojákem snadno zaměnit. Jeho prapradědeček se účastnil odbojového hnutí proti Němcům, vypráví Nowak s hrdostí agentuře DPA. "Vlastenectví je v naší rodině tradicí. Když je vlast v nebezpečí, pak je třeba ji bránit," dodává.
    Nowakův názor není v Polsku vůbec ojedinělý, zvlášť v době, kdy se u sousedů na Ukrajině bojuje a Rusko anektovalo Krym. Podle nedávno zveřejněné studie by se téměř 30 procent Poláků přihlásilo do armády nebo k polovojenským skupinám, kdyby byla jejich vlast napadena.
    Nejvíce lidí s takovýmto postojem je mezi mladými ve věku 18 až 24 let. Odhodlání roste s vyšším dosaženým stupněm vzdělání, lepšími znalostmi dějin a se vzory z ozbrojeného boje v rodinné minulosti. Narůstá také souhlas obyvatel se zavedením branné povinnosti. Pro by se v současnosti vyjádřilo asi 60 procent Poláků. "Od počátku konfliktu na Ukrajině jsme zaznamenali naprostý obrat v dosavadní náladě," říká Marcin Duma, jeden z autorů průzkumu. Pro 83 procent Poláků je největším nebezpečím pro jejich zemi Rusko. Obranné iniciativy zažívají nebývalý příliv zájemců - střelecké spolky, domobrana, organizace na obranu vlasti. Účastní se jich lidé jako Nowak, pro které je vojenství koníčkem a o víkendu nebo o dovolených jezdí na vojenská cvičení.
    "Je to potenciál, kterého musíme využít," říká generál Boguslaw Pacek, který se v listopadu vrátil z důchodu do práce, aby pomohl zabudovat dobrovolnické obranné iniciativy do systému národní obrany. Podle ministra obrany Tomasze Siemoniaka se dá uvažovat o společných školeních s rezervisty, využívání armádních cvičišť či budování regionálních obranných struktur, v nichž by spolupracovali vojáci z povolání s civilními skupinami. Na školách s vojenskou výukou nebo v organizacích s vojenskými cvičeními je asi 45.000 Poláků. Účastníků by se tak mohl najít dostatek.
    Podobně to vypadá také u pobaltských sousedů, kde jsou obavy z vývoje na Ukrajině rovněž velké. Spousta místních občanů se v domobraneckých skupinách připravuje na možnost, že by museli svou vlast hájit se zbraní v ruce. V Lotyšku, kde má národní garda Zemessardze asi 8000 členů, je podle průzkumu ochotno za svou zemi bojovat až 60 procent obyvatel.
    V Estonsku podporuje 3000 vojáků z povolání už asi 15.000 členů obranného spolku Kaitseliit. Estonci dokonce už zašli dál než Poláci: Víkendové vojáky a hobby bojovníky vedou profesionální armádní důstojníci a jsou pevnou součástí obrany země.
    V Litvě nedávno znovu dočasně zavedli brannou povinnost. Až 3500 mladých mužů má každý rok po dobu následujících pěti let absolvovat devítiměsíční základní výcvik. První brance armáda povolá už na podzim. Litva, stejně jako celý pobaltský region, považuje za nutné, aby byla schopna se tváří v tvář "reálnému ohrožení" sama bránit aspoň tři dny, uvedla před časem litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová.
    Také v Česku se rozvířila debata o schopnosti země bránit se případné agresi. Vzpomínka na vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 je alespoň ve starší generaci stále živá. Ministr obrany Martin Stropnický chce po desetileté pauze opět zavést odvody. Zvláštností je, že by se nyní kromě mužů měly prohlídkám fyzické způsobilosti podrobit i ženy. V případě konkrétního ohrožení by pak měl po odvodech následovat i tříměsíční základní výcvik. „Pro mě by ta riziková situace nastala třeba ve chvíli, kdy by se Rusko dopouštělo vojenského dobrodružství v Pobaltí," uvedl nedávno Stropnický.

Zdroj: dpa.de

Tématické zařazení:

» Aktuality