Leoš Mareš: Začínám být pokornější - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Leoš Mareš: Začínám být pokornější

Ikona

1. října 2009, 12.26 | S moderátorskou hvězdou Česko-Slovenské SuperStar Leošem Marešem jsme se potkali v pražských Arkádách v obchodě 4U Store, kde si vybíral podzimní oblečení. Sršel humorem a tvrdil, že džíny velikosti 32 jsou menší než 33.

 

Leoši, co na sebe nejraději oblékáte?

Nejsem žádný „modemann“, i když se to o mně běžně píše. Do obchodů moc nechodím, objednávám si oblečení domů. Přivezou mi, dejme tomu dvacet kousků, a já si z toho třeba sedm koupím. To je super záležitost. Nejradši nosím volno-časovou módu. Džíny, triko nebo košili. Nebojím se barev a všem to doporučuju. Na podzim a v zimě jsem třeba nosil fialovou péřovou bundu a vytáhnu ji i letos.

Vnímáte barvy podzimu, se kterými si teď příroda krásně pohrává?
Jezdím na akce po celé republice, takže vidím, jak listí zlátne a příroda se mění. Navíc vstávám ráno v půl šesté do rádia a najednou zjišťuji, že už je venku tma. Vždycky jsem z koupelny koukal na Prahu a teď vidím jen tmu. V tomhle domě jsem to ještě nezažil, protože jsme se do něj s rodinou nastěhovali na jaře. Takže mě teď doma čeká podzimní a zimní „premiéra“.
 
Máte vůbec čas si domov užít, když moderujete SuperStar?
Vypadá to tak, že jsem hrozně vytížený, ale opak je pravdou. Třeba za chvilku už mám celý den volno. Samozřejmě, že musím nějaký čas věnovat SuperStar. V říjnu tři dny v týdnu, v listopadu to budou jen dva dny. Zato od rána do večera, ale pořád je to lepší než pracovat od pondělí do pátku. Takhle mi to naprosto vyhovuje.
 
V jednom díle SuperStar se hovořilo o tom, že Ondřej Hejna je sinolog (znalec čínštiny). Vy jste k tomu vtipně poznamenal, že vy jste zase „synolog“. Jak se daří vašim dvěma synům?
 
Miminko je prostě miminko. Mladší synek se zatím rozkoukává po světě. Neustále se směje a snaží se komunikovat s okolím. Jsou mu tři měsíce a už „odpovídá“ na otázky. Něco na nás pořád brouká a docela si spolu už pokecáme. Staršímu Jakubovi budou čtyři roky a je velký rozumbrada. Otázky „proč?“ nám nedává, protože má své teorie a na všechno už zná rovnou odpověď. Tuhle třeba přišel s tím, že dinosauři jsou super, ale nesmějí jíst lidi, protože lidi mají tatínka a maminku, a ti by byli smutní, kdyby jim dítě někdo sežral.
 
Kam jste vzal naposledy rodinku na výlet?
Byli jsme v zoologické zahradě a také v cirkuse. No a v létě jsem byl s Jakubem na táboře. Byl tam stoprocentně nejmladší táborník v dějinách tábora. A ve svých 3,5 letech to zvládl na jedničku. Klasický táborový program ho nebavil, měl ale svůj individuální a dokonce zvládl chodit na populární táborové nástupy. Měl jsem z něj obrovskou radost, jelikož jsem jako kluk na tábory jezdil každý rok. Teď už tam funguji jako vedoucí oddílu vedoucích, ale i tak si to prostředí užívám.
 
Co vás na těch táborech tolik baví?
Jsem nostalgik. Pořád žiju tím, jak jsem řádil jako kluk. Rád si užívám spartánský podmínky. Baví mě bydlení na chatkách a namazané rohlíky s máslem tam chutnají úplně jinak než doma. Piju super čaj z várnice a jím v jídelně na igelitových ubrusech, stejně jako dřív. Je to moje vzpomínka, kterou si hýčkám. Vybavuje se mi, jak jsem nechtěl kdysi dodržovat polední klid, noční stezka odvahy, projížďka na pramicích po rybníku, celodenní pochod s batůžkem na zádech a sváčou v něm. Noční bivak pod širákem v lese...
 
Vy právě prožíváte Kristova léta. Myslíte si, že jste zmoudřel. Věříte na něco mezi nebem a zemí?
Musím říct, že jsem skeptik. Chápu lidi, kteří mají víru, ale já osobně si myslím, že „potom“, tedy po životě, nic není. Bohužel! Člověk umře a je konec. Dva dny se o tom lidi baví v hospodě, ale nakonec se jede dál. Nevěřím ani na horoskopy, ale nikomu jeho víru neberu. Snažím se věřit sám v sebe a je pravda, že s přibývajícím věkem už si nemyslím, že život je velká procházka růžovým sadem. Začínám být daleko pokornější. Zrovna dnes jsem v rádiu mluvil o tom, jak člověk stárne, zdá se mu rok čím dál tím kratší. Zjistili jsme, že pro pětiletého je jeden rok pětina života. Pro třicetiletého je to třicetina a třeba v šedesáti jen šedesátina. Letí to opravdu zběsile. 
 
Jaká je vaše kolegyně ze SuperStar?
Vždycky jsem si myslel, že je Adéla skvělá, ale realita mi vyrazila dech. Z profesionálního hlediska je geniální. Viděl jsem hodně dobrých moderátorů, ale ona je naprostý úkaz. Zvykli jsme si na sebe a spolupráce s ní je moc fajn. Samozřejmě, že nám bulvár podsouvá samé nesmysly. U nás píšou, že mě Adéla válcuje a na Slovensku zase, že ji nepustím ke slovu. A obráceně. Tohle ale nemá cenu řešit.
 
Je Česko-Slovenská SuperStar něčím jiná než ty předchozí?
Kromě toho, že jezdím z Prahy až do Bratislavy, snad ani ne. Oba s Adélou ale vnímáme tu velkost. Máme jednu práci, ale vysílají ji ve dvou zemích, to nám přijde super. Navíc se v soutěži objevilo několik neskutečně dobrých zpěváků a já si to děsně užívám.
 
Text: Šárka Jansová
Foto: archiv Leoše Mareše

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory