Od pařížského uhlí k lisabonské smlouvě

Politika

Ikona

30. listopadu 2009, 17.35 | ČESKÁ REPUBLIKA | Lisabonská smlouva je zatím poslední ze základních smluv Evropské unie. Evropská sedmadvacítka se podle ní začne řídit od úterka. My vám teď přinášíme souhrn těch nejhlavnějších smluv, které určovaly dění v poválečné Evropě a měly vliv na vznik Evropské unie a její další směrování:

SMLOUVA O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI
Podepsána 18. dubna 1951 v Paříži, platila od 23. července 1952 do 23. července 2002. Byla nazývána Pařížskou smlouvou. Stanovila základní pravidla pro trh s uhlím a ocelí, odbourala obchodní překážky. Podepsaly ji Francie, Německo, Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko.

ŘÍMSKÁ SMLOUVA
Je známa také jako Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (EHS). Byla podepsána v Římě 25. března 1957 platila od 1. ledna 1958. Odbourávala překážky v mezinárodním obchodu. Současně s ní státníci podepsali Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Oba dokumenty se nazývají Římské smlouvy.

SMLOUVA O SPOLEČNÝCH INSTITUCÍCH
Podepsána 8. dubna 1965, platila od 1. července 1967. Ustavila Evropskou komisi a jednotnou Radu Evropských společenství.

JEDNOTNÝ EVROPSKÝ AKT
Platil od 1. července 1987. Stanovil pravidla pro společný trh.

MAASTRICHTSKÁ SMLOUVA
Podepsána 7. února 1992, platí od 1. listopadu 1993. Maastrichtská smlouva změnila název Evropského hospodářského společenství na Evropské společenství. Zavedla nové typy politické spolupráce mezi vládami států a vytvořila základy pro "politickou" Evropskou unii. Změnila systém obsazování komise ve prospěch malých států a zavedla pro některé případy většinové hlasování.

NICESKÁ SMLOUVA
Podepsána 26. února 2001, platí od 1. února 2003. Reformovala orgány unie, přizpůsobila je rozšíření na 27 zemí. Sjednotila původní Smlouvu o Evropské unii a Maastrichtskou smlouvu.

LISABONSKÁ SMLOUVA
Podepsána 13. prosince 2007, bude platit od 1. prosince 2009. Rozšiřuje většinové hlasování a vytváří funkce evropského prezidenta (předsedy Evropské rady) a evropského ministra zahraničí (vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku). Před ní se unie pokusila přijmout Smlouvu o ústavě pro Evropu. Tu však zamítli v referendech Francouzi a Nizozemci.

Základní smlouvy unie byly vícekrát změněny. Například vždy tehdy, když do společenství vstupovaly nové státy.

Tématické zařazení:

» Politika