Focus: Češi si již po šesté zvolí své zákonodárce do Poslanecké sněmovny

Politika

Ikona

28. května 2010, 10.28 | ČESKÁ REPUBLIKA | Již po šesté mají Češi možnost rozhodnout, kteří vyvolení budou následující čtyři roky zasedat v lavicích dolní komory parlamentu a rozhodovat o veřejných financích, státním rozpočtu, klíčových domácích záležitostech, ale i zahraničněpolitickém ukotvení země. Jediným a výlučným orgánem, prostřednictvím něhož lid vykonává zákonodárnou moc, je parlament. V nadcházejících volbách budou zvoleni poslanci dolní komory parlamentu, která má větší váhu než horní komora, Senát.

Ten má primárně opravnou, kontrolní a stabilizační funkci. Poslanci mohou Senát přehlasovat, a proto se primární důležitost přikládá právě Poslanecké sněmovně.

Poslanecká sněmovna zahájila činnost vznikem České republiky 1. ledna 1993 a navázala tak na Českou národní radu, která v rámci federace fungovala jako parlament její české části.

V čele Poslanecké sněmovny stojí předseda a místopředsedové. Poslanci se také sdružují do klubů na základě stranické příslušnosti. Vytvářejí výbory a komise, které se specializují na sektorové problematiky nebo jsou zřízeny speciálně ke konkrétním tématům.

Jednou ze zásadních kompetencí sněmovny je vyslovení důvěry vládě. Po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny podává dosavadní kabinet demisi.

Předsedu vlády jmenuje prezident, pokud sněmovna vládě nevysloví důvěru, proces se opakuje. Při třetím pokusu jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy sněmovny. V případě, že ani taková vláda nezíská důvěru, rozpouští prezident sněmovnu a konají se nové volby.

Vládu váže vůči sněmovně ústavní odpovědnost. Ta je vyjádřena možností vyslovení nedůvěry vládě Poslaneckou sněmovnou, povinností nově jmenované vlády předstoupit do 30 dnů před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o vyslovení důvěry a také možností vlády předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry. Posledním institutem se naplňuje kontrolní funkce opozice, návrh na vyslovení nedůvěry vládě totiž má sněmovna povinnost projednat, je-li návrh podán písemně nejméně 50 poslanci. K jeho přijetí je třeba nadpoloviční většiny všech zvolených poslanců.

Primární funkcí sněmovny je tvorba zákonů. Zákonodárnou iniciativu má vláda, poslanci, Senát a krajská zastupitelstva. Návrh zákona projednávají poslanci ve třech čteních, což je opatření k omezení chyb a omylů. K dostatečnému posouzení návrhů zákonů jsou poslanci rozdělení do specializovaných výborů, kde jednotlivé normy posuzují. Pokud poslanci zákon přijmou, musí jej ještě schválit Senát a podepsat prezident republiky. Pokud jedna z těchto institucí se zákonem nesouhlasí a vrátí jej zpět sněmovně, poslanci ji mohou přehlasovat kvalifikovanou většinou hlasů.

Jednou z výjimek je zákon o státním rozpočtu, o němž rozhoduje pouze sněmovna bez Senátu. Ústavní zákony nebo změnu ústavy musí obě komory přijmout třípětinovou většinou.

Poslanecká sněmovna spolu se Senátem volí prezidenta, prezident však není parlamentu odpovědný a není parlamentem odvolatelný. Vláda je naopak sněmovně odpovědná, moci se ujímá na základě vyslovení důvěry, a ztrácí jí tehdy, pokud důvěru sněmovny pozbude.

Prezident vyhlašuje volby do sněmovny a může se účastnit schůzí komory, výborů i komisí. V případě, že se prezident vzdává funkce, skládá ji do rukou předsedy sněmovny. Ten také dočasně přebírá ústavou definované kompetence prezidenta.

Zatímco do Senátu se volby konají prostřednictvím většinového systému, do Poslanecké sněmovny se volí poměrným systémem. Na základě hlasování občanů je zvoleno 200 legislativců.

Mandát poslanců je čtyřletý a volný. Poslanec tedy není povinen hlasovat podle rozhodnutí stranického vedení, své hlasování činí v rámci své zodpovědnosti, pouze v souladu se slibem, který při ustavující schůzi sněmovny složil.

Mandát poslance je neslučitelný s výkonem mandátu senátora, prezidenta, soudce a dalších zákonem stanovených funkcí. Poslanec může být členem vládního kabinetu, v takovém případě jen nesmí být zároveň předsedou nebo místopředsedou sněmovny, členem sněmovních výborů ani komisí.

Poslanecký mandát zaniká pouze odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou, uplynutím volebního období, vzdáním se mandátu, ztrátou volitelnosti, rozpuštěním Poslanecké sněmovny, vznikem neslučitelnosti funkcí a úmrtím poslance. V případě pochybností, zda mandát poslance zanikl, podává dotyčný poslanec, předseda sněmovny nebo skupina nejméně 20 poslanců návrh k Ústavnímu soudu, který skutečnost přezkoumá.

Poslanec je chráněn imunitou. Absolutní imunita, neboli idemnita, zakazuje navždy trestně stíhat poslance za jakékoli hlasování nebo projev v Poslanecké sněmovně. Legislativci v takovém případě podléhají jen disciplinárnímu řízení sněmovny.

Schůze dolní komory se konají nezávisle na schůzích horní komory. Společnou schůzi mají obě komory pouze při volbě prezidenta a pro přijetí jeho slibu.

Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident v případě, že dolní komora nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, kterou sestavil premiér navržený předsedou Poslanecké sněmovny. Dále v případě, že se Poslanecká sněmovna neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry. Rozpuštěna může být také v situaci, kdy bylo zasedání Poslanecké sněmovny přerušeno po dobu delší, než je přípustné, a také v případě, že sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno, a ačkoliv byla v této době opakovaně svolána ke schůzi. Prezident dolní komoru rozpustí i v případě, když se tři pětiny poslanců usnesou na předčasném ukončení volebního období.

Poslaneckou sněmovnu zároveň nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

Česká republika bude mít již šestou Poslaneckou sněmovnu. Ta první, při vzniku České republiky, kopírovala složení České národní rady, jež byla zvolena v roce 1992. Volby do Poslanecké sněmovny se následně uskutečnily v roce 1996, předčasně v roce 1998, v roce 2002 a v roce 2006.

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny se měly z důvodu vyslovení nedůvěry vládě na jaře roku 2009 konat již v říjnu minulého roku. Ústavní soud je ovšem na základě stížnosti poslance Miloše Melčáka zrušil. Reakcí politické scény byla rychlá dohoda na trvalé změně ústavy, která umožňovala samorozpuštění sněmovny. Novelu schválila sněmovna, Senát a podepsal ji prezident, volby podle nových pravidel měly být na počátku listopadu. ČSSD pak ovšem doslova přes noc obrátila, vypověděla dohodu na předčasných volbách a zdůvodnila to tím, že Ústavní soud by je mohl opět zrušit. Socialisté také poukazovali na to, že sněmovna se musí s ohledem na finanční krizi plně věnovat tvorbě rozpočtu pro příští rok.

Tématické zařazení:

» Politika