Češi místo cukru jančili se semtexem

Politika

Ikona

30. prosince 2009, 18.03 | ČESKÁ REPUBLIKA | Češi měli letos díky předsednictví Evropské unii skvělé šance blýsknout se ve světě. Až na jednu výjimku je promarnili. Předsedání EU je jedinečnou příležitostí jak se zviditelnit v Evropě i „zbytku světa“. A Češi jako šéfové Evropské unie byli vidět, Evropu zaujali. Ne však tak, jak si původně představovali. "Na některá předsednictví Evropské unie se rychle zapomene.

To české však mezi ně však nepatří," napsal v deníku Financial Times komentátor Tony Barber.

"Každému se hned vybaví umělecké dílo v sídle unijní rady, na kterém je Bulharsko zobrazené jako turecký záchod, na projev Václava Klause, který přirovnal poměry v unii k předlistopadovému komunismu, na repliku Mirka Topolánka o americké cestě do pekel a také na snímek obnaženého expremiéra ve vile Silvia Berlusconiho," poznamenal tento břitký Angličan.

Irský deník Examiner již na začátku českého předsednictví parafrázoval jeho motto „Evropě to osladíme“. Napsal, že by hlavní ingrediencí nemusel být cukr, ale výbušnina Semtex. Něco na tom bylo.

Češi však nevyhazovali do vzduchu Evropu, ale jen své předsednictví. Sociální demokraté svrhli Topolánkovu vládu, a české předsednictví se podle pozorovatelů ocitlo na dýchacím přístroji.

Koncem června, kdy šestiměsíční české předsednictví končilo, k tomu Tony Barber napsal: "Vypněte kyslíkový přístroj, české předsednictví končí".

V Evropě si Češi vysloužili pověst do sebe zahleděných jedinců, kteří řeší své spory na úkor unie.

Financial Times citovaly velvyslance nejmenované země v Bruselu, který o českém předsednictví lapidárně prohlásil: "Jejich úředníci jsou dobří. Jejich politici - to je katastrofa."

A to je nekrolog českého předsednictví:

- Evropa bez bariér. To bylo motto českého předsednictví. Týkalo se především volného pohybu pracovníků. Němci a Rakušané však nepovolili, ochrany svého pracovního trhu před Čechy a zaměstnanci z dalších nových států unie se nevzdali.

- Reforma institucí Evropské unie. (Byla podmíněna přijetím Lisabonské smlouvy - unie k ní neměla alternativu. Vláda premiéra Jana Fischera přispěla k přijetí záruk pro Iry, aby mohli zopakovat referendum o smlouvě.)

- Revize unijního rozpočtu a reforma společné zemědělské politiky. (Narazila na odpor Francouzů, protože by jim sebrala peníze.)

- Bezpečná a udržitelná energetika. (Není možné ji zajistit jinak, než výstavbou nových jaderných elektráren. Tento postup však neměl podporu Zelených. Při plynové krizi na počátku roku se nicméně bývalý premiér Mirek Topolánek na chvíli zaskvěl.)

- Pokrok v přibližování Chorvatska a dalších zemí západního Balkánu k unii. (Propadák. Jednání o vstupu Chorvatska do společenství zablokovali Slovinci kvůli územním sporům. Češi se při řešení sporu nijak výrazně neangažovali.)

- Partnerství unie s východní Evropou mimo Ruska (Zemím někdejšího sovětského bloku rozumíme a umíme s nimi jednat, tvrdí čeští diplomaté. Žádný přesvědčivý důkaz o tom však během předsednictví nepodali.)

- Posílit vztahy se Spojenými státy (Podařilo se uspořádat schůzku evropské sedmadvacítky s novým americkým prezidentem Barackem Obamou. Záběry Baracka Obamy s panoramatem historické Prahy v zádech obletěly svět. Byla to nejslavnější chvíle českého předsednictví. Plus pro Topolánka i českou diplomacii, která americkému prezidentovi připomněla, že Evropa, to nejsou jen "tuční kocouři" - Německo, Francie a Británie, ale i menší země.)

Poté, co evropské předsednictví převzali Švédové, Česko neodešlo za oponu. Václav Klaus, který poslance a senátory před volbami ujišťoval, že nebude "aktivistický" prezident, se postaral o rozruch, když odmítl podepsat Lisabonskou smlouvu. Švédům i české vládě nezbylo, než vyhovět Klausovým požadavkům a Česko vyjmout z evropské Charty základních práv, která je součástí "Lisabonu".

Tématické zařazení:

» Politika