Klerik, vězeň, vyzvědač, hazardní hráč i svůdce žen

Ústecký

zdroj: Vladimír Baran

Duchcov | Gian Giacomo Casanova. Od jeho narození letos uplynulo 190 let. A město Duchcov toto výročí na začátku června náležitě oslaví. Zváni jste i vy. Motto: Ano, jsem to já, což mne nepoznáváte? Už v...

pokročilém věku sepisuji evidenční záznamy o knižních přírůstcích na zámku v Duchcově a píši memoáry. A věru mám na co vzpomínat…

Jak jste se dostal do Čech?
V podstatě náhodou. Když jsem společně s fráterem Marinem Balbim v roce 1756 utekl z vězení, byl jsem totiž obžalován ze zrady Benátské republiky, toulal jsem se Evropou. Teprve v roce 1774 mi v rodných Benátkách udělili milost, a tak jsem se mohl vrátit domů. Stal jsem se informátorem benátské policie a vyzvědačem. Angličanům jsem dodával informace z Francie a naopak. Od roku 1783 jsem byl ve službách benátského velvyslance Foscariniho ve Vídni, ale ten po dvou letech zemřel a musel jsem hledat nové útočiště. Při cestě do Drážďan jsem se v Teplicích setkal s hrabětem Waldsteinem a ten mi nabídl místo knihovníka na zámku v Duchcově. Tam jsem se měl jako v bavlnce, ale zároveň i ve zlaté kleci.

Přibližte čtenářům život na zámku…
V klidu jsem dokončil knihu „Útěk“ o svém úniku z Olověných střech benátského vězení, začal jsem psát sci-fi o zemi tajemných Megamikrů Icosameron. V roce 1793 jsem dopsal své slavné Paměti a proslýchá se, že jsem autorem části libreta Mozartovy opery Don Giovani. Poslední odlesky svého charisma a slávy jsem lapal v Teplicích a v Praze, kam jsem často a rád dojížděl. Ale sil už rapidně ubývalo.

Jak vzpomínáte na svoji duchovní a vojenskou kariéru?
Své první církevní angažmá jsem získal v domě benátského senátora Alvise Malipieriho. Ten mne uvedl do nejlepší společnosti, kde jsem získal první milostné zkušenosti a také know-how okupanta patricijských domů. Když skončila moje duchovní kariéra a později i kariéra vojenského důstojníka, profesionálního hazardního hráče a houslisty, našel jsem azyl a oporu v benátském šlechtici Matteo Bragandinim. O pár let později jsem svoji pozici ještě posílil užitečnými kontakty vstupem do mocné zednářské lóže. Snad nebude neskromné, když řeknu, že jsem těžil ze své inteligence, šarmu, výřečnosti a styků, které jsem si pečlivě budoval. Pochopil jsem význam PR publicity, koketoval s bulvárem a na rozdíl od jiných vysoce postavených mužů jsem o svých dobrodružstvích nemlčel.

Říká se o vás, že jste byl legendárním svůdcem žen.
Nikdy jsem nebyl tygrem, který si nemilosrdně razí cestu za svou obětí. Můj styl svádění byl sofistikovaný a jemný, stejně jako moje způsoby. Vždy jsem se snažil spřádat kolem cíle svého zájmu elegantní pavučinu komplimentů, náznaků a výzev, a to zabíralo. Nejčastěji jsem si vybíral atraktivní ženy, které byly obětí hrubého či žárlivého muže. Vedl jsem hýřivý život na cizí účty a pohyboval se jako obratný selfpromotér v horních patrech společnosti. Moje milostné eskapády, mezi nimiž nechyběly ani souboje, ze mne udělaly terč církve, řady vážených mužů i policie. Jak píši ve svých Pamětech: Cítil jsem, že jsem se narodil pro opačné pohlaví, vždy jsem ho miloval a dělal vše proto, abych jím byl milován“.

Co vám utkvělo z návštěv Teplic?
Tehdy se Teplicím říkalo Salon Evropy, kde jsem se cítil ve svém živlu. Škoda, že v té době už energie ubývala a mé charisma bledlo. Rád bych se sem ale ještě jednou v plné síle vrátil.

Zdroj: Ladislava Richterová

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti

» Kraje » Ústecký