„Neviditelní lidé“ uvařili Pohlreichovi. Chutnal mu quiche

Ústecký

zdroj: Karel Pešek

Ústí nad Labem | Jídlo s příběhy Dobrého Fokusu v Literární kavárně ochutnal a ohodnotil obávaný a respektovaný televizní šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. Režisér Bohdan Bláhovec s ním točil dokument, který je součástí...

projektu spolku Fokus Labe „Neviditelní lidé – aneb Jsou schizofrenici nebezpeční“, jehož autorkou je psycholožka Lenka Krbcová Mašínová.
Až překvapivě dobře udělaný quiche
Klapka, respektive nepřeslechnutelné tlesknutí. „Druhá platí,“ zvolá dokumentarista Bohdan Bláhovec. A točí se.
„Přátelé, já vám něco povím k tomu, co jsem dnes ochutnal,“ začne zeširoka Zdeněk Pohlreich poté, co si nechal naservírovat kompletní denní nabídku. Na zaměstnancích Literární kavárny v prostorách Kampusu je vidět napětí. Pohlreich je ale stručný, chválí i doporučuje. „Paštika má výbornou konzistenci. Kdybyste chtěli být o trochu lepší, měli byste do brusinkového kompotu přidat pomerančovou kůru. Dýňová polévka. Chuť dobrá, teplota špatná. Studená polévka je vždy blbě,“ říká.
Penne s listovým špenátem, pórkem a gorgonzolou. Studené, nebo teplé? To se Zdeněk Pohlreich v Nabídkovém listu nedočetl, až na talíři zjistil, že je studené a těstoviny na jeho vkus až příliš dlouho vařené. Chutnal mu quiche s kuřecím masem. „To svede málokdo, to je vysloveně výborné. Až překvapivě dobře udělaný quiche,“ nešetří chválou. U „žravých řezů“ doporučil vylepšit vláčnost piškotového těsta. Čokoládový chase cake neměl chybu. Celkový dojem vyzněl velmi dobře. Studenti ústecké univerzity si můžou podle Pohlreicha kuchyni považovat. Mají na svém území Literární kavárnu, kde Fokusáci dělají kuchyni, za kterou se nemusí stydět.
Destigmatizační kampaň
Kavárnu provozuje spolek Fokus Labe a jejími zaměstnanci jsou lidé se zkušeností se schizofrenií. Právě jim má pomoci projekt „Neviditelní lidé“, který již v říjnu zahájil billboardovou kampaní po České republice a putovní výstavou. „Jde o destigmatizační kampaň, která má ukázat, že lidé se schizofrenií nejsou nebezpeční,“ vysvětluje předsedkyně Fokus Labe Lenka Krbcová Mašínová. Součástí kampaně je i filmový dokument cílený na veřejnost a středoškolské studenty, který spolek podle jeho předsedkyně volně zpřístupní na internetu, hotový má být do konce listopadu. „Chceme jej pouštět především na školách a otevřít tím diskusi mezi mladými lidmi, protože oni jsou nejohroženější skupinou. Řada lidí, kteří u nás pracují a mají zkušenost se schizofrenií, onemocněla v dobé svých studií na střední, nebo vysoké škole,“ doplnila Lenka Krbcová Mašínová. Návštěvu hodnotí maximálně pozitivně a návštěvy Zdeňka Pohlreicha si váží.
Stejně i klienti spolku a současně zaměstnanci Literární kavárny, kteří se Zdeňkem Pohlreichem otevřeli i téma schizofrenie. Než přišli do Fokusu, strávili často dlouhou dobu na psychiatrii pod léky izolovaní od běžného života. Údajně chránění. Za „mřížemi“ léčeben. Nakonec je do běžného života po měsících, v některých případech až po letech, propustili. Dezorientované, bezradné, osamocené.
„Chyběl mi kontakt s lidmi. Člověk má deprese, nemůže nic dělat, dostane se až na samé dno. Samota je strašná. Ale díky Fokusu mám práci, o kterou jsem přišla, i přítele,“ říká mladá žena Radka.
„Nemoc je zrádná, udeří, když je člověk mladý, studuje vysokou školu, má život před sebou. Následná péče, kterou je psychiatrická rehabilitace není, a to je průšvih,“ konstatuje předsedkyně spolku Fokus Labe Lenka Krbcová Mašínová.
Šéfkuchař se změnil v pozorného posluchače. Zaujal ho i příběh Vladimíra. Díky Fokusu po třech letech strávených v léčebnách začal nacházet smysl svého života. „Na začátku jsem byl schopen jen dvakrát týdně natírat bedýnky, ale postupně jsem s podporou terapeutů rostl. Když se začal rozjíždět gastro provoz, viděl jsem v tom naději a uchopil ji. Začal jsem vařit. Pak se naskytla další nabídka, prodával jsem a vypracoval se až na vedoucího labužnictví v centru města,“ svěřuje se Vladimír. Vystoupil ze své „neviditelnosti“. Gentleman, o kterém by nikdo nepomyslel, že má diagnózu F20. Schizofrenie.
Postrach kuchyní, ale Člověk
Poochutnávková diskuse je vážná a otevřená. Režisér směřuje natáčení do finále. Klapka. A jede se závěr.
Důvěra za důvěru. Zdenek Pohlreich je také „jenom“ člověk a kolegům z profese říká, že i on měl v životě těžká období. „ Jestli vám můžu dát radu do života, řeknu, jak jsem to dělal já. Vždycky, když mně vadili lidi, soustředil jsem se na jídlo, protože to je vždycky stejné. Člověk se naučí orientovat na určité věci. Zjednoduší to chaos, který máme v hlavě všichni,“ říká a lidé za stolem přikyvují. „Chci vám poděkovat, protože si myslím, že to, co děláte, není vůbec blbý a rozhodně se za to nemusíte stydět,“ motivuje a loučí se. Hrdost a radost je i na druhé straně. A to nejen za pochvalu jídla a rady, ale že to všichni, kteří se projektu „Neviditelní lidé“ účastní, zvládli.
„Není lehké propůjčit svou tvář a začít otevřeně před lidmi mluvit o schizofrenii, na kterou má veřejnost prozatím stigmatizující pohled. V lidech je mnoho předsudků, které jsou způsobeny neznalostí, nebo špatnými informacemi o této nemoci,“ říká psycholožka Krbcová Mašínová. „Skoro každý člověk se schizofrenií, pokud má dlouhodobou podporu, může žít v normálním prostředí jako my,“ doplňuje.
„Naplnilo se moje očekávání, že i Zdeněk Pohlreich jídlo pochválil. Mně to přijde důležité. Mnohokrát lidé, kteří ve Fokusu kupují jídlo, ani nevědí, jaký příběh za ním je,“ vyjadřuje svoje pocity bezprostředně po skončení natáčení dokumentarista Bohdan Bláhovec. Podle něho je činnost spolku Fokus Labe a jeho Dobrého Fokusu včetně Literární kavárny výborná v tom, že kvalitním jídlem rozpouští hranici mezi normalitou a nenormalitou.
Dokument, který vzniká pro projekt „Neviditelní lidé“, začne o schizofrenii vyprávět právě prostřednictvím jídla. Proto Bohdan Bláhovec oslovil televizního šéfkuchaře, mediální autoritu a člověka, kterého bude cílová skupina středoškoláků znát.