Československým nebo českým prezidentem bylo již deset mužů - Aktuality - REGIONÁLNÍ NOVINY

Dnes je 7. května 2026, svátek má Stanislav.

Aktuality

Československým nebo českým prezidentem bylo již deset mužů

Kliknutím zvětšíte obrázek
zdroj: archiv Metropolu

zdroj: archiv Metropolu

PRAHA | Tomáš Garrigue Masaryk (1850 až 1937; ve funkci od 14. listopadu 1918 do 14. prosince 1935) - Politik, filozof a sociolog se v politice angažoval už za Rakouska-Uherska, až po vypuknutí první světové...

 

války ale začal aktivně usilovat o vznik samostatného československého státu. Masaryk musel opustit představu silné hlavy státu amerického typu, přes omezené pravomoci měl ale výrazný vliv. Podílel se na tvorbě domácí i zahraniční politiky, jeho kancelář byla protiváhou vládních koalic. Prezidentem byl poprvé zvolen v listopadu 1918, ve funkci byl třikrát potvrzen (v letech 1920, 1927 a 1934). Abdikoval kvůli zdravotnímu stavu 14. prosince 1935, za svého nástupce prosadil Edvarda Beneše.
 
 
    Edvard Beneš (1884 až 1948; 18. prosince 1935 až 7. června 1948) - Nejbližší spolupracovník Masaryka a dlouholetý ministr zahraničí byl prezidentem zvolen v prosinci 1935 a pak dvakrát potvrzen (1946 a 1948). V říjnu 1938 sice abdikoval, v roce 1940 ale vznikla exilová vláda a vše od Mnichova (30. září 1938), tedy i Benešova abdikace, bylo prohlášeno za neplatné. Beneš tak nepřestal být prezidentem a v roce 1942 byl ve funkci potvrzen, protože podle ústavy zůstával ve funkci do doby, než byla zvolena nová hlava státu. Beneš jako prezident je dodnes hodnocen rozporuplně, a to jak kvůli roku 1938, tak pro poválečné dekrety či roli, již sehrál v únoru 1948.
 
 
    Emil Hácha (1872 až 1945; 30. listopadu 1938 až 4. května 1945) - Uznávaný právník a někdejší prezident Nejvyššího správního soudu byl prezidentem zvolen po Benešově abdikaci a odchodu do exilu. Na Pražském hradě zůstal i po vzniku protektorátu, zprvu udržoval styky s domácím odbojem a snažil se mimo jiné omezovat vliv českých pronacistických aktivistů. Během roku 1943 ale kvůli postupující nemoci přestal prakticky funkci vykonávat a dožíval v těžkém psychickém stavu na zámku v Lánech. Krátce po konci války, 13. května 1945, byl převezen do nemocnice pankrácké věznice, kde také zemřel.
 
 
    Klement Gottwald (1896 až 1953; 14. června 1948 až 14. března 1953) - Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident se v politice prosadil po roce 1929, kdy ovládl Komunistickou stranu Československa. O prezidentský úřad se ucházel už v roce 1934, stíhání za předvolební vystupování jej ale přinutilo emigrovat do SSSR. Později se vrátil, válku ale opět strávil v Moskvě. V roce 1946 jím vedená KSČ zvítězila ve volbách a Gottwald se stal předsedou vlády. V únoru 1948 byl v čele komunistického převratu, po Benešově abdikaci se stal hlavou státu. Nesl hlavní zodpovědnost za otevřený policejní a justiční teror, který nakonec zasáhl i vedení KSČ. V posledním období života byl pouze pasívním vykonavatelem direktiv ze Stalinova Sovětského svazu. Zemřel jen několik dní po návratu ze Stalinova pohřbu v Moskvě.
 
 
    Antonín Zápotocký (1884 až 1957; 21. března 1953 až 13. listopadu 1957) - Původně sociální demokrat patřil mezi zakladatele KSČ a ve vedení strany se udržel i po Gottwaldově ovládnutí strany v roce 1929, po kterém se věnoval odborům. Za války byl vězněn v koncentračním táboře, po návratu se opět zapojil do politiky. Po květnu 1945 se stal předsedou Ústřední rady odborů a zakotvil i v nejvyšším vedení KSČ; krátce také předsedal parlamentu. V únoru 1948 se Zápotocký jako odborářský šéf významně podílel na komunistickém převratu. V červnu 1948 vystřídal Gottwalda v křesle předsedy vlády a po jeho smrti v roce 1953 jej nahradil i ve funkci prezidenta republiky. Za jeho působení ve funkci pokračovali politické procesy, které stály život a svobody mnoho nevinných lidí.
 
 
    Antonín Novotný (1904 až 1975; 19. listopadu 1957 až 28. března 1968) - Podobně jako Zápotocký patřil k zakladatelům KSČ, před válkou zastával různé funkce ve stranickém aparátu. Za války byl vězněn v koncentračním táboře Mauthausen, krátce po návratu se stal členem ÚV KSČ a od roku 1953 byl jeho prvním tajemníkem. Prezidentem se stal údajně na přání sovětského vůdce Nikity Chruščova. Během jeho úřadování byla v roce 1960 přijata nová ústava, která mimo jiné přejmenovala zemi na Československou socialistickou republiku a zkrátila volební období prezidentů na pět let. Novotný byl podruhé zvolen hlavou státu v roce 1964, v březnu 1968 na nátlak veřejnosti abdikoval.
 
 
    Ludvík Svoboda (1895 až 1979; 30. března 1968 až 29. května 1975) - Během první světové války se přidal k legionářům. Po krátkém statkářském intermezzu po návratu domů vstoupil do armády a stal se velitelem pluku. Po Mnichovu odešel do Polska, kde se přidal k československé vojenské skupině, s níž později odešel do SSSR. Začal organizovat československý prapor, později armádní sbor, se kterým došel až do vlasti. Po válce se stal ministrem obrany (jako nestraník, měl ale blízko ke KSČ), v 50. letech skončil jako účetní v JZD, odkud se dostal díky zásahu Chruščova. Prezidentem se stal během Pražského jara v roce 1968, ve funkci byl potvrzen v březnu 1973. Když odmítl abdikovat ze zdravotních důvodů, byla mu po změně ústavy ukončena funkce.
 
 
    Gustáv Husák (1913 až 1991; 29. května 1975 až 10. prosince 1989) - Život prvního a posledního Slováka mezi československými prezidenty byl úzce spjat s KSČ, do níž vstoupil ve 20 letech. Jeho kariéra začala stoupat za války, kdy se stal členem vedení Komunistické strany Slovenska. Po válce stál v čele Sboru pověřenců, v 50. letech ale skončil po obvinění z "buržoazního nacionalismu" ve vězení. Na svobodu se dostal v 60. letech, po srpnu 1968 se stal nejvyšším představitelem komunistické strany a státu. Je označován za hlavního architekta normalizace, koncem 80. let ale jeho vliv slábl. Prezidentem byl zvolen třikrát (1975, 1980 a 1985), v prosinci 1989 na nátlak veřejnosti abdikoval a dožil v ústraní.
 
 
    Václav Havel (1936 až 2011; prezident ČSFR 29. prosince 1989 až 20. července 1992, prezident ČR 2. února 1993 až 2. února 2003) - Potomek známé podnikatelské rodiny se proslavil nejdříve jako dramatik. V roce 1968 byl v Klubu angažovaných nestraníků, během normalizace se ocitl v nemilosti. Patřil k čelným představitelům disentu v Československu, podílel se na formulaci prohlášení Charty 77 a strávil skoro pět let ve vězení. V listopadu 1989 se angažoval ve vedení Občanského fóra a v prosinci 1989 se stal prezidentem. Funkci obhájil v červenci 1990. V prezidentských volbách 3. července 1992 nebyl zvolen, když nezískal potřebnou podporu poslanců zvolených ve Slovenské republice. Krátce poté, k 20. červenci 1992, vzhledem k tehdejší politické situaci odstoupil z funkce. Prezidentem samostatné ČR byl zvolen v lednu 1993, funkce je ujal 2. února. Začátkem roku 1998 byl zvolen podruhé.
 
 
    Václav Klaus (narozen 1941; prezident ČR od 7. března 2003) - Absolvent Vysoké školy ekonomické působil nejprve v Ekonomické ústavu ČSAV, poté pracoval ve Státní bance československé a od roku 1987 v Prognostickém ústavu ČSAV. Do politiky vstoupil v listopadu 1989, už v prosinci se stal ministrem financí. Později založil Občanskou demokratickou stranu (ODS) a stanul v jejím čele. V létě 1992 se stal předsedou české vlády a premiérském křesle zůstal více než pět let. Politická krize a skandály v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit, po volbách v roce 1998 se stal na čtyři roky předsedou Poslanecké sněmovny. V roce 2002 dal křeslo předsedy strany k dispozici, začátkem roku 2003 byl ve třetí volbě zvolen prezidentem. V roce 2008 byl v kontroverzní volbě zvolen prezidentem pro druhé funkční období.

 

Základní údaje o prezidentské funkci a pravomocích


Základní údaje o prezidentské funkci a pravomocích včetně změn po přímé volbě:
    - Prezident České republiky je volen přímou volbou na pět let. Ve funkci může být nejvýše dvě volební období po sobě.
    - Prezident je hlavou státu a není z výkonu své funkce odpovědný.
    - Prezident republiky je výraznou postavou na politické scéně. Podle ústavy jmenuje a odvolává premiéra a ministry, odvolává vládu a přijímá její demisi, svolává zasedání Poslanecké sněmovny a rozpouští Poslaneckou sněmovnu, pověřuje vládu vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.
    - Prezident mimo jiné jmenuje soudce Ústavního soudu, předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, členy bankovní rady České národní banky, předsedu Českého statistického úřadu, soudce, rektory a profesory vysokých škol, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí.
    - Prezident také podepisuje zákony a má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního.
    - Prezident má také právo udělovat milosti a amnestie. Doposud mohl mimo jiné nařídit, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Nyní bude k platnosti tohoto prezidentova rozhodnutí třeba spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
    - Prezident zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy.
    - Prezident je vrchním velitelem ozbrojených sil, jmenuje a povyšuje generály.
    - Prezident vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu.
    - Prezident má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Má i právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
    - Prezident propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán.
    - Novela rozšiřuje výčet důvodů pro odvolání prezidenta - Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu k Ústavnímu soudu nejen pro velezradu, jak to platilo doposud, ale i pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. K přijetí návrhu v Senátu je třeba třípětinové většiny přítomných senátorů a k přijetí souhlasu sněmovny pak třípětinové většiny všech poslanců. Ústavní soud pak rozhodne o tom, zda prezident ztratí svůj úřad a způsobilost jej znovu nabýt.
    - Doposud bylo trestní stíhání hlavy státu pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce navždy vyloučeno. Novela říká, že prezidentská imunita je omezena pouze na dobu funkčního období.

 

zdroj: https://www.ctk.cz/

 

Tématické zařazení:

 » Aktuality  

 » Politika  

Poslat článek Diskuse (0) Tisk Autor: Přečteno: 722x

Diskuse k článku

 

Vložit nový příspěvek   Sbalit příspěvky

 

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

 

 

Vložit nový příspěvek

Jméno:

Pohlaví:

Muž, Žena

E-mail:


(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)

Předmět:

Příspěvek:

 

Kontrola:

Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Kód pro ověření

 

 

Nejčtenější články v rubrice
Anketa

Souhlasíte s přijetím eura?

Ano

29.8%

 

Ne

37%

 

Je mi to jedno

17.2%

 

Nemám k tomu dost informací

16%

 

 

 

 

ORLEN Jobs
Regionální noviny