Divadlo DISK: Radši shořet, než zřít pravdu

Aktuality

24. ledna 2026, 06.11 | Praha - První premiéra, s níž vstoupí Divadlo DISK do roku 2026, je zároveň čtvrtou a poslední možností vidět letošní absolventy katedry činoherního divadla pražské DAMU na této scéně. Pro tuto příležitost si režisér Lukáš Jeníček zvolil absurdní společenskou satiru Biedermann a žháři od švýcarského literáta Maxe Frische ve snaze poukázat na ustavičné riziko maloměšťácké přizpůsobivosti, která si nezadá s českým homolkovstvím a švejkovstvím. Divadelní sezona tak pokračuje v nastavené linii dramatických textů akcentujících společensky naléhavá témata. Premiéra se odehraje 30. ledna.

Během inscenace divák prožije čtyřiadvacet turbulentních hodin z doposud klidného života občana Biedermanna. Jeho okolí sužují požáry a navzdory marným hasičských výstrahám, vůči nimž obyvatelé města zcela otupěli, ubytuje na půdě svého domu žháře. Radši by doslova shořel, než aby se podíval pravdě do očí a způsobil skandál. Člověk, který v souvislosti se svobodou zapomíná na zodpovědnost a zaslepeně bojuje proti vládnoucí garnituře, se tak stane pokrytcem upřednostňujícím své zájmy nad zájmy společnosti. Důvod, proč biedermannovská alegorie stále rezonuje, lze vysvětlit tím, že se Frisch při psaní inspiroval skutečnou událostí. „Tou bylo komunistické převzetí moci nad Československem v roce 1948. Neméně přiléhavé by byly paralely k předválečnému vzestupu nacismu nebo vstupu ‚spřátelených vojsk‘ v srpnu 1968. V základě se jedná o modelovou hru a během výkladu současnou optikou jsme nacházeli paralely s populismem a popíračstvím. Oba tyto fenomény zlehčující společenskou krizi, ať už se jedná o ruskou agresi nebo klimatickou změnu, mají základ v konformismu,“ přibližuje politicko-společenský kontext dramaturg Tom Skopal.

K výběru textu režijně-dramaturgický tandem došel s ohledem na přetrvávající popularitu „true crime“ žánru: „Frisch se nezaměřuje pouze na vykreslení samotného zla, jak je zvykem ve vyhledávaném žánru, ale také na to, zda ho jsme schopni vidět, nebo před ním radši zavřeme oči. Při takovém rozhodnutí nabývá člověk pocitu, že mu nezbývá nic jiného než podat zlu ruku na znamení přátelství, nechat zavřené oči a doufat, že mu ji zlo neutrhne,“ říká Jeníček, k čemuž Skopal dodává: „I za cenu, že tím popřeme sami sebe, což je další téma, opakující se ve Frischových románech. Žijeme v nepřehledné době plné drobných ústupků, které mají dalekosáhlé následky. Proti tzv. syndromu vařené žáby je tak potřeba neustále varovat, abychom vinou kolaborace také neskončili, lidově řečeno, na talíři.“ Docentka Eva Salzmannová má jako dlouholetá pedagožka na starost hereckou spolupráci a inspirovaná tím, co děje na současné politické scéně, vede herce ke grotesknímu výrazu. K tomu, co již bylo řečeno, lakonicky dodává: „V závěru hry je řečeno samotnými žháři: Neptejte se, kdo podpálil město. Neptejte se, kdo jsou žháři. Zeptejte se, kdo nám otevřel dveře.“

Zdroj: Kamila Hurych

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kultura

» Kraje » Praha