Zuzana Mináčová: Skutečné filmové hvězdy jsou skromné a milé

Kultura

zdroj: archiv Metropolu

Karlovy Vary | Podle fotografky Zuzany Mináčové, která s karlovarským festivalem spolupracuje od poloviny 60. let, jsou opravdové filmové hvězdy příjemné a milé. Těžce se naopak pracuje s těmi zakomplexovanými...

herci, kteří stále pozorují, zda se s nimi zachází dostatečně důstojně. Před jejím objektivem defilovaly stovky osobností světové kinematografie. Své vzpomínky soustředila do knihy Život fotografky, kterou dnes pokřtila právě na tomto festivalu.
    "Čím jsou hvězdy významnější, tím jsou vstřícnější, protože nemají komplexy," řekla ČTK jedenaosmdesátiletá slovenská fotografka, která přes dvacet let žije v Praze. Na zahraniční hvězdy je milá, dokáže je však usměrnit či donutit, aby tu kterou akci zopakovaly. Hovoří s nimi výhradně slovensky a ony jí kupodivu rozumějí.
    Mináčová byla poprvé na MFF v Karlových Varech v roce 1966, kdy přehlídku zdobila Claudia Cardinalová, a pak hned za dva roky (tehdy se ročníky ob rok střídaly s festivalem moskevským), kdy byl hvězdou Tony Curtis. "Měla jsem tehdy katastrofální technické vybavení a chyběla mi pozvánka na raut, kam mě propašovali. Dozvěděla jsem se ale, že pochází z Košic, tak jsem na něj promluvila maďarsky a on mi rozuměl. Od té doby vím, že nejdůležitější je navázat s fotografovaným třeba jen krátký kontakt. To se mi letos podařilo i s Johnem Travoltou. A když se mě kolegové udiveně ptali, zda hovoří slovensky, odpověděla jsem jim, že zatím ještě nemluví, ale už rozumí," dodala Mináčová. Podle kmotry nové publikace, umělecké poradkyně festivalu Evy Zaoralové nikdo významný nepobyl na této akci, aniž by ušel její pozornosti. Prezident Jiří Bartoška ji pokládá za živý festivalový inventář.
    Zuzana Mináčová ve své knize vzpomíná na spoustu etap svého života i na osobnosti, s nimiž se setkala. Je to poučné i zábavné. Navzdory svému věku je ráda, že může ještě pracovat a že ji mladí kolegové ve Varech berou jako jednu z nich. Měla zajímavý život, prožila vzestupy a pády, potkala mnoho výjimečných lidí a sama se přitom dobře bavila.
    "Když vezmu fotoaparát do ruky, tak mě najednou přestane všechno bolet. Nevím, jestli mi osud plánuje ještě dva roky nebo deset let života, ale vím, že dokud tady jsem, nechci sedět s rukama v klíně," uzavřela své vzpomínání.

zdroj: www.ctk.cz

Tématické zařazení:

» Zajímavosti

» Aktuality

» Kultura