V 92 letech zemřel filmový architekt Černý, držitel Oscara - Aktuality - REGIONÁLNÍ NOVINY

Aktuality

V 92 letech zemřel filmový architekt Černý, držitel Oscara

zdroj: David Pelta

Tábor | Ve věku 92 let dnes zemřel filmový architekt Karel Černý, držitel Oscara za film Amadeus. Zemřel doma, v Táboře. ČTK to sdělil jeho zeť Lubomír Nezbeda. Černý stojí za výpravami filmů Cesta do pravěku...

 

či Hoří, má panenko, podílel se také na seriálu Hříšní lidé města pražského. V roce 2013 obdržel Českého lva za celoživotní dílo.
    "Talent, nasazení a smysl pro detail architekta Černého měly velký podíl na úspěchu nejen Amadea. Byla radost s ním pracovat," sdělil ČTK režisér Amadea Miloš Forman, jehož snímek získal osm Oscarů včetně nejlepší režie.
    "Karel Černý byl pro mě výborný kamarád a jako profesionál byl architekt číslo jedna," vzpomněl na svého kolegu výtvarník Theodor Pištěk, který se na Formanově filmu také podílel. "V Amadeovi na něm ležela hlavní tíha, byl přiřazen k designérce, která o Evropě a dané době příliš mnoho nevěděla a Karel se toho zhostil dokonale," řekl. "Měl jsem s ním vždycky nejlepší spolupráci," dodal Pištěk, jenž za film dostal Oscara za nejlepší kostýmy.
    "Karel Černý pracoval jako profesionál na desítkách barrandovských filmů od 50. do 80. let. Na některých filmech si jeho práce člověk na první pohled ani nevšimne, třeba Intimní osvětlení Ivana Passera působí jako minimalistický film, ve kterém všechno slouží komicky gradovaným pointám, ale film je tak dobrý i díky zdánlivé neviditelnosti práce architekta," řekl ČTK ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.
    Totéž se dá podle něj říci o Formanově filmu Hoří, má panenko. "Amadeus, za kterého získal Černý Oscara, je naopak výtvarně opulentní - ale i v tomto případě je úspěch díla založen na souhře všech tvůrčích profesí. Černého architektonická a scénografická práce ve filmu nám připomíná, že film je kolektivní dílo, ve kterém se všechny možné profese setkávají tak, aby sloužily společnému výsledku," připomíná.
    Karel Černý pracoval také na stovce televizních inscenací, 15 seriálech a šesti desítkách krátkých snímků a reklam. S Karlem Kachyňou se setkal u pěti filmů, v roce 1953 se s Karlem Zemanem podílel na mezinárodně ceněné trikové Cestě do pravěku. O deset let později se poznal s Milošem Formanem a počínaje Černým Petrem spolupracoval na všech jeho filmech, natočených v tehdejším Československu.
    Když chtěl Forman dělat Amadea, oslovil ho znovu. Kvůli tomuto projektu se v Praze nákladně upravovaly interiéry historických budov. V roce 1985 se pak Černý zúčastnil oscarového ceremoniálu. Měl pocit, že byl pozván jen formálně, ale nakonec byl za film oceněn prestižní soškou.
    Loni na slavnostní vyhlašování Českých lvů do pražské Lucerny však nedorazil, věk mu to nedovolil. Cenu za něj tehdy převzala jeho vnučka Tereza Nezbedová.

 

Karel Černý měl na kontě skoro sto filmů i prestižního Oscara

 

Filmový architekt Karel Černý patřil mezi několik málo Čechů, kteří se mohli pochlubit ziskem prestižní filmové ceny Oscar. Získal jej v roce 1985 za svou práci na Amadeovi, slavném filmu Miloše Formana, který američtí filmoví akademici ocenili osmi soškami - vedle Černého a Formana tehdy cenu získal i kostýmní výtvarník Theodor Pištěk. Černý, který se podílel na téměř stovce celovečerních filmů, dnes ve věku 92 let zemřel.
    Kromě Amadea dal tento ve své době velmi žádaný architekt podobu řadě dalších filmů, v 70. letech pracoval ročně i na více než deseti snímcích či televizních seriálech. Černého jméno je tak k nalezení v titulcích Krále Šumavy (1959) nebo Formanových Lásek jedné plavovlásky (1965). Podobu dal i kulisám série o rodině Homolkových, úspěšnému detektivnímu seriálu Hříšní lidé města pražského (včetně navazujících celovečerních filmů) nebo Nebeským jezdcům o československých pilotech RAF.
    Nejvíce práce měl Karel Černý v 70. let, kdy kromě režimních a tendenčních filmů jako Rudá záře nad Kladnem (1974) nebo Když Praha povstala (1975) pracoval i na diváky dodnes oblíbených komediích Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Jako výtvarník se podílel také na televizních seriálech 30 případů majora Zemana (1974), My všichni školou povinní (1984) nebo v česko-německé koprodukci natočené sérii o Lucii, postrachu ulice (1984).
    Koncem 80. let začal Černý náročnou práci u filmu pomalu opouštět, přesto ale ještě navrhl například výpravu a dekorace seriálu Území bílých králů (1989) nebo komedie Trhala fialky dynamitem (1992). Později pracoval na několika televizních snímcích a jako poslední dílo uvádí jeho filmografie česko-řecký snímek Podzimní návrat (2001). Začátkem 90. let se měl díky dobovým zkušenostem podílet i na výpravě muzikálu Rebelové, odehrávajícího se v roce 1968, ovšem odmítl.
    "Ač nerad, musel jsem odříci... Režisér Filip Renč si přál dekorace, jaké jsme dělávali v šedesátých letech, jenže my měli tři týdny na klip písničky Dáme si do bytu, dáme si vázu, kdežto dnes je tempo mnohem rychlejší...," řekl před 12 lety, když k 80. narozeninám přebíral medaili od ministra kultury. Místo toho už Černý, který v roce 2013 získal Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii, mladším kolegům jen občas radil a také učil na filmové škole v Písku.
    Trochu si přitom stěžoval na to, že filmoví architekti dnes mají mnohem méně práce než ve své době on a jen obtížně tak sbírají zkušenosti. Černý, který se narodil 7. dubna 1922 v Plzni, přitom prošel filmovou branží od píky. Začínal jako komparzista na prázdninách v Bechyni, kde se v roce 1939 natáčel film Ohnivé léto s Lídou Baarovou. Jako statista si přivydělával i během studií architektury a za války pak začal dělat u filmu další pomocné práce.
    Na přelomu 40. a 50. let pak Černý, o kterém vznikl jeden z dílů cyklu GEN, začal dráhu filmového architekta. První snímek, pod jehož podobou byl podepsán, se jmenoval Jeden ze štafety (1949) a vyprávěl o Emilu Zátopkovi. Od Černého Petra (1963) pak byl u všech českých filmů Miloše Formana a jejich spolupráce mu nakonec vynesla Oscara. Za svou práci získal řadu cen, sám si ale cenil jen zlomku. "Je tak patnáct dvacet filmů, za něž se ani nemusím v nejmenším stydět," řekl Černý v jednom rozhovoru.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

Poslat článek

Nyní máte možnost poslat odkaz článku svým přátelům:

Váš e-mail:

(Není povinný)

E-mail adresáta:

Odkaz článku:

Vzkaz:

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

 

 

ORLEN Jobs