Lenka Zahradnická si oblíbila Bedřichov

Rozhovory

Ikona

1. března 2010, 12.57 | Herečka Lenka Zahradnická hraje v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 sestřičku Alenku „Veverku“, která je krásná, hodná a zamilovaná. Říká, že nejdůležitější je řídit se srdcem, svých rozhodnutí nelitovat a ani je nijak neanalyzovat. Je typ člověka, který žije tady a teď, a co bude zítra, se dozví ráno. Přála by si být zdravá, šťastná a mít dostatek zajímavé práce.

Prozradíte nám, jestli jste právě teď, krátce po svátku sv. Valentýna, zamilovaná?

Já se zamilovávám pořád. Do okamžiků, míst, věcí, lidí a všeho možného. Myslíte-li konkrétně zamilování partnerské, tak momentálně neprobíhá. Láska je ale jeden ze smyslů života, jeho hnací motor. Každý někoho miluje, ať už si to přizná, nebo ne. Podle mě se bez lásky nedá žít. Možná je to staromódní názor, ale strašně pravdivé tvrzení.

Letošní zima je opravdovou zimou. Máte zimu ráda? Jezdíte na hory?

Hory… to je pro mě úžasný relax spojený se samými příjemnými věcmi. Nabízejí mi vše, co mám ráda. Čerstvý vzduch, dlouhé procházky, svařák, snowboard a vždy báječnou partu lidí kolem. Dlouhá léta jsem jezdila do Bedřichova v Jizerských horách a právě Bedřichov je moje oblíbené místo.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy stavěla sněhuláka nebo zažila pořádnou koulovačku?

Poslední dobou jsem neměla moc čas a zimu jsem trávila převážně v Praze. Tady upřímně řečeno moc stavit sněhuláci nejdou. Ale asi před třemi lety jsem byla právě v Bedřichově a tam jsem přes koulovačky, stavění sněhuláků a dokonce i stavbu iglú, zažila úplně všechno. Ráda bych si to někdy zopakovala.

A jak jste na tom s lyžováním, sáňkováním a podobnými zimními sporty?

Lyžovat jsem se snažila, ale byla jsem samouk a nepřipadala jsem si na lyžích zrovna bezpečná sobě ani okolí. Nazývala jsem to „kadistyle“ a nedovedete si představit, jaký stres jsem zažívala na vrcholu kopce, abych sama sebe přemluvila sjet dolů. Pak jsem se pustila do snowboardování a můj tehdejší přítel se dobrovolně nabídl, že mě to naučí. Chudák asi netušil, jaká hysterka a vztekloun se ve mně probudí. Dodnes má můj obdiv, že se mnou na tom kopci vydržel. Když už se tedy dostanu na hory, jezdím na snowboardu. Vždy vybavena helmou a všemožnými chrániči, nevypadám jako dívka ze žurnálu, ale jako docela slušný robokop. Pouštím se odhodlaně do boje s vlekem a vzápětí s modrou sjezdovkou. Mám totiž respekt a strach! Smlouva v seriálu je prostě smlouva a v ní je spousta věcí zakázaných. Navíc už jsem frajerka černých sjezdovek kdysi byla a můžu děkovat, že to odnesly pouze pohmožděniny a lehký otřes mozku. Naštěstí jsem trochu vyrostla a zmoudřela.

Cestujete ráda?

Cestování je pro mne naplňující záležitostí, ale spíš o něm jenom sním. Trpím totiž fobií z letadel a létání. Představa, že v letadle strávím třeba dvanáct hodin, mě zabíjí. Zvládla bych to asi pouze pod nějakou dávkou utlumujících léků. A kam bych se chtěla podívat? Do Indie a na Nový Zéland, ale zůstanu jen u snů, letí se tam prý kolem dvaadvaceti hodin, a to je pro mě jistá smrt.

Doletěla jste tedy vůbec někam?

Naposledy jsem byla na Krétě na pravé řecké svatbě a oslavách s tím spojenými. Neuvěřitelný zážitek! Už mám na léto domluvenou práci a pokud to alespoň trochu půjde, zůstanu tam co nejdéle. Řecko mi učarovalo. Když už se mi podaří někam „doplachtit“, chci z té země poznat co nejvíce. Hlavně lidi a kulturu. Zajímá mě, jak žijí a snažím se jejich stylu života maximálně přizpůsobit. Je to vážně obohacující.

V seriálu ordinace v růžové zahradě 2 jste jako sestřička „Veverka“ musela volit mezi dvěma muži. Stalo se vám někdy něco podobného i ve skutečnosti?

Každý asi nějakou podobnou situaci v životě zažil a já též. Nerada lidem ubližuju a tady jsem to udělala „par exellance“. Absolutně jsem se ztratila nejen mezi dotyčnými, ale i sama v sobě. Za žádným ze svých rozhodnutí jsem si nedokázala stát. Něco jsem řekla, za chvilku jsem to popřela a to vše jen ze strachu, jestli dělám dobře. Nikomu bych tuhle prekérní situaci nepřála zažít, ale na druhou stranu je to zkušenost, která vás posune dál. Nejdůležitější je řídit se srdcem, svých rozhodnutí nelitovat a ani je nijak neanalyzovat.

Na co se nejvíc těšíte v letošním roce?

Jsem typ člověka, který žije tady a teď, a co bude zítra, se dozvím ráno. Přála bych si být zdravá, šťastná a mít dostatek zajímavé práce. Co mě čeká, mě nemine. Takže se nechám překvapit a budu doufat, že si na mě nový rok nepřichystal nějaké nepěknosti, a když, tak že mi dá dostatek síly se s nimi prát.

Text: Šárka Jansová

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory