Zdeněk Troška, šiřitel dobré nálady - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Zdeněk Troška, šiřitel dobré nálady

Ikona

28. února 2010, 11.37 | Kdyby se měřila pohoda a dobrá nálada na nějaké jednotky, zaručeně by ji byl „jeden Troška“. Právě režisér, Jihočech, rodák z Hoštic u Volyně Zdeněk Troška, je nositelem a šiřitelem pohody, úsměvu a dobré nálady. V současné době uvádí do kin svůj další film - komedii Doktor od Jezera hrochů.

 

Ptát se vás na to, jak se máte, pane režisére, je asi zbytečné. Záříte úsměvem, stále jste v dobré náladě. Jak to děláte?

Dobrá nálada je odrazem našeho nitra. Pokud je naše duše klidná, vyzařuje dobro a vstřícnost. Pokud je v duši tma a chaos, i navenek se naše chování jeví jako nešťastné. Proto vždy všem přeju klid v duši. Kdo má dobré srdce a duši, ten nemůže být zlý. Základem je výchova v rodině už v raném dětství. Já měl to veliké štěstí, že mě čáp donesl k Troškům do Hoštic, půvabného místa v jižních Čechách a k moc fajn lidem. A pak, na všechno musíte hledět s radostí - že svítí slunce, že kvetou pampelišky, že přiletěly vlaštovky a i to, že prší. Že příroda potřebuje vláhu, v lese že porostou houby, pročistí se vzduch anebo že sousedce zmokne prádlo.

 

Natočil jste novou komedii na motivy románu Miloslava Švandrlíka, který se premiéry již bohužel nedožil. Původní román byl ale vsazen do let minulých. Dalo vám velkou práci přizpůsobit dějově současnosti?

Ano, humorný příběh pana Švandrlíka se odehrává někdy v sedmdesátých letech. Ale dobové reálie nejsou zas až tak důležité. Důležité jsou přesně vykreslené ryze české typy, které zůstávají stále stejné, i když se kulisy kolem nás změní. Kvůli snazšímu a levnějšímu natáčení jsme upravili děj do dnešní doby, reakce a vyjadřování postav jsme přizpůsobili dnešnímu úzu. Myslím, že tím poetika pana Švandrlíka nijak neutrpěla, naopak, bude divákům bližší.

 

Má to být tedy komedie se vším všudy. Myslíte si, že se v tom řada Čechů, ale i Slováků pozná, stejně jako třeba ve vašich legendárních Sluncích, senech…?

Určitě. Jak říkám, jsme pořád stejní, v každém z nás je stále kus dobrosrdečného, ale i závistivého Čecháčka či Slováčka a my jsme jen - jak se kdysi říkalo - nastavili zrcadlo. Samozřejmě že s nadsázkou a veselým pohledem na svět. Ale i tak si při sledování příběhu řeknete - přesně: To je jako u nás, nebo jako u sousedů.

 

Letos připravujete další z romantických pohádek - Čertovu nevěstu - a natáčet by se mělo na jihu Čech. Kde to bude, o čem to bude a koho z herců diváci na plátně uvidí?

Scénář k pohádce vznikl volně na motivy dvou pohádek Boženy Němcové a pokud seženeme peníze, měl by vznikat – třeba ve Staré oboře na Hluboké, kde jsme točili i Nejkrásnější hádanku, dále v Bechyni, v Nových Hradech, na Choustníku a také na zámku Buchlovice na jižní Moravě. Pohádku jsme zasadili do doby rokoka a krásný zámek je pro ni jedinečnou kulisou. V roli Lucipera uvidíte Františka Němce, královnu jsem slíbil Sabině Laurinové, čerta Honzovi Dolanskému, poustevníka Honzovi Kuželkovi. Hlavní dvojici princezny a jejího přítele z dětství ještě nemám rozhodnuté.

 

O vás se často hovoří a píše hlavně jako o režisérovi komedií a pohádek. Vy ale za sebou máte kus práce i v divad-
lech. Máte další nabídky na režii her či oper?

Mám velikou radost, že se moje inscenace oper Rusalky a Carmen ve Státní opeře Praha, ale i Čarostřelce v Jihočeském divadle těší stále přízni diváků. Byla to skvělá práce a s radostí na ni vzpomínám. Nabídky na režii dalších oper dostávám stále. Vše je ale o čase a pak, prioritou pro mne stále zůstává film. Pokud se podaří časově sladit všechny termíny, rád bych si nějakou operu zase zkusil.

 

Jste srdcem Jihočech. Kudy chodíte, Jihočeský kraj propagujete. Co podle vás mají jižní Čechy a ostatní místa v naší zemi ne?

Jižní Čechy jsou poezie sama, pohladí, potěší, člověk tady s úlevou vydechne a zjihne jen při pohledu na krásnou krajinu. Jižní Čechy jsou můj domov a to je to, co mají navíc oproti všem ostatním, byť stejně hezkým místům.

 

Vy, ač jste stále svobodný, máte velikou, rozlehlou rodinu, od rodičů, až po rodiny bratra, různých bratranců, sestřenic a tetiček. Jak to vypadá, když se do domku v Hošticích sjede taková velká Troškovic rodina?

Jako v italské rodině. (úsměv) Ale v tom dobrém slova smyslu - všude je smích, jeden mluví přes druhého, všichni jsou veselí. Naše rodina a vlastně celý rod drží stále pevně pohromadě a i to přispívá k pocitu rodinného štěstí a pohody. Jsme opravdu všichni jedna velká domácnost, kde není pro smutek a nevraživost žádné místo.

 

Právě o domově, rodičích, rodině vždy a krásně hovoříte. Je podle vás rodina, domov základem štěstí a spokojenosti každého člověka?

Rozhodně. Charakter každého člověka se formuje od nejútlejšího dětství a pokud jedinec vyrůstá v milujícím prostředí, pak nemůže být ve světě sám. Má pořád z čeho čerpat a svým chováním, pozorností a blízkostí může potěšit všechny, které takové štěstí neměli. Je mnoho bolavých dušiček kolem nás a mnohdy stačí jediné opravdové slovo, zájem a porozumění, což pro druhého může znamenat víc, než si uvědomujeme.

 

Co vám v dnešních rodinách, v dnešním světě vůbec chybí. Co byste změnil?

Chybí láska a úcta k druhému, ale i k sobě, k jejich práci. Chybí skromnost a pokora v životě mnohých. Mizí cit ze vztahů, nahrazují ho věci, krámy, které jen v cestě jednoho ke druhému překážejí. Lidi nemají čas na přátele, rodinu, na sebe sama. V honbě za penězi zapomínáme na jedno - že jsme tu jen na chvíli a nic si s sebou stejně nevezmeme. Jak říkala Helenka

Růžičková: žádný rubáš nemá kapsy! Je mnoho věcí, které mě trápí při pohledu na svět, ve kterém žiji. Při pohledu na mnohé mě napadají slova, která jsem kdesi četl - hlupákem se člověk nerodí, k tomu se dopracuje vlastním úsilím!

 

A co byste popřál lidem nejen Jihočechům v tomto roce s magickým číslem 2010?

V první řadě zdraví. To není fráze, to je zázrak. A pak úsměv! Usmívejte se, protože úsměv je náš nejkrásnější šperk. Co je platný drahý náhrdelník na krku, když o patnáct čísel nad ním čučí naštvaný a otrávený ksicht? Proto všem ze srdce přeju jen samou radost a plno světla kolem sebe. A hlavně v sobě. Váš Zdeněk Troška.

 

Profil:

Zdeněk Troška se narodil 18. května 1953 ve Strakonicích. Absolvoval středoškolská studia na Lycée Camot ve francouzském Dijonu a poté filmovou a televizní režii na pražské FAMU.

Za sebou má 18 filmů. Do podvědomí diváků se ale dostal především komediální trilogií Slunce, seno, či později trilogií Kameňák, ale také řadou pohádek. Je držitelem řady ocenění, především pak v zahraničí, kde sbírá ceny na různých festivalech.

Žije střídavě v Praze a v jihočeských Hošticích, kam se rád vrací. Jeho největší životní kamarádkou byla herečka Helena Růžičková. Protože je pojilo hluboké přátelství, často připomíná její krásné rčení - „Nikdy nezapomeňte na úsměv, je to světlo, které při pohledu do očí prozradí, že je srdce doma“.

 

 

Text a foto: Radek Kraus

 

 

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory