Milada Fišerová: Každá zkušenost je dobrá - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Milada Fišerová: Každá zkušenost je dobrá

Ikona

28. srpna 2010, 09.15 | Jako modelka pracovala Milada Fišerová pro nejprestižnější světové módní značky L´Oreal, Armani, Chanel, Guy Laroche nebo Max Factor a časopisy Vogue, Elle či Marie Claire. Žila v Paříži, ale také v New Yorku, Tokiu a Londýně. Původně jste vystudovala umělecko-řemeslnou školu v Praze. Jak tato škola ovlivnila profese, kterým se věnujete v současné době?
Musím říct, že studium nijak mou současnou či předchozí profesi neovlivnilo.

 

Kdybych ale hned po škole nevycestovala do zahraničí za modelingem, zřejmě by se ze mne stala umělecká maskérka – u filmu nebo v divadle, kde jsem také dělala praxi. I proto můžu modelky, které dnes fotím, líčit a česat sama.

Kdy jste začala s modelingem a jak jste se k němu dostala?

Poprvé mě na ulici oslovila tzv. scoutka, když mi bylo 14 let. V šestnácti mi nabídli spolupráci v Czechoslovak Models – a u téhle agentury jsem dodnes. Se skutečným modelingem jsem pak začala v osmnácti, kdy jsem jako modelka vycestovala do zahraničí. Má první cesta vedla do Paříže.

Prosadit se v tomto oboru v Paříži není lehké, vám se to ale podařilo. Co je k tomu zapotřebí?

Hlavně trpělivost, pevné nervy a nohy na zemi. Chuť a odhodlání to dělat na sto procent. Jinak je to jen další hobby… Důležitá pro mě byla i podpora rodičů, v tomhle mi vždycky fandili.

Bylo pro vás dorozumívání v cizině náročné, nebo jste už před odchodem z domova dobře ovládala nějaký cizí jazyk?

Anglicky jsem prakticky nemluvila. Ve škole nás učili jen „Hello, my name is Pixie Dixie!“ nebo „This pen is blue.“ A s tím člověk moc daleko nedojde. Takže začátky byly krušné. Chodila jsem všude se slovníkem a vlastně jsem se začala učit od začátku. Šlo to ale rychle, prostě jsem jen musela mluvit a mluvit.

V Paříži jste pracovala sedm let jako modelka. Co byla pro vás nejcennější zkušenost?

Každá zkušenost byla dobrá. Od pobíhání po Paříži s mapou v ruce na castingy, až po neuvěřitelné módní přehlídky se slavnými návrháři a topmodelkami.

Během své kariéry jste poznala mnoho míst i lidí po celém světě. Na co, nebo na koho nejraději vzpomínáte?

Ráda vzpomínám na Japonsko, kde jsem strávila dohromady asi půl roku. Způsob práce je tam úplně jiný než v Evropě. Nádherné vzpomínky mám na pobyt v New Yorku. Výjimečné byly přehlídky Alta Moda na Piazza di Spagna v Římě a poslední retrospektivní přehlídka YSL v Centre Pompidou. Často jsem pracovala pro japonskou návrhářku haute couture Hanae Mori nebo pro Thierry Muglera – to byla velmi milá spolupráce. A skvělé bylo i cestování za focením: Tahiti, Keňa, Guadeloupe, Skandinávie, Asie… Nejraději ale vzpomínám na pobyt v Paříži, zůstane ve mně navždy. Mimo jiné jsem tam potkala i přátele na celý život.

Už pět let jste bookerkou jedné z nejprestižnějších modelingových agentur Czechoslovak Models. Jak se dnes vyhledávají nové tváře pro svět módy?

Kritéria pro výběr nových tváří pro modeling se v podstatě nezměnila: stále jsou žádaná vysoká a štíhlá děvčata nejlépe kolem šestnácti let. Denně nás v Czechoslovak Models osloví kolem pěti dívek, ať už osobně či mailem, se zájmem o spolupráci. Bohužel většinu musíme odmítat, podmínky jsou přísné a nemůžeme si dovolit dělat velké kompromisy. Nejlepší způsob pro scouting je jít do ulic, mít pořádně otevřené oči a připravenou vizitku.

Změnil se nějak styl této práce od doby, kdy jste začínala jako modelka?

Co se týče práce na domácím trhu, myslím, že se toho zas tak moc nezměnilo. Pro modelky, které mají ambice začít s modelingem i v zahraničí, je to dnes už mnohem jednodušší. Odpadají nekonečné fronty a dotěrné otázky na pasových kontrolách, alespoň tedy v EU. Dívky jsou většinou i lépe jazykově vybavené než dříve. A protože je Česká republika téměř na srovnatelné úrovni se zeměmi, do nichž se za modelingem jezdí, nezažívají nijak velký kulturní šok, jak tomu bývalo v devadesátých letech.

Současné modelky mají mnohem větší možnosti a prostředky jak svůj vzhled ovlivnit a vylepšit. Myslíte si, že jsou krásnější než dříve?

Je to paradox, ale přijde mi, že to je dnes naopak. Dříve byly dívky  přirozenější, bez moderních zlepšováků. Dnes se běžně stává, že k nám do agentury přijde dívka, které je sedmnáct a vypadá na dvacet sedm. A je to tím, že překombinovala všechny současné vymoženosti od melíru, příčesků, barevných čoček, gelových nehtů až po neumělé opálení ze solária. Pořád prostě platí, že v jednoduchosti je krása.

Modelky na vašich fotografiích jsou většinou neobvyklé a výrazné typy, ne přímo klasické krásky. Fotíte raději  výjimečnost než dokonalou krásu?

Mám ráda zajímavé typy, výsledek není tak prvoplánový jako s komerčně krásnou modelkou. Vždy ale záleží na stylu focení; můžete ze super komerční holky udělat úplného elfa. Já mám svoji múzu Terezu. Fotily jsme spolu nesčetněkrát a pokaždé je to jiné. Je tak variabilní, kreativní, že mě to nikdy neomrzí. Ji snad také ne .

Letos na jaře jste v pražské vinárně Na šikmé ploše uspořádala výstavu s názvem Prague/Paris. Co bylo tématem výstavy?

Tahle kolekce byla součástí expozice, kterou jsem nedávno přivezla z mé výstavy v Paříži. Předtím byla vystavena v Paláci Adria. Na černobílých fotografiích jsou pouze ženy – akty, portréty, móda. Je to průřez mojí volnou tvorbou od roku 2002. Momentálně pracuji na nové výstavě, která propojí ženy- akty a cestování. Fotografie vyvolávám starou alternativní technikou zvanou Van Dyke.

Začala jste s fotografováním ve 14 letech a jste samouk. Máte nějaký vzor, který vás v tomto oboru ovlivnil?

Fotit jsem se naučila za pochodu a technikou pokus/omyl. Vždy mě to hrozně moc bavilo, takže mě jen tak něco neodradilo. Mám ráda klasickou černobílou fotografii. A ráda stále fotím na filmy a používám staré fotoaparáty Petnax 6x7 a válečnou Yashicu D. Moc se mi líbí styl Davida Hamiltona a dokumentární fotografie H.C. Bressona.

Vaše fotografie aktu je publikována spolu s dalšími díly známých fotografů jako je František Drtikol, Taras Kuščynskij, Jan Saudek nebo Pavel Brunclík v knize Akt – naučte se fotografovat kreativně. Chtěla byste někdy v budoucnu vydat také svoji vlastní knihu fotografií?

K mé příští výstavě plánuji vydat malou knížku fotografií. Jednou bych samozřejmě ráda vydala vlastní velkou monografii, ale na to mám dost času. Chci ještě fotit a sbírat materiál, není nutné to uspěchat.

Máte při tak náročných profesích čas také na své soukromí, a jak ho nejraději trávíte ?

Volného času pravda moc není, ale tím spíš si ho pak vážím a užívám naplno. Ráda cestuji. Ať už to jsou prodloužené víkendy po Evropě nebo v létě autem se staženou střechou po Čechách. V zimě ráda zůstanu zalezlá doma. Dám si vanu, pustím film nebo si čtu, a pak něco dobrého uvařím a otevřu kvalitní víno…

 

Milada Fišerová

Před pěti lety se vrátila ze zahraničí do Prahy, kde pracuje jako booker pro nejznámější českou modelingovou agenturu Czechoslovak Models. Její láskou je fotografování  a i v tomto oboru se jí podařilo prosadit. V publikaci Akt - naučte se fotografovat kreativně, se její jméno zařadilo mezi elitu českých fotografů.

Text: Ludmila Petříková

Foto: archiv Milady Fišerové

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory