Karel Večeřa - Člověk by si měl život užívat - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

7SEVEN

Rozhovory

Karel Večeřa - Člověk by si měl život užívat

Ikona

1. dubna 2009, 21.01 | Mužstva, která trénoval Karel Večeřa, vždy spoléhala na útočný fotbal. Zkrátka fotbal, který chce diváka především bavit. Jinými slovy, na úkor destrukce je upřednostňována kreativita. Podobně atraktivním stylem se snaží prezentovat také fotbalisté FC Baník Ostrava, kteří v loňské sezóně obsadili třetí místo a na pohárovou Evropu útočí rovněž letos. Nikoho tedy nepřekvapilo, že se Karel Večeřa ocitl mezi nejúspěšnějšími trenéry Moravskoslezského kraje za rok 2008. Po zásluze.

 

Když jste přicházel jako trenér na Bazaly, vzpomněl jste si na to, že zde působil také František Komňacký, který má stejně jako vy pedagogické vzdělání a který s Baníkem Ostrava získal titul?
To jsem si ani moc neuvědomoval, že máme stejné vzdělání. Nicméně v kontaktu jsme spolu byli. Já jsem ho poprosil, aby mi popsal zdejší prostředí a atmosféru, takže určité poznámky a záležitosti týkající se fotbalu jsme spolu probírali. 

Mohl byste tedy na základě vlastních zkušeností porovnat výuku studentů s koučováním fotbalového týmu?
Je to podobné. A v mnohem dokonce stejné. Pracujete s mladými lidmi, je to přibližně stejná věková kategorie. I když na dálkové studium dochází také starší lidé. Každopádně mě to baví a člověka to obohacuje. Dá se říci, že zkušenosti a poznatky z jedné oblasti se snažím přenášet do druhé.

Určitě se však vyplatí přistupovat ke každému studentovi, či fotbalistovi individuálně… 
To je jasné, že musíte mít individuální přístup! Žádný ze svěřenců není stejný, každý je svým způsobem individualita. Také k vám se každý na škole nebo ve fotbale chová jinak. Pokud vidím, že do toho dávají všechno, což po nich vyžaduji, tak mám k nim jiný přístup než k těm, kteří na to kašlou.

Vy sám vystupujte v roli autority, nicméně jaký je váš vztah k autoritám?
Já se snažím uznávat každého člověka. Každý jedinec je svým způsobem osobností. I když záleží jen na něm, jak velkou je tou osobností a jak se dokáže prezentovat, ať už v pozitivním, či negativním smyslu. Snažím se respektovat každého a navázal bych na to, co jsem už říkal. Pokud si člověk plní své povinnosti a je to jedinec s perfektním charakterem, tak se k němu druhý chová jinak než k někomu, kdo si ty povinnosti neplní. S těmi sice také jednám, ale pokud můžu, tak se takovýmto lidem vyhýbám.

Jste rád středem pozornosti?
Řekl bych, že spíše naopak. Mám rád, když jsem v ustáleném  kolektivu mezi hráči nebo studenty, které znám. Nějakou větší společnost, kde je člověk středem pozornosti, moc nevyhledávám.

Podle toho se vám tedy příliš nezamlouvá počínání trenéra José Mourinha, který strhává pozornost hlavně na sebe a vysvětluje to tak, že se snaží o to, aby se pod tlak okolí nedostali jeho hráči?
Myslím si, že každý trenér, hráč, respektive člověk je svým způsobem jiný. Nevím, jestli to Mourinho dělá záměrně, nebo to dělá nějak neúmyslně, nicméně výsledky má a to je důležité. Nějaký význam to jeho chování určitě má, ale já osobně takové výstřednosti moc neuznávám.

Loni se někteří vaši svěřenci byli vydovádět u paintballu, ale vy jste nehrál… 

Na druhou stranu jsem ani nechyběl. Byl jsem v roli diváka. Jsem spíše pacifista, a zbraň nemusím mít v ruce. Stačilo mi to na vojně, kde jsem k tomu byl donucený. Mám sice v Brně kamarády mezi střelci, jmenovitě Petra Málka nebo Broňu Bechyňského, ale ani s nimi střílet nechodím.

Každopádně tyto teambuildingové aktivity vítáte…
Určitě. I tato akce se konala z popudu realizačního teamu, kdy jsme kluky k paintballu vyzvali. Svůj účel to splnilo. Kluci se při hře vyblbli a odplavili svůj adrenalin.

Jste zastáncem spíše jasných fotbalových příběhů, kdy vaše mužstvo od začátku zápasu míří za vítězstvím, nebo preferujete raději napínavé zápasy, které váš tým rozhodne v nastavení?
Když rozhodneme v nastaveném čase v náš prospěch, je to ideální, protože pak už s tím soupeř nemůže nic udělat. Pro trenéra je ovšem jednodušší, když se zápas rozhodne v první poločase, potom je to takové klidnější. Člověk si pak to utkání užívá a vychutnává, protože ví, že mužstvo zápas kontroluje. Ale to jsou výjimky. Jsem spíše zvyklý na to, že jako trenér jsem napnutý do poslední chvíle a snažím se reagovat na jednotlivé změny během utkání.

Mnozí novináři sice kritizují fotbalisty za nekvalitní verbální projev, nicméně jak vy sám se cítíte ve chvílích, kdy musíte odpovídat na stejné dotazy, ať už před, či po zápase?
Pokud to jsou otázky, které mají hlavu a patu, není problém. Ale ne vždy tomu tak je. Budu konkrétní. Po zápase v Brně, kdy je člověk plný emocí, prohrajete, tak se vás najednou po prvním jarním kole, kdy se tři měsíce nehrálo, reportér zeptá: „Co říkáte na to, že vás Brno zastavilo v rozletu?“ To se pak člověk zarazí a musí přemýšlet, co se za tím hledá… Pak jsem tedy řekl, že nechápu v jakém rozletu, když se hraje po třech měsících první kolo… Každopádně snažím se být vstřícný. Uznávám, že je to práce jako každá jiná a že to novináři mnohdy nemají jednoduché. Když jste na tiskovce, je tam dvacet novinářů, zeptají se a vy odpovíte, je to v pořádku, ale když se na vás střídají po pěti, po deseti minutách a otázky se opakují pořád dokola, je to takové nepříjemné. Ale, jak říkám, snažím se být vstřícný. Na druhou stranu si myslím, že by novináři měli mít určitou úroveň a měli by chápat trenéra, že občas nemá náladu a neměli by ho těmi otázkami nějakým způsobem provokovat.

Kdybyste měl fotbal přirovnat k nějakému filmu, nebo knize, které by to byly?
Ježíšmarja, to je krásná otázka! (nadšeně) Takovou jsem v životě nedostal! Já totiž strašně rád čtu. Během sezóny sice na čtení moc času není, ale v době dovolené, louskám jednu knížku za druhou. Myslím si, že fotbal je jedno velké dobrodružství, a protože jsem jako kluk měl rád dvě knížky od Julesa Vernea, a to Dva roky prázdnin a Tajuplný ostrov, tak bych ho přirovnal k těmto. A z filmů? Asi bych řekl nějaký thriller. Tak jak jste už poznamenal. Jsou zápasy, které se mohou rozhodnout v devadesáté čtvrté minutě. Stejně jako zápletka ve filmu se rozlouskne na poslední chvíli… Ale někdy to samozřejmě může být i komedie (smích) Spíše bych to však přirovnal k tomu thrilleru, či dobrodružnému filmu.

Jaké žánry čtete v současné době?
Pokud to jde, snažím se průběžně číst odborné sportovní časopisy. Když mám čas na knížku, tak rovněž sáhnu po nějaké odborné, nebo po nějaké z lékařského prostředí. 

Pokud chcete do klubu přivést nového hráče, zajímáte se také o jeho charakterové vlastnosti, nebo se soustředíte výhradně na fotbalovou kvalitu?
Je to tak, jak říkáte. Zajímám se také o jeho zázemí, charakter a o to, jak se projevoval v předchozím působišti. Jinými slovy, snažím se zmapovat toho hráče nejen jako fotbalistu, ale i jako člověka. 

Zvykl jste si už na Ostravu?
Ze začátku mi to dělalo trochu problémy. To prostředí tady je takové specifičtější. Ostatně jako to zpívá Jarek Nohavica v jedné své písničce. Nicméně teď už je vše v pohodě. Já jsem Ostravu zažil jako hráč, a když jsme sem přijížděli, tak jsem si vždy vybavil takové ty barevné kouře; červený, žlutý, zelený. Sice jsem znal jen cestu na stadión a zpátky, přesto mě to utkvělo v hlavě. Ale když teď člověk Ostravu poznává detailněji, tak musím uznat, že je to pěkné město. A také lidi tady jsou takoví vděčnější. 

Jaký faul vás nejvíce bolel?
Řekl bych to obrazně. Mě nejvíce bolí, když někdo lže a navíc lže vědomě. Případně když někdo páchá nějakou zákeřnou křivdu. Tohle asi považuji za největší faul v životě.

Uměl byste namíchat elixír spokojeného života? Jaké ingredience byste do něj zařadil?
Člověk by si měl život užívat, ale k tomu je předpoklad, že bude zdravý. Je to taková formule, kterou člověk nedocení, dokud ho samotného nebo někoho z rodiny, něco nepostihne. Do té chvíle se to bere jako samozřejmost. Pokud je člověk zdravý, tak má šanci ovlivnit to, co se děje kolem něho a užít si ten život. Pokud není zdravý, tak má vše daleko těžší. Kdybych tu moc měl, nalil bych všem stejně! A ještě jedna věc, i když zase je to pouze kdyby. Z mých zkušeností bych potřeboval, aby den měl aspoň třicet hodin, a ne čtyřiadvacet hodin. (smích) To by se mi také hodilo. 

Text: Petr Bidzinski
Foto: Jiří Zerzoň

Tématické zařazení:

 » Více  » Rozhovory