Antonín Dvořák - český hudební skladatel světové proslulosti - Aktuality

Aktuality

Antonín Dvořák - český hudební skladatel světové proslulosti

zdroj: classicfm.com

Praha | Jeden ze zakladatelů české národní hudby Antonín Dvořák patřil už za svého života ke skladatelům, jejichž jméno a tvorba byly známé i v zahraničí. A nejinak tomu je i nyní, kdy 1. května uplyne již...

110 let od úmrtí tohoto hudebního génia. "Dvořák vykonal pro Čechy tolik, co Chopin pro Polsko, Liszt pro Maďary a Grieg pro Norsko, přiváděje nový výraz do řečiště evropské hudby... Jeho myšlenky a jeho sloh mají rysy, které nám dovolují říci: to je české, aniž bychom to kdy předtím slyšeli," napsal s obdivem newyorský Evening Post již roku 1892.
    Dvořákovu nejznámější symfonii Devátou (Z nového světa), kterou se inspirovala i řada moderních muzikantů, měl kupříkladu sebou v roce 1969 první člověk na Měsíci, americký astronaut Neil Armstrong. A v roce 2009 se stala vůbec nejoblíbenější symfonií v anketě australské rozhlasové stanice ABC Classic FM, když předstihla na druhém a třetím místě symfonie Ludwiga van Beethovena Devátou (s Ódou na radost) a Šestou (Pastorální).
    Ve svém díle vycházel Dvořák často z českých i slovanských inspirací, vždy se ke svému češství hlásil. Prorazit po domácím prostředí také v zahraničí bylo Dvořákovým přirozeným cílem. Nechyběla mu ctižádost a už od svých skladatelských počátků si vždy kladl ty nejvyšší umělecké úkoly. Cesta řeznického synka z chudých venkovských poměrů až ke světové skladatelské proslulosti ovšem nebyla jednoduchá.
    Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi a jako prvorozený syn měl původně převzít otcovu řeznickou živnost. Byl ale také veden k hudbě a brzy začal hrát na housle. Jeho mimořádný talent rozpoznal učitel v nedalekých Zlonicích Antonín Liehmann (učil jej i hře na violu a klavír), který přesvědčil rodinu, že mladý Antonín by se měl soustavně věnovat hudbě. V roce 1859 pak Dvořák absolvoval varhanickou školu v Praze, čímž jeho formální hudební vzdělání skončilo.
    "Výborný, spíše však praktický talent. Veškerou jeho snahou se zdají být praktické znalosti, v teorii je méně zdatný," zněl Dvořákův výstupní posudek ze školy. Pro budoucího velikána nastalo krušné období 60. let, kdy si na bídnou obživu vydělával především jako violista v Prozatímním divadle, dával kondice, ale také začal se seriózními skladatelskými pokusy. Impulzivní Dvořák škrtal, mazal, pálil partitury - pokoušel se samostudiem zvládnout neutuchající tok hudebních nápadů. Na vše vlastně musel přijít sám, protože ze školy měl jen nejnutnější základy.
    První smyčcový kvartet A dur dokončil v roce 1862, brzy ale nebojácně přešel, vedle menších instrumentálních a vokálních kompozic, k vrcholným skladatelským formám symfonii (první dvě v roce 1865) a po vzoru Smetany také k opeře (Alfréd, 1870). První velký úspěch zaznamenal Dvořák v roce 1873: "Jest to pravý hymnový styl, lapidární, velkolepý; myšlénky mužné, rekovné, kresba mistra nové doby důstojná," napsal kritik Ludevít Procházka v Daliboru 14. března 1873 o jeho Hymnu na slova básně Vítězslava Hálka Dědicové Bílé hory. Nadšeno bylo i obecenstvo.
    Tentýž rok vstoupil Dvořák i do stavu manželského a s Annou Čermákovou měl devět dětí. Skládal neustále, i když v letech 1874 až 1877 působil vedle toho ještě jako varhaník na kůru v kostele sv. Vojtěcha v Jirchářích, aby uživil rodinu. Průlom do světa přišel v roce 1878, kdy berlínský nakladatel Fritz Simrock vydal na doporučení Johannese Brahmse jeho Moravské dvojzpěvy a brzy následovala první řada známých Slovanských tanců. S Brahmsem navázal trvalé přátelství.
    Dvořáka objevilo Německo, brzy pak Anglie. Skladatel začal psát svá špičková díla, doprovázená desítkami dalších skladeb, intenzivně cestoval a s velkým ohlasem své kusy také dirigoval. "Já mám teď samé velké myšlenky v hlavě," psal například v roce 1889 nakladateli Simrockovi. Těsně poté dokončil dvě monumentální díla: 8. symfonii G dur a duchovní kantátu Requiem (1890). V listopadu 1890 se dočkal v Anglii prestižního ocenění - čestného doktorátu univerzity v Cambridgi. O rok později se Dvořák stal profesorem skladby a instrumentace na pražské konzervatoři.
    Když přišla lukrativní nabídka na místo ředitele Národní konzervatoře v New Yorku, Dvořák neodolal a v září 1892 odplul (s jedním návratem domů) na téměř tři roky do Ameriky. Tam složil mimo jiné třeba proslulý violoncellový koncert h moll, ale hlavně triumfoval se svou 9. symfonií Z nového světa. O své asi nejslavnější skladbě před premiérou 16. prosince 1893 prohlásil: "Inu vliv Ameriky každý, kdo má 'čuch', musí vycítit." Ale také: "Je to a zůstane to pořád česká muzika."
    Po návratu do Prahy a na oblíbenou usedlost ve Vysoké u Příbrami se Dvořák soustředil zejména na symfonické básně a na operu (Čert a Káča, nejhranější Rusalka a vůbec poslední dokončené dílo Armida). Vznikly ale i jeho vrcholné kvartety G dur a As dur. Zaníceně se věnoval pedagogické činnosti. Skladatel zemřel nečekaně na mozkovou mrtvici 1. května 1904.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti