Léčení sportovců je pro Pavla Koláře jen "vedlejšák"

Aktuality

zdroj: dns-cz.com

PRAHA | Fyzioterapeut Pavel Kolář patří mezi nejznámější tváře české medicíny. Někdejší nadějný gymnasta, který 5. února oslaví padesátiny, totiž nejen vede uznávanou kliniku v motolské nemocnici, ale...

stará se i o zdraví českých reprezentantů. Jeho tvář tak dobře znají fanoušci atletiky, hokeje, fotbalu nebo tenisu. Kolář sám ale tvrdí, že spolupráce se sportovci tvoří jen malou část jeho profese a důležitější je každodenní práce s pacienty nebo výuka následníků.
    "Sport je pro mě určité hobby, není to moje hlavní pracovní náplň," řekl Pavel Kovář loni, kdy pomohl k úspěchům českého fedcupového i davisupového týmu. Právě tenistům přitom absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu pomáhal už na začátku kariéry. "Mezi první patřili Petr Korda, Miloš Mečíř, Karel Nováček... Pak jsem hodně spolupracoval s atlety a postupně s dalšími sporty," vzpomínal Kolář, který dlouhá léta pomáhá například i Jaromíru Jágrovi.
    Mezi své úspěchy řadí Pavel Kolář, který byl loni v létě jmenován profesorem, také založení fyzioterapeutického studia na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Obor, který byl dosud na okraji medicíny, tak získal potřebné zázemí. "Nechci skončit tak, že budu mít na svém účtu tisícovky pacientů, a přitom nebude nikdo, kdo bude v této práci pokračovat," komentoval to Kolář, který se stále věnuje i praxi v Motole a jeho pracovní den má jen vzácně méně než 12 hodin.
    V minulosti Kolář, který se už od roku 1990 podílel také na léčbě prezidenta Václava Havla, odmítl lukrativní nabídky na působení v zahraničí nebo u sportovců. "Náš obor vyžaduje znalost napříč medicínskými specializacemi. Musíte znát trochu interny, ortopedie, neurologie, imunologie... Když odejdu z nemocnice... rychle ztratím kontakt s medicínou," řekl uznávaný odborník. "Pro mě je Pavel Kolář něco jako bůh, dvakrát mi zachránil kariéru," prohlásil třeba tenista Radek Štěpánek.
    Jen slova chvály má pro Koláře ale třeba i sochař Jaroslav Róna. "Skočil na mě a povalil na lehátko, vytáhl mi hlavu z pantu a pak mi ji znovu nasadil," popsal výtvarník postup, kterým mu fyzioterapeut ulevil od bolesti zad. "Nebolelo to, jen se leknete, když to křupne," dodal Róna. Podobný zákrok bývá jen vyvrcholením Kolářovy péče, zabývá se totiž celkovým stavem pacienta. "Já se snažím odstranit příznak, ale zajímá mě i příčina," řekl o metodě, založené na klinickém vyšetření.
    "Klasické klinické vyšetřování pohledem, poklepem a poslechem se dnes dostává do pozadí. Téměř nic přitom nemůže při vyšetřování nahradit lidské smysly," popsal svůj přístup Pavel Kolář, který ale rozhodně nezatracuje ani laboratorní vyšetření. Jen tvrdí, že ke každému člověku je potřeba přistupovat individuálně a při léčbě není možné zapomenout ani na psychickou stránku. "Člověk není auto," prohlásil jednou Kolář a zdůraznil, že různé lidi se stejným problémem bývá nutné léčit různě.
    Podstatné ale je, aby pacient spolupracoval, důležitou součástí fyzioterapie je cvičení. Díky cvikům a polohám, které ovlivňují dýchání, Kolář pomáhal i Václavu Havlovi vykašlávat hlen při zánětech plic. "Využívám toho, že každý člověk má dva typy motoriky. Jeden, který se za života učí, třeba hrát tenis, jezdit na kole. Ale v pozadí je ještě motorika, kterou má každý z nás definovanou geneticky, jsou to jakési pohybové programy. Jakoby o nich nevíme a používáme je podvědomě," říká.
    V důkladném poznání fungovaní lidského těla mu výrazně pomáhá spolupráce se sportovci. "Umějí líp analyzovat pohyb a rozebrat příčinu potíží," dodal Kolář, který využívá i vlastní zkušenosti vrcholového sportovce. Od mládí se věnoval gymnastice a stal se dokonce mistrem republiky. "Do tělocvičny mě v devíti letech zavedli rodiče. Byl jsem strašně neposedný. Mé skoky ze skříně budily hrůzu nejen v rodině," vzpomínal. I kvůli opakujícím se zraněním ale dal ve 20 letech přednost studiu rehabilitace.
    V roce 1987 promoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu a poté začal pracoval v nemocnici v Motole, kde pomáhal vybudovat rehabilitační kliniku. Náročná práce, ve které mu nebrání ani Bechtěrevova choroba, si ale trochu vybírá daň na Kolářově rodinném životě. "Čas mi chybí. Moje žena si zvykla, rodině se věnuje naplno. Já zajišťuju ekonomické podmínky. A snažím se s nimi být co nejvíc," svěřil se Kolář, který za svou práci získal v říjnu 2007 medaili Za zásluhy.

zdroj: www.ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zdraví » Zdraví

» Sport

» Zajímavosti