Rychlý hospodářský růst a spálené plíce čínského draka

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Šuang-si (Čína) | Když se Čína vydala na cestu silného ekonomického růstu, bylo jich dvě stě, kdo opustili bukolickou idylku obce Šuang-si v centrální Číně a vydali se stavět mrakodrapy a nová města. Dnes je...

čtvrtina z nich mrtva, plíce sežehnuté nadýchaným prachem, zatímco stovka dalších na smrt čeká.
    Sü Cuo-čching, jenž se vrátil domů, mezi rýžová pole a lesnaté pahorky, udělá před svým domkem několik kroků a tvář se mu zkřiví bolestí. Když se pokouší znovu nabrat dech, přispěchá jeho manželka a přináší mu stoličku. "Jako kdybych měl ucpané plíce, tak moc se mi svírá hruď," říká čtyřiačtyřicetiletý muž, který strávil 15 let na staveništi. "Chtěl bych umřít, abych už nemusel trpět, ale raději bych žil," šeptá.
    Za více než 30 let si Čína vydobyla silnou pozici na světové ekonomické scéně a její hospodářský růst činil kolem deseti procent ročně. Podle agentury AFP toho dosáhla díky armádě levné pracovní síly, rekrutované z 230 milionů obyvatel venkova, kteří doma nenalézali uplatnění.
    Avšak bezpečnostní normy, pokud vůbec existují, jsou často jen na papíře: experti soudí, že miliony Číňanů dnes trpí podobně jako Sü pneumokoniózou, čili zaprášením plic. Je to nevyléčitelná choroba, k níž se řadí silikóza horníků a azbestóza vznikající při dlouhodobé expozici prachu obsahujícího azbest.
    Čínské oficiální statistiky registrují necelých 677.000 případů, což je 90 procent všech nemocí z povolání. Podle nevládních organizací však trpí pneumokoniózou šest milionů osob, z nichž více než milion již zemřel. Pneumokonióza může být léta ve skryté podobě, a proto horníci, dělníci v lomech, v závodech a na staveništích pracují do té doby, dokud mohou. Pak už nejsou schopni ani chodit a brzy poté ani dýchat.
    Nemoc připravuje tyto venkovské rodiny o zdroj obživy a ožebračuje je, protože musejí platit účty za lékařskou péči. Čínský stát totiž kryje jen základní péči a podniky nemocným jen zřídka poskytují za nemoc z povolání odškodné.
    "Některými léky a péčí lze postup nemoci pozastavit, ale v zásadě je každý odsouzencem smrti," vysvětluje mluvčí nevládní organizace China Labour Bulletin Geoff Crothall. Organizace, která sídlí v Hongkongu, hájí zájmy čínských zaměstnanců. "Ztrátou hlavního zdroje příjmu v rodině jsou postiženy tři až čtyři generace. V mnoha případech není nemocen jen otec, ale také bratři, strýcové a bratranci," dodává.
    Z těch několika stovek rodin v Šuang-si v provincii Chu-nan jsou postiženy téměř všechny. A nemocní umírají, jeden za druhým. Je zde matka, která ztratila čtyři ze svých pěti synů. Jinde zase zemřeli dva bratři: ten, který to už nemohl vydržet, se před měsícem předávkoval léky, aby své utrpení ukončil.
    Süův bratr zemřel v únoru a nechal své dvě malé děti na starosti babičce. Sü zadržuje slzy, když pomyslí na své děti ve věku deset a dvanáct let. "Doufám, že dokončí školu a že brzy dospějí," říká.
    Muži ze Šuang-si odjížděli pracovat do Šen-čenu, města nejvíce poznamenaného ekonomickým boomem poblíž Hongkongu. Tam pracovali s vrtačkami v kotoučích prachu, dokud odstřelovači dynamitem nevybourali základy. Jejich jedinou ochranou byla ta nejlevnější rouška. Smrtelné nebezpečí, jemuž byli vystaveni, se projevilo teprve na začátku tohoto tisíciletí, kdy jeden po druhém začínali být příliš slabí, aby mohli dále pracovat, a první dělník zemřel.
    Nicméně mezi všemi oběťmi jsou na tom ještě nejlépe. V roce 2009 se rozhodli vrátit do Šen-čenu a požadovat odškodné. Po měsících vyjednávání mnozí z nich dostali v přepočtu od 200.000 do 380.000 Kč od státu a hrstka z nich ještě několik desítek tisíc od pojišťoven.
    V celé zemi však je podle odhadů odškodněno jen deset až 20 procent obětí pneumokoniózy. Většinou totiž v době, kdy se u nich choroba projevila, neměli už pracovní doklady, nebo podniky, u nichž pracovali, již zanikly nebo přešly do jiných rukou a odmítly uznat svou chybu.
    Odškodné však brzy padne na léky, dýchací přístroje a pobyty v nemocnici.
    Třiapadesátiletý Sü Č'-chuej prodělává konečná stádium nemoci. Ztratil 15 kilogramů a jeho vyhublé tělo se celé chvěje suchým kašlem. "Dříve jsem vydělával 20.000 až 30.000 jüanů (asi 120.000 až 180.000 Kč) za rok, dnes stejnou částku vydáme za léky a léčbu za měsíc," říká.