V unikátním muzeu dostaly druhou šanci panenky z celého světa

Vysočina

24. července 2025, 05.58 | Vysočina - Dvě holčičky, jedna panenka. Ale nějak se stalo, že panence rozbily hlavičku. Maminka-kadeřnice obstarala hlavu náhradní, jenže bez vlasů. A dál? Maminka si ostříhala vlasy, aby z nich panence vyrobila paruku. Dcery pak panenku léta opatrovaly, protože jim připomínala jejich maminku… To je jeden z mnoha příběhů z Muzea panenek v Bobrové. A těch panenek je v něm na třináct stovek – nejen tuzemské, ale třeba i z Ekvádoru, Egypta, Japonska, Finska, Španělska, Ruska, Číny nebo Kyrgyzstánu.

„Doma mám ještě dalších 1500, ty se už do muzea nevejdou. Plus kočárky, oblečky, látky, zipy, knoflíky a všechno ostatní pro šití oblečků,“ prozradila Marie Roháčková, sběratelka a průvodkyně v jedné osobě. Dvaaosmdesátiletá Marie Roháčková panenky sbírá celý život a v muzeu ve zrekonstruované staré škole je vystavuje od roku 2011. Muzeum je v sezoně otevřené v neděli odpoledne, ale po telefonické dohodě i jindy. Sběratelka se ale spíše považuje za ‚záchranářku‘, protože část z panenek by jinak skončila ve spalovně. V Bobrové je čeká revitalizace. Umýt, případně i usušit vlasy a učesat, a když některé panně chybí ruka nebo noha, je potřeba obstarat náhradu. No a nakonec ji ještě zbývá vybavit šatičkami a dalšími doplňky. Oproti tomu další panny do muzea přicházejí v perfektním stavu, protože je lidé doma léta s nostalgií opečovávali. „Třeba panna v detvanském kroji. Tu mi poslala paní od Třebíče, která se v roce 1960 seznámila v Praze na spartakiádě s vojákem ze Slovenska, kterého si pak vzala. Když se jim narodil první syn, slovenská babička mu „vyšila“ nevěstu, tedy kroj, do kterého oblékla panenku, to je v okolí Detvy takový zvyk,“ sdělila sběratelka.

Z některých odložených kousků zase vznikají pohádkové i jiné bytosti. Třeba Švejk, Karkulka, Krakonoš i s Kubou, Ančetem, milostpánem a hajným, Bob a Bobek, Mach se Šebestovou, Popelka, Babička s dětmi i psy a mnoho dalších. Nápadů je dost. A využít se dají i poškozené exempláře. „Dostala jsem dvě stejné panenky, ale každé chyběla jedna noha, bohužel ta stejná, takže z nich nešla složit jedna. Postavila jsem je tedy k sobě a udělala z nich siamská dvojčata. Baví mě vymýšlet něco nového. Byla jsem třeba na zahradě, ale zrovna mě napadlo, co bych mohla udělat za kostým, tak jsem zahodila motyku a utíkala domů,“ poznamenala s úsměvem Marie Roháčková. Ve skříni s celuloidovými panenkami sedí i jedna v háčkovaných šatičkách, k níž má sběratelka osobní vztah. „Když jsem byla malá, měla jsem jedinou panenku. Hrála jsem si s ní až do čtrnácti let a šila jsem na ni i spoustu oblečků,“ dodala k počátkům své lásky k panenkám sběratelka.

Zdroj: Koruna Vysočiny

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kultura

» Kraje » Vysočina