Europarlament: Pro jedny cirkus, pro jiné účinná korekce zemí EU

Aktuality

zdroj: en.wikipedia.org

Brusel | Pro jedny zbytečně drahý diskusní klub a létající cirkus přesouvající se mezi Bruselem a Štrasburkem, pro druhé jediná přímo volená instituce EU, jejíž pravomoci korigovat práci ostatních institucí s...

každou novou dohodou o podobě unie vzrůstají. Evropský parlament se dnes ve svém nynějším složení sešel na plenárním jednání naposledy před květnovými evropskými volbami.
    Nejnovější parlamentní statistiky uvádí, že europoslanci jednali od července 2009 do letošního dubna více než 2150 hodin, hlasovali o 970 právních normách a dalších 1754 nelegislativních věcech, tedy rezolucích, zprávách a podobně.
    Od potvrzení podoby bankovní unie v tomto týdnu, přes předvolebně využívané rozhodnutí o zrušení roamingu, únorovou podporu ambiciózních klimatických cílů do roku 2030 třeba po ostře formulovanou zprávu o odposlechových aktivitách západních tajných služeb v Evropě - rozsah zájmů nynějších 766 europoslanců byl v minulých letech široký.
    Lisabonská smlouva výrazně rozšířila možnosti europarlamentu zasahovat do unijní legislativy a rozpočtu. Takzvané trialogy, tedy vyjednávání mezi zástupci parlamentu, komise a unijního předsednictví o kompromisní podobě legislativních návrhů, jsou tak občas noční můrou diplomatů členských zemí.
    Jak někdy připouštějí v soukromých rozhovorech, nebývá snadné najít průsečík mezi europoslanci vedenými především obecnějšími politickými záměry a mezi složitě dojednaným kompromisem, který vyvažuje zájmy jednotlivých států osmadvacítky. Vidět to bylo například při diskusi o bankovní unii, kdy se ministři financí dohodli na potřebě naplnění jednoho ze záchranných fondů v průběhu deseti let. Europarlament reagoval požadavkem věc zrychlit na pouhé tři roky.
    Podle opačné interpretace ale v podobných sporech europoslanci přímo brání zájmy evropských občanů proti chybnými rozhodnutími vlád členských zemí.
    Tichý a doutnající konflikt mezi státy a europarlamentem by se přitom mohl jasně ukázat bezprostředně po evropských volbách na konci května.
    Europarlament svou kampaň, která má pod heslem "Tentokrát je to jiné" přilákat k volbám více voličů, staví mimo jiné na tom, že lidé mohou přímo hlasovat pro nového předsedu Evropské komise. Také většina evropských politických frakcí své volební lídry prezentuje tímto způsobem. Pro voliče je to pochopitelná analogie s domácími volbami, kdy se předseda vítězné strany stane premiérem. Pro EU je to ale zatím velká neznámá.
    Evropský parlament podle unijních pravidel skutečně hlasováním potvrzuje nebo odmítá předsedu komise. Nemůže jej však přímo navrhovat, to je práce členských zemí, jejichž lídři se sejdou jen krátce po volbách. Zda se prezidenti a předsedové vlád osmadvacítky rozhodnou výsledek hlasování - a tedy v interpretaci evropských stran rozhodnutí evropských voličů o novém šéfovi komise - respektovat, ale není jasné. Oproti minulosti jim však lisabonské smlouva neurčitě nařizuje, že musí brát v úvahu výsledek eurovoleb.
    A pokud to skutečně udělají: má být předsedou komise šéf nejsilnější frakce nebo případně lídr frakce menší, schopný však dohromady s "koaličními partnery" sehnat hlasy většiny poslanců? Země se mohou navíc obávat, že existence Evropské komise, jejíž předseda ovládá hlasovací mašinérii europarlamentu, by výrazně v jejich neprospěch vychýlila trojúhelník, v němž se nyní vyvažují zájmy trojice klíčových evropských institucí.
    Kartami velkých politických stran navíc mohou volby zamíchat nečekaným způsobem. Třeba ve chvíli výraznějšího úspěchu nových uskupení, u nichž zatím není jasné, kterou frakci si zvolí. Složitá situace nastane také v případě širší evropské podpory protestních či protievropských uskupení. Už loni v září varoval nynější předseda Evropské komise José Barroso, že květnové volby budou soubojem ne o podobu řízení EU, ale mezi těmi, kdo si unii a integraci přejí a těmi, kteří ji odmítají.
    Evropských poslanců bude po volbách, konaných v EU od 22. do 25. května jen 751 proti nynějším 766. Reprezentovat budou více než 505 milionů občanů zemí osmadvacítky do roku 2019.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Politika