Shoda Visegrádu s Německem panuje na podružných tématech, neshody v přerozdělování uprchlíků však trvají

Politika

zdroj: article.wn.com

Praha | Zástupci států Visegrádské čtyřky se spolu s Německem a předsedajícím státem EU Lucemburskem zatím nedohodli na klíčovém tématu pražské schůzky – přerozdělovacích kvótách pro uprchlíky. Německo...

poukazuje na to, že pouze jediná země v EU se s imigrační krizí vyrovnat nemůže, i když se jedná o nejsilnější ekonomiku unie. Volá po solidárnosti. EU dle Německa čelí nejvážnějšímu problému od jejího založení a není možné, aby se na jeho řešení nepodílela jako celek. Země Visegrádské čtyřky s povinností kvót nesouhlasí a oproti tomu poukazují na to, že téměř naprostá většina uprchlíků nesměřuje do EU, jejich konečnou destinací je přímo Německo. To znamená, že pokud uprchlíkům EU přidělí zemi, kde budou moci zůstat, bude je muset donutit, aby se tak skutečně stalo. Zatím však není jasné jak. Na ostatních tématech se zástupci jednotlivých států zhruba shodují. Jednání pokračuje.
    Když se na imigrační problém podíváme jako na celek, pak vyjde najevo jasná věc. Téměř naprostá většina uprchlíků utíká ze svých domovů před válkou. To znamená, že pokud utíkají skutečně jen před násilím, měl by jim stačit azyl v jakékoli zemi, kde panuje mír. To dává logiku. Ovšem když se reportéři migrantů na jejich cestě ptají, kam směřují, většinou je jasnou odpovědí Německo. Je snad Německo jedinou zemí v Evropě, kde je mír? Není, že? Čím je tedy Německo pro imigranty tak zajímavé? Napadá mě pouze štědrý sociální program nejbohatší země osmadvacítky. Co tato myšlenka znamená? Že uprchlíci nehledají pouze mír, ten je pouze třešinkou na dortu. Ve skutečnosti jde mnohým z nich o pohodlný život v sociálně štědrém systému. Většina z nich se nechce začlenit. Nechce pracovat. Pokud by to tak bylo, vzali by za vděk jakýmkoli státem unie.
    Další častou vyřčenou větou uprchlíků bývá, že až se v jejich rodných končinách situace uklidní, chtějí se tam vrátit. Ovšem kdo by situaci, která v jejich domovském státu panuje měl uklidnit? Na koho se uprchlíci spoléhají, že vyřeší jejich problém za ně a oni se pak možná uráčí vrátit? Zcela jistě takovou oběť nebudu požadovat po ženách a dětech. Ale když se podíváme na strukturu masy uprchlíků, která se k nám valí, nejsou to zrovna ženy a děti, které v oddílech imigrantů převažují. Na videích jsou vidět převážně muži. Mladí muži. Neměli by to být právě oni, kdo v jejich domovech vezmou situaci do svých rukou a budou bojovat za lepší zítřky? Místo toho se vydávají na cestu do civilizované Evropy, kde vyčkají, až za ně situaci vyřeší někdo jiný.
    A konečně třetí, možná nejsmutnější věc. Ti, jenž v současné době překračují hranici EU aby zde dostali azyl nejsou těmi, kdo se skutečně mají nejhůře. Jak víme z médií, cesta do Evropy je díky nenasytným pašerákům a mafiím velmi drahou záležitostí. Opravdovým obětem válečných zón nezbývá nic jiného, než zůstat a snažit se zachránit holý život. Takoví lidé totiž nic jiného nemají. Nemají na drahou cestu pryč. To jsou opravdové oběti konfliktů, které jsou postaveny před hotovou věc. Oni nemají na vybranou, jestli odejít, nebo zůstat. Kdo pomůže jim?

Zdroj: Jakub Richter

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Politika