Česko zažije historicky třetí "nepovinné" hlasování o důvěře vládě

Politika

PRAHA | Pokus premiéra Petra Nečase (ODS) ověřit si v dolní parlamentní komoře vládní většinu a požádat "nepovinně" o vyslovení důvěry svému kabinetu, zažije Česko v novodobé historii potřetí. Z ústavy vyplývá povinnost žádat sněmovnu o důvěru po parlamentních volbách, změně osoby premiéra či demisi vlády.

O důvěru musí premiér požádat pokaždé, když se mění vláda. To znamená po volbách, ale také v případě výměny osoby ministerského předsedy. Za vlády sociální demokracie si o důvěru musel říci v jednom volebním období jak Vladimír Špidla, tak později Stanislav Gross a Jiří Paroubek. O důvěru se dolní parlamentní komora žádá i v případě, kdy vláda podá demisi a na její místo nastoupí kabinet nový. Tak tomu bylo v případě dvou pokusů o sestavení kabinetu Mirka Topolánka (ODS) či úřednických vlád.

Běžnější bývají pokusy opozice, která se snaží v dolní parlamentní komoře vyslovit kabinetu nedůvěru. Její pokusy se pravidelně opakují i v rámci jednoho volebního období.

Předseda vlády může sněmovnu požádat o důvěru kdykoliv, tento institut se ovšem často nevyužívá. O důvěru si ale zatím řekli jen dva premiéři. Poprvé to byl Václav Klaus, který žádost o hlasování předložil kvůli plánovaným úsporným opatřením. To se psal rok 1997.

Až šest let poté se ke stejnému kroku rozhodl také Vladimír Špidla, který si ověřoval, zda má v dolní komoře stále většinu hlasů. Důvodem se stala prezidentská volba. Hlavou státu se stal Václav Klaus, při volbě získal hlasy nejen ODS, ale také mnohých poslanců z koalice vedené ČSSD.

Koncem dubna 2012 stejný nástroj použije také Petr Nečas, který si chce ověřit, že i po rozštěpení nejmenšího koaličního partnera – Věcí veřejných, má jeho vláda podporu většiny poslanců. Toto hlasování se dá podle politologů považovat za poněkud "riskantní", protože Nečas podle všeho nemá ve sněmovně přesvědčivou většinu a neví, na koho konkrétně se může spoléhat. Zatímco ještě minulý týden žádal "jasnou většinu" a podporu dalšího poslaneckého klubu, tři dny před hlasováním už mu stačila jen "nutná" podpora nadpoloviční většiny poslanců.

Politologové upozornili, že i proto mohl Nečas vyvolat hlasování o důvěře sám, pokud by to totiž neudělal, mohla by přijít opozice s návrhem na vyslovení nedůvěry. A zatímco pro vyslovení důvěry stačí premiérovi hlas poloviny přítomných poslanců, proti vyslovení nedůvěry by potřeboval nadpoloviční většinu všech poslaneckých hlasů, tedy alespoň 101.

Tématické zařazení:

» Politika