Profil: Iveta Radičová - žena, kterou posílily porážky - Politika

Politika

Profil: Iveta Radičová - žena, kterou posílily porážky

Ikona

9. července 2010, 09.36 | BRATISLAVA | Iveta Radičová se ve čtvrtek stala první slovenskou premiérkou v historii. V uplynulých měsících ji však provázely trapasy a nezdary - neúspěšně kandidovala na prezidentku a kvůli hlasování za kolegyni se vzdala poslaneckého mandátu. Radičovou vyslala do boje o prezidentské křeslo v roce 2009 Slovenská křesťanská a demokratická unie (SDKÚ), jejíž je místopředsedkyní. Podporovaly ji i další opoziční strany, ovšem přímo se do kampaně nezapojily.

Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) mělo problém s tím, že Radičová podporuje právo ženy na interrupci. Radičová ve druhém kolem se současným prezidentem Ivanem Gašparovičem prohrála.

Svou kampaň na své bezúhonné minulosti. Chlubila se, že nebyla členkou komunistické strany. Po listopadu 1989 dva roky působila ve Veřejnosti proti násilí, slovenské obdobě českého Občanského fóra.

Přesto ji provází dva skandály. První se týká doby, kdy působila jako výkonná ředitelka Nadace S.P.A.C.E. - Centra pro analýzy sociální politiky. Podezření se objevilo před parlamentními volbami v roce 2006. Radičová dostala od ministra práce Ľudovíta Kaníka dotace a nadaci řídila až do doby, než se stala Kaníkovou nástupkyní ve funkci. Ve vedení nadace ji nahradila její dcera. Nadace pak měla společně s firmou vedenou bývalou poradkyní Radičové z veřejných peněz podporovat bývalého starostu bratislavského Ružinova a místopředsedu SDKÚ Pavla Kuboviče.

Loni v dubnu se Radičová vzdala poslaneckého mandátu poté, co hlasovala za svoji kolegyni Tatianu Rosovou.

Radičová však měla i velké štěstí. Volební vůdkyní SDKÚ se stala poté, co se předseda strany Mikuláš Dzurinda vzdal účasti na volební kandidátce kvůli neprůhlednému financování SDKÚ. Radičovou vybrali přímou volbou členové strany, dali jí přednost před staronovým ministrem financí Ivanem Miklošem.

Iveta Radičová se narodila v roce 1956 v Bratislavě. Je profesorkou sociologie, vedla slovenský Sociologický ústav a hostovala na univerzitách ve Spojených státech, Británii, Švédsku, Finsku a Rakousku. Působila rovněž jako expertka Evropské komise pro sociální politiku.

Do politiky vstoupila během druhé vlády Mikuláše Dzurindy, kdy se stala ministryní práce, sociálních věcí a rodiny. Do té doby nebyla členkou žádné strany. Vstoupila však do SDKÚ a rychle postupovala až k pozici místopředsedkyně a poté volební vůdkyně.

Pod jejím vedením získala strana v červnových volbách 15 procent hlasů, necelou polovinu hlasů, které voliči odevzdali Směru premiéra Roberta Fica. Fico však nenašel koaliční partnery do většinové koalice. Radičová naopak dosáhla dohody se třemi středopravými stranami - Spravedlnosti a solidaritou (SaS), Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH) a Mostem-Híd.

Ve čtvrtek 8. července Radičovou prezident Ivan Gašparovič jmenoval první premiérkou Slovenska.

Tématické zařazení:

» Politika