Mgr. Blanka Konvalinková: Od katalogizace k ředitelování - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Mgr. Blanka Konvalinková: Od katalogizace k ředitelování

Ikona

9. září 2009, 10.44 | LIBEREC | Zdálo by se, že liberecký literární svět ovládají ženy. Knihovny v Podještědí zakládala Karolina Světlá, knihovnu v Liberci postavila Věra Vohlídalová a poslední, již třetí ženou v čele knihovny je Mgr. Blanka Konvalinková. Drobná, půvabná žena začínala v dětství hltat literaturu a ta ji dovedla ke studiu oboru historicky významnému a pro veřejnost méně známému.

 

Zájem o literaturu jí byl pouze inspirací ke studiu vědy knihovnické. Ve vědecké knihovně usedla na počátku své kariéry ke katalogům a začala se knižním fondům věnovat po jejich stránce obsahové. Poznala tisíce titulů, formátů, ilustrací, později se věnovala vzdělavatelským pořadům a zahraničním vztahům. Vedle literatury jsou jejími potěšeními opery a lyže.  

Studovat knihovnictví je poněkud neobvyklé, byla to literatura, která vás přivedla k poněkud extravagantnímu oboru?
Knihovnictví mi doporučil můj středoškolský profesor angličtiny, věděl, že mám ráda literaturu a český jazyk. U přijímacích zkoušek mě, a také jiné uchazeče překvapilo, že znalost literatury zdaleka ke studiu knihovnictví nestačí.
Četla jste mimo povinnou školní četbu literaturu jiného žánru?
Četla jsem ráda už od dětství, četla jsem i ráno, ještě před odchodem do školy. Oblíbené knihy jsem četla i několikrát za sebou. Na gymnáziu mě oslovili kromě českých klasiků, Čapka, Nerudy, Erbena, i zahraniční autoři, měla jsem ráda Literární poklesky Stephena Leacocka a všechny knihy E.M. Remarqua.
Myslíte, že románové zájmy současné mládeže se liší od četby vaší generace? Jakou část tvoří mládež v počtu čtenářů?
Děti dnes mají mnohem větší výběr publikací, jsou krásně vybavené ilustracemi, populárně-naučné jsou na vysoké úrovni. Nakladatelé musí konkurovat internetu, počítačovým hrám, televizi, filmům. V naší knihovně máme zhruba 15 procent čtenářů do 15 let. V kategorii od 15 do 29 let je to až 49 procent. Pokud se podaří podchytit malého čtenáře od dětství, chodí pak do knihovny pravidelně, je to pro něj normální, přirozená součást života.
Čím jste se jako knihovnice v průběhu svého zaměstnání ponejvíce zabývala - v knihovně pracujete už řádku let - a co vás přivedlo do křesla ředitelky?
Pracovala jsem dlouho v oddělení katalogizace. Tento pojem je možná pro mnohé nesrozumitelný. Jde o to, že když se nová kniha koupí do knihovny, musí se „zpracovat“. Aby ji čtenář mohl najít v elektronickém katalogu, vytvoří se na ni záznam, který obsahuje název knihy, jméno autora, nakladatele, rok vydání a další údaje. Katalogizátor ale musí dodat i stručný obsah publikace v podobě anotace nebo pomocí hesel. Je to hezká práce, jste obklopeni novými knihami, ale po čase se stává trochu jednotvárnou. Nějaký čas jsem pak pracovala jako organizátor pořadů pro veřejnost, v oblasti vztahů se zahraničím a starala jsem se o projekty. Jako ředitelka bych chtěla knihovnu posunout o krok kupředu, aby sloužila všem návštěvníkům nejen jako kulturní, ale hlavně vzdělávací centrum pro všechny věkové kategorie.
Můžete čtenářům nabídnout i vyloženě erotickou literaturu? Máte k takovému druhu fondů negativní vztah?
Víte, že Puškinovy Zápisky jsou velmi erotické čtení? A to je klasický autor…
Váš chrám kultury je zřejmě nejnavštěvovanější zařízení v Liberci, možná že víc lidí navštíví už jen Ještěd, myslíte, že pod vaším vedením knihovnu bude navštěvovat ještě více lidí?
Denně projde knihovnou kolem 1 500 návštěvníků. Knihovna je přístupná všem, je jedno, zda si někdo pouze přijde sednout a číst noviny, nebo dokonce přečte celou knihu na místě. Průkazku vyžadujeme, až když si uživatel půjčuje knihu, CD nebo časopis domů. Obecně ale počet čtenářů v knihovnách mírně klesá, oproti tomu stoupá počet čtenářů „virtuálních“, těch, kteří navštíví webovou stránku knihovny. Ty nemůžeme opomíjet, je třeba stránky neustále vylepšovat, umožnit co největší propojení „domácích“ uživatelů s knihovnou.
Možná, že byste měli mít i více literatury z exotických oblastí jako jsou Afrika, Asie. Třeba japonskou literaturu nebo černošské autory. Jsou u vás v evropských jazycích?
Zaměřujeme se spíše na menšiny, které tady žijí. Nakupujeme knihy v ruštině, ukrajinštině, němčině… Snažíme se pomáhat těmto lidem tím, že organizujeme vždy jednou týdně kurz češtiny pro cizince. Mentalitu menšin představujeme veřejnosti v pořadech cyklu Prolínání kultur. Japonské autory v překladu do angličtiny nebo němčiny máme, ale příliš velký zájem o ně není.
Kritická situace státní pokladny nepřináší příliš pozitivní náladu, zvláště při nástupu do takové funkce, kdy reprezentujete nejen kraj, ale i vlastně Českou republiku, máte připravený scénář pro nouzový stav?
Je těžké počítat se všemi „katastrofami“ napřed. Samozřejmě, už teď šetříme, kde se dá, moje (možná) idealistické představy nebude možné hned uskutečnit, to vím už teď. Hledám další zdroje, dotace, příspěvky z nadací. Nejdůležitější jsou ale finance na knihy, bez nich není knihovna knihovnou. Bohužel o ty bojujeme neustále.
Připravila jste si ve funkci ředitelky nějaké zajímavé projekty, které by dále zviditelňovaly knihovnu nejen ve městě?
Chystáme pravidelná sobotní divadelní představení pro malé děti, budeme pokračovat v oblíbených počítačových školeních pro seniory. Na podzim je připravený cyklus Literární kavárna, který představuje regionální autory a zajímavé osobnosti, a také vzdělávací projekt Památky kolem nás. V říjnu se návštěvníci mohou těšit na veřejné čtení z 12 nejoblíbenějších knih z ankety Kniha mého srdce, uskuteční se promítání českých i německých filmů, dvojjazyčné divadlo, polsko-česká výtvarná soutěž pro děti na téma Krakonoš…a to není zdaleka všechno.
Text a foto: Milan Turek
 

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory