Lidé by měli z kina odcházet s poznáním i dojetím, říká režisér filmu Lidice Petr Nikolaev - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Lidé by měli z kina odcházet s poznáním i dojetím, říká režisér filmu Lidice Petr Nikolaev

3. dubna 2011, 09.47 | Na zkušebních projekcích filmu Lidice diváci často potřebovali kapesníky. Z kina by však měli lidé kromě dojetí odcházet hlavně s poznáním, řekl v rozhovoru pro agenturu Mediafax režisér snímku Petr Nikolaev.

 

Začněme velice obecnou otázkou. Některé filmy se točí jako umění, jiné pro příběh, proč je podle vás důležité točit snímek, jako jsou Lidice?

 

Ten film vzniká, protože tady jednoznačně existuje potřeba o tom podat zprávu formou hraného filmu. Projektů, které zvažovaly natočení lidického příběhu, byla celá řada a teprve po 69 letech se to podařilo. Podle mne je důležité, aby národ, a zvlášť mladí lidé věděli, co se tehdy odehrálo.

 

O tomto tématu už ale bylo natočeno několik dokumentů, co forma hraného filmu nabízí oproti dokumentům navíc?

 

Hraný film nabízí určitou atraktivnost, která u dokumentů není tak masová. Hraný film - když se zadaří - tak ho vidí statisíce lidí, dokument je bohužel komornějším žánrem. Hraný film navíc zpracovává tu událost s určitým příběhem, který dokument nedokáže tolik pojmout. Film nabízí divákům určitou fabulaci, která je na tom přitahuje.

 

Právě ten příběh je u Lidic silný, s jakým pocitem by měli z vašeho pohledu režiséra lidé odcházet z kina?

 

To je samozřejmě těžká otázka. Ale přál bych si, aby odcházeli s poznáním a dojetím. Zatím jsme dělali zkušební projekce a lidé při nich dost používali kapesník. Nemůžu to dopředu odhadnout, ale je tam řada dojemných momentů, které pořád dojímají i mne - a to už to znám.

 

Mluvil jste s pamětníky? Jak vznik filmu vnímají?

 

Byli jsme na návštěvě v nových Lidicích a to setkání bylo zajímavé, mluvil jsem tam například s lidickou ženou, která celou tou kalvárií prošla. Všichni tam sledují vznik filmu ostražitě. Na jednu stranu chápou, že je nezbytné takovou věc natočit a zpracovat, ale zároveň mají strach, aby to vypovídalo způsobem, který pro ně bude důstojný. Takže doufám, že je nezklamu.

 

Vraťme se k začátku natáčení, jak jste se k projektu dostal?

O projektu jsem věděl, existuje už řadu let. Lidice dal dohromady Adam Dvořák, který se spojil s panem Mahlerem, jenž napsal scénář a podařilo se mu na realizaci sehnat peníze - což nebylo vůbec snadné a trvalo to několik let. Nakonec bylo rozhodnuto o datu natáčení, na které se navíc část těch peněz vázala, a probíhala příprava natáčení pod vedením Alice Nellis. Ta ale onemocněla a já jsem dostal nabídku převzít to dva měsíce před natáčením, což je dost sebevražedný termín.

 

Váhal jste s přijetím nabídky? Proč jste se nakonec rozhodl film točit?

 

Nepřemýšlel jsem nad tím, věděl jsem, že je potřeba to natočit, a navíc jsem k projektu cítil osobní vazby. Jednak proto, že jsem se o něj poprvé začal zajímat už před deseti lety, kdy jsem četl knihu Zdeňka Mahlera a dělal s ním rozhovor. Sám jsem přemýšlel, jak by se kniha dala přepsat do scénáře, a nevěděl, jak na to, takže jsem od toho upustil. Druhá spojnice je potom osobní – můj dědeček byl popraven za heydrichiády, takže jsem cítil povinnost to zpracovat.

 

Vzít režii filmu, navíc projektu, který se připravoval velice dlouho, je jistě náročné. Nese to s sebou nějaké výhody?

 

Výhoda je v tom, že jsem neprodělal takové to období nejistot, které trvá několik let a kdy se shání peníze. To je potom člověk na ten film sice psychicky připravený, ale zároveň uhnaný celým tím vyčerpávajícím procesem. Já jsem byl postaven před hotovou věc, věděl jsem, že se to bude dělat, že se točit musí, a veškerou energii jsem tak mohl věnovat už přímo na tu filmovou přípravu.

 

Mohl jste v takové fázi ještě ovlivnit herecké obsazení?

To bylo už do velké míry připravené, chybělo však několik důležitých rolí Němců – nebyla obsazená například role Wiesmanna, který akci v Lidicích velel, bylo potřeba obsadit samotného Heydricha, to jsme zvládli. Z různých důvodů tam potom byly ještě nějaké změny v českém obsazení, ale i ty dopadly podle mého názoru dobře.

 

Rádi byste jeli s filmem na festival v Cannes, do jaké míry může film z české historie oslovit evropské publikum?

Co se týče festivalu v Cannes, teď čekáme na odpověď, rozhodnutí by mělo padnout do 14. dubna. Jinak jsme už promítali film v Paříži, kde byli zástupci ještě několika dalších festivalů, a reakce, kterých se nám dostalo, byly velmi pozitivní. Ten film je podle mě mezinárodně srozumitelný.

Tématické zařazení:

 » Film  

 » Více  » Rozhovory