Lucka Vondráčková zazpívá v ústeckém kině

Rozhovory

Ikona

22. srpna 2008, 00.06 | Lucku Vondráčkovou si přáli skalní příznivci tradičního Labského léta, které se už pětkrát konalo v Letním kině v Ústí nad Labem, pokaždé poslední srpnovou sobotu. Šestý ročník vychází na 30. srpna, kdy se v poledne rozjede přehlídka popu, rocku a folku a skončí až před půlnocí. Písničkami i ze svého nového dvojcédéčka Fénix potěší Lucka Vondráčková.

Lucko, letní prázdniny se chýlí ke svému konci, za chvilku je tady zase škola. Jaká jste byla žačka? Patřila jste mezi premiantky?
(smích) No, mezi premiantky úplně ne, protože jsem často točila různé pořady. Byla jsem ráda, když se objevila ve třídě Petra Vojtíšková, náš třídní referent, která mě doučila fyziku a chemii. Většinou to bylo tak, že když jsem v pátek chyběla, hned v pondělí jsem byla zkoušená, a to je děsný peklo, když tomu vůbec nerozumíte. (smích)

Jaká byla vaše dovolená?
Před prázdninami jsem dotočila dvojcédéčko Fénix, během léta jsem se mu hodně věnovala, natáčela jsem nový film a strávila pár dní u dědy.

Kde bydlí váš dědeček?
Bydlí u Chrudimi, tam je to moc krásné, protože jeho baráček je hned vedle řeky, takže když jdete spát, slyšíte to šumění. Je to něco úplně jiného než v Praze. I když tady taky slyšíte šumění, ale aut. (smích)
Vy jste k dědečkovi jezdila už jako malé dítě, nebo vás rodiče posílali spíš na tábory?
Byla jsem hodně táborová, ale jezdila jsem častěji k dědovi. On má totiž normálně rajskou zahradu. To je zahrada, kde je všechno: angrešt, rybíz, cukety, maliny, všechno, na co si vzpomenete, tam je. Pamatuji si, že jsme vždycky s partou chodili do kůlny a tam jsme dělali takový blivajzy. Jako že jsme vzali hlínu, do toho dali vodu a to byl náš pokrm magický a babička se vždycky divila, proč tam nedáme taky maliny a rybíz, ale tím by nám to úplně znehodnotila…(smích)
Je léto. Co vy a letní lásky?
Na každém táboře byla nějaká letní láska, to by bez toho nemělo ten správný šmrnc.
A která vám utkvěla nejvíc v hlavě nebo v srdci?
Jo, asi jedna taková byla. Líbil se mi jeden kluk z tanečního soustředění. Hrozně pěkně tancoval, ale vůbec mě nechtěl….(smích)
Texty k písním vám skládá maminka, což je trošku neobvyklé. Jak se trefí do toho, co zrovna cítíte? Přeci jenom už nejste malá holčička a mamince se asi se vším nesvěřujete, jako když jste byla menší?
Já to mám trošku opačně. Když jsem byla malá, svěřovala jsem se daleko méně, byla jsem totiž totální introvert. Teď toho mamince řeknu mnohem víc a co nepovím, to ona pozná sama. Ty mámy zkrátka vědí i to, co jim neřeknete. To je nesmírná výhoda v těch textech. Zjistila jsem, že když si napíšu text, nejsem sama k sobě tak upřímná jako je ten druhý člověk, který vás zná. Teď jsme třeba řešily s maminkou texty na album Fénix a bylo to až na hraně. Jednou přišla a ptala se mě, jestli si troufnu zpívat písničku „Srdcerváč“. Tahle píseň totiž dost popisuje to, co jsem prožila poslední rok a je fakt hodně niterná. Já na to nakonec kývla, šla do toho a dnes je to jedna z nejhezčích písniček na desce.
Lucko, máte úspěšně rozjetou kariéru. Pomýšlíte taky na rodinu a na děti?
Teď to jede tak strašně rychle, že by děti pořád brečely. Nebo bych je někde zapomněla v tom fofru. Takže teď určitě ne, ale děti mám velice ráda a jednou to určitě přijde, ale teď nic takového neplánuji, teda já vůbec nejsem ten plánovací typ.
Co vzkážete čtenářům Českého Metropolu?
Užijte si zbytek léta, pořádně odpočívejte, načerpejte energii, zamilujte se do někoho, protože je to moc pěkné a poslouchejte prima písničky.
Text: Lucie Sinková, foto: archiv