Divadlo na prvním místě

Rozhovory

Ikona

20. prosince 2008, 18.07 | Donedávna znali herečku Helenu Dvořákovou především v jejím rodném Brně a poslední dva roky návštěvníci pražského Divadla v Dlouhé. Letos se jí v profesním životě mnohé změnilo. Dostala svou první roli ve filmu a poprvé si zahrála v televizním seriálu.
Prvního září vstoupila na obrazovku televize Nova coby policejní psycholožka Jana Chládková v Kriminálce Anděl a ji dnes zná většina televizních diváků.

Na divadle hrajete silné a sebevědomé ženy. Ve skutečnosti ale působíte skoro nenápadně. Jak sebe samu vnímáte?
Myslím, že je ve mně od každého trochu. Někdy bych si přála být suverénní, silná, rozumná ženská a někdy bych se nejraději úplně vytratila a vůbec se neukazovala. Trochu se ve mně ty ženy hádají, a možná právě na jevišti se to dá ventilovat. Všechny běsy v sobě tam může člověk prožít a tím se očišťovat.

Jak jste přišla k roli v Kriminálce Anděl?
Dozvěděla jsem se, že se koná casting a tak jsem se přihlásila. Divadlo u mě bude vždycky na prvním místě, ale když jsem přišla z Brna do Prahy, pochopila jsem, že tady pouze s divadelní gáží nevyjdu. Přiznávám, že si pečlivě vybírám, ale tahle nabídka se mi líbila. Prošla jsem do užšího výběru a ráda pak přijala roli policejní psycholožky. Myslím, že Kriminálka Anděl je kvalitní seriál.

Jak jste se připravovala na postavu Jany Chládkové? Měla jste před tím ponětí o tom, co práce psycholožky, nota bene policejní, vůbec obnáší?
Věděla jsem toho velmi málo. Proto jsem si s jednou psycholožkou sjednala schůzku a ona mi vysvětlila, že psycholog by měl být vstřícný a empatický, soucítit s lidmi, byť jde o nepříjemné věci. Své ego přitom musí upozadit, aby ho případ vnitřně nezasáhl. Snažila jsem se držet základní charakteristiky postavy i jejích rad, ale když jsem se pak viděla na obrazovce, trochu jsem se lekla. Připadala jsem si až moc chladná. Vlastně jsem se na sebe vůbec nemohla dívat.

Máte ráda detektivky?
Mám ráda Aghatu Christie a jejího detektiva Hercula Poirota. A moc se mi líbil britský seriál, kde ho hrál David Suchet. Detektivky nebo kriminálky jsou obecně vděčný žánr. Mají napětí a tajemství a to je pro diváky přitažlivé.
V létě jste točila svůj první film. Prozraďte o něm něco víc.
Jmenuje se Vnučka, je to režijní debut Lenky Kny, která je autorkou námětu i spoluautorkou scénáře. Hraji titulní roli vnučky Katky, která má rozvést své prarodiče, Evženii, kterou hraje Jaroslava Adamová, a Hrihorije, kterého hraje Pavel Landovský. Bylo to pro mě veliké dobrodružství a obrovská škola.

Když vás člověk vidí v roli Jany Chládkové, ani se mu nechce věřit, že jste účinkovala v několika muzikálech, dokonce i v Německu.

Poté, co jsem v Brně účinkovala v muzikálu Kabaret, jsem dostala nabídku na hostování v Německu při letních hradních slavnostech v Mayenu. To je městečko veliké asi jako Telč, a stejně tak malebné. Nakonec jsem tam strávila dvakrát čtvrt roku. Našla jsem si fantastické přátele a dokonce velkou lásku.

Jak jste zvládala němčinu?
I když z ní mám maturitu, tam jsem musela pilně naslouchat, abych na jevišti obstála. Byla to zábava, ale hlavně obrovská dřina. Nadšení u mě přetrvalo natolik, že už druhým rokem studuju němčinu na Goethe-Institutu v Praze.

Máte talent na jazyky? Jako rodilá Brňačka nemáte vůbec brněnský přízvuk…
Je to díky tomu, že mám hudební sluch. Už jako malá jsem zpívala ve sboru a hrála na příčnou flétnu. Takže když přijedu do Brna, druhý den mluvím jako Brňanda a jakmile se vrátím do Prahy tak mluvím, jak mi zobák narost.

Kde je vám nejlépe, když si chcete odpočinout? Kam jezdíte nabírat energii a síly?
Energii nejlépe čerpám v přírodě, i když v poslední době na to nemám moc času. Hlavně s příchodem podzimu mi chybí procházky. Miluju podzim, to je mé nejmilejší roční období. Když bylo ještě babí léto a sluníčko hřálo, a poštěstilo se mi jet s rodiči na chalupu, kterou máme na Vysočině. To vždycky jdeme s mámou po remízkách mezi poli, do košíku sbíráme všechno, co se dá – houby, trnky, šípky, uschlé bodláky, všecko, co zrovna příroda nabízí. Moje maminka umí nádherně aranžovat kytky, takže máme celou chalupu vyzdobenou – věnce na dveřích, ve vázách všemožné chrastí... A to všechno mi dodává klid a pohodu. Maminka uvaří, já pak vezmu psa na dvouhodinovou vycházku a je mi krásně.

Vizitka:
Narodila se v roce 1979 v Brně.
Vystudovala herectví na JAMU a ještě před koncem studia získala
angažmá v Městském divadle Brno. Působila zde pět sezón a vytvořila řadu činoherních i muzikálových rolí. Například Mášu v Rackovi, Lavínii ve Smutek sluší Elektře, Sally Bowles v Kabaretu, Ronny v Hair, Corallinu v inscenaci Kamenný host aneb Prostopášník, Julii v Calderónově Znamení kříže a mnoho dalších. Od roku 2006 hraje v pražském Divadle v Dlouhé.
Ocenění: nominace na Cenu Alfréda Radoka za Julii v Calderónově Znamení kříže, cena pro nejpopulárnější herečku v Městském divadle Brno, nominace na Cenu Thálie i Cenu Alfréda Radoka za Lady Macbeth v inscenaci Život je sen, Macbeth, Cena za nejlepší ženský herecký výkon na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích za postavu Anežky Nulíčkové v Maškarádě, letos (2008) byla nominována na Cenu Alfréda Radoka a na Cenu Thálie za roli Faidry ve stejnojmenné hře, Radokovu cenu za ni získala.

Text: Zuzana Janotová
Foto: archiv TV Nova

Tématické zařazení:

» Více » Rozhovory