Simona Krainová oslaví Vánoce v Americe

Rozhovory

Doprovodný obrázek

27. listopadu 2008, 14.51 | Modelka Simona Krainová se v kalendáři Simply Simona chtěla ukázat jako žena s duší, která a má v sobě kus radosti, ale i bolesti jako kterákoli jiná žena. S minimem stylingu a líčení je Simona na fotografiích ještě krásnější, každé foto vyjadřuje především její vnitřní pocity a má jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru.

Jste s kalendářem Simply Simona spokojená?

Dostala jsem letos hodně nabídek, protože loni jsem žádný kalendář nestihla udělat. Rozhodla jsem se pro firmu, se kterou jsem už dělala několik svých kalendářů a která mi dává absolutní prostor v mé kreativitě. A k tomu přispěl i můj manažer z agentury Elite Model Look- Saša Jány. Přišel s nápadem, abych zkusila udělat kalendář úplně jinak, obyčejně, protože lidé mě znají většinou jen jako tu dokonalou ženu - Barbie s perfektním účesem a make-upem. Nejdřív jsem se toho trochu bála, ale protože mi často lidi říkají, když přijdu někam na focení nenalíčená, že jsem bez make-upu mnohem hezčí, rozhodla jsem se, že to zkusím. Chtěla jsem se ukázat také jinak, bez toho typického úsměvu s otevřenými sexy ústy, do kterého mě stále každý nutí. Proto mám radost, že to tak dobře vyšlo a že jsem mohla pracovat s lidmi, kteří mě v tom podpořili.

Kde budete letos trávit Vánoce a jak je prožíváte nejraději?

Já jsem vždycky nejraději doma, protože mám opravdu moc dobrou rodinu. Naši jsou spolu přes čtyřicet let a máme už takovou tradici, že se všichni na Vánoce sejdeme dohromady, i když sestra už má také svoji rodinu. Ale letos, protože Jirka hraje hokej v Americe (přítel hokejista Jiří Hudler) a má smlouvu, která mu nedovolí, aby se vrátil na Vánoce domů, tak je budu trávit s ním v Detroitu, kam 6. prosince odlétám. Vánoce budeme mít klasicky české. K večeři připravím kuřecí řízky s bramborovým salátem, protože kapra bych tam těžko sháněla, já ho sice strašně miluju a nevzdala bych se ho, ale v Americe je to plevelní ryba a všichni se strašně diví, že ji u nás jíme zrovna na Štědrý den. A k tomu samozřejmě patří české koledy a nesmí chybět ani pohádky Tři oříšky pro Popelku a Mrazík, všechno tak, jak jsme u nás zvyklí. Vůbec si neumím představit, že bych trávila Vánoce po americku.

Hrála jste v několika českých filmech, proč jste to nezkusila také v Americe? Přála jste si někdy zahrát si třeba bondgirl?

Přála, strašně. A řekněte mi, která normální zdravá ženská by nechtěla být Bondgirl (směje se). Já bondovky miluju, na nich jsem vyrůstala. Samozřejmě, že jsem to zkusila, ale zájem o roli bondgirl je tak obrovský a těch dívek je tolik. V minulém díle jsem se přihlásila na casting na roli Vesper a dostala jsem se ze šesti set uchazeček až do finálního kola, kde nás bylo dvanáct, což už bylo hodně daleko. Už jsem se sešla i s celým týmem, s producenty a se všemi lidmi kolem. Tam se ale zvažuje tolik aspektů a detailů, takže jsem nakonec nevyhovovala, protože jsem neměla dost britský akcent. Do každého toho dílu se vybírá úplně odlišný typ dívky. Je to opravdu jen otázka velkého štěstí a náhody, že se zrovna v tu určitou dobu strefíte právě do jejich představ a požadavků. Je to můj velký nesplněný sen, ale já si myslím, že každý člověk má svůj osud už napsaný a že to, co se má stát, se stane. Třeba bych potom hrozně zpychla a nenašla si toho správného chlapa, a proto to tak možná má být.

Na co máte takovou tu ryze ženskou slabost - boty, kabelky, šperky?

Na všechno (směje se). Dřív jsem byla šíleně zatížená na kabelky. Dávala jsem si předsevzetí, že si koupím tak dvě za rok, ale vždycky, když jsem prošla kolem obchodu, nedokázala jsem jim odolat. Teď jsem to zase změnila, nevím proč, na kozačky. Mám všechny možné typy a barvy a mám už jich plné skříně, takže za chvíli nebudu vědět, co s nimi. V poslední době jsem se dost umírnila, jsem spořivější a spíš investuji do bytu, který jsem si koupila, a do rozumných věcí. Koupila jsem také svému tátovi k Vánocům auto.

Jaké oblečení nosíte ráda?

Někdo si myslí, že utrácím šílené peníze za oblečení, ale já spíš chodím do malých butiků a hledám takové ty nezávislé návrháře a značky, které nejsou tak vyhlášené. Ráda nakupuji věci za málo peněz, které mají efekt, a to mi spíš udělá radost, než jít do nějakého značkového obchodu a utratit tam třeba dvě stě tisíc za jedno sako. To jsem nikdy neudělala a myslím si, že tohle je zbytečné rozhazování peněz. Samozřejmě respektuji lidi, kteří mají tolik peněz, že jim to není líto. Ať si každý se svými penězi dělá, co chce a koupí si cokoliv. Já mám ráda a spíš si kupuji praktické věci, nemám v oblibě nic extravagantního. Samozřejmě, že jsem měla také takové období, kdy jsem prošla kolem obchodů a nebyla jsem schopná přijít bez něčeho domů. Myslím si ale, že to bylo také tím, že jsem vyrůstala v chudé rodině a za komunismu a najednou, když jsem si začala vydělávat peníze a mohla jsem si to dovolit, tak jsem se chovala, jako když pustíte malé dítě do hračkářství. Dnes už jsem rozumnější a opatrnější a myslím i na to, že jednou budu mít taky vlastní rodinu a budu se muset o ni postarat.

Dokázala byste žít trvale v Americe?

Nikdy jsem si neuměla představit, že bych žila v Americe trvale, protože mentalita Američanů je jiná a mně se vždycky dost protivilo, že jsou strašně povrchní, že tam nejde nic do hloubky, například přátelství apod. Oni se pořád jen usmívají a ptají se vás, jak se máte, a to mě ze začátku hrozně obtěžovalo. Nakonec, když jsem tady a mám kolem sebe jenom spoustu naštvaných lidí, kteří se na vás tváří mrzutě, když přijdete do obchodu nebo jinam, tak si začínám uvědomovat, že ten smích Američanů je mi určitě příjemnější.

Co se vám líbí na americkém životním stylu?

Je pravda, že ten životní styl už je trochu jinde než u nás, je na jiné úrovni a žije se tam dobře. Pro mě to znamená hlavně anonymitu, a té si tam dost užívám, protože můžu chodit po obchodech nebo třeba cvičit a nikdo se nestará, jestli mám na sobě dokonalé tepláky, nebo jestli mám mastné vlasy. Tam je to jedno, protože nejsem pod drobnohledem veřejnosti, nikdo mě, ani Jirku neřeší, a to mi strašně vyhovuje. Dokázala bych tam žít, ale musela bych vědět, že se mohu kdykoliv vrátit domů. Určitě bych část roku vydržela žít tam a část roku tady.

Text: Ludmila Petříková

Foto: Jiří Severský