Lisabonská smlouva jako ukazatel politické kultury

Aktuality

Ikona

4. března 2009, 09.26 | Praha | Jsou Češi, respektive někteří z nich, co se týče tzv. Lisabonské smlouvy opravdu takoví potížisté, kteří hledají a nacházejí chyby tam, kde jiné, zejména ty velké země objevily pocit blaha? A nebo mají pravdu ti, kteří tuto smlouvu schvalují bez výhrad a považují její schválení za jakýsi pomyslný vrchol našeho vstupu do EU před 5 lety.

Myslím si, že současné debaty o tom, že český parlament (dnes tedy již jen jeho horní komora) je posledním ze zemí evropské sedmadvacítky, který se dosud nevyjádřil ke znění takzvané Lisabonské smlouvy, nejsou příliš korektní. Obecný trend zjednodušování zasahuje i tuto problematiku a právě zjednodušováním bohužel zanikají i některé velice důležité aspekty. Lisabonská smlouva je ve skutečnosti dokumentem, který zahrnuje hned dva velice podstatné materiály a to Smlouvu o Evropské Unii a Smlouvu o fungování Evropské unie. Konsolidované znění těchto dokumentů včetně příloh, protokolů, prohlášení a srovnávacích tabulek vyšlo loni 9. května jako Úřední věstník Evropské unie s označením C 115 a jeho české vydání čítá 392 stránky. Cena tohoto tisku činí 58 €!

Říkám to proto, abychom si společně uvědomili závažnost rozhodnutí, před kterým stojíme. A abychom nesklouzli k onomu zmíněnému zjednodušování. Pravým a charakteristickým příkladem přímo trestuhodného zjednodušování jsou průzkumy veřejného mínění. Jde nejen o způsob jejich provádění, ale i o následný výklad jejich výsledků. Příkladů nechtěné komiky, kterou přináší totální, ba snad až mentální závislost na výsledcích průzkumů veřejného mínění, vidíme na naší politické scéně skutečně mnoho a netřeba konkrétně jmenovat.

Průzkum veřejného mínění z konce ledna mluví o tom, že už 64 % lidí je přesvědčeno, že náš parlament by Lisabonskou smlouvu schválit měl. Během loňského roku se množství takto smýšlejících lidí pohybovalo okolo 50 %. V červnu a v říjnu kleslo dokonce pod polovinu a na začátku ledna se podle agentury STEM poprvé vyšplhalo až k oné zmíněné hodnotě. Podle stejného statistického zdroje ale zároveň 70 % lidí překvapivě přiznává, že obsah smlouvy vůbec nezná, nerozumí mu, anebo nechápe, jaké konkrétní důsledky pro naši republiku by mělo její schválení přinést.

Vyplývá z toho jediné. Jako jsou jistí politici závislí na průzkumech, jsou i samotné výsledky průzkumů závislé samy na sobě. Zní to nesrozumitelně? Na vině je ono nebezpečné zjednodušování, ořezávání problematiky na černou a bílou, jakési obecné povědomí o tom, co je „politicky korektní“ a co už ne. Záleží také na formulaci otázky. V konkrétním případě Lisabonské smlouvy hraje roli určitě i jistá obava o to, abychom v době svého předsednictví neztratili v očích svých unijních partnerů (především těch velkých) prestiž.

Při současném vyhroceném vztahu mezi koalicí a opozicí v České republice se tak nacházíme ve skutečně zapeklité situaci. Události z konce loňského roku ukázaly, že politická kultura u nás je na bodu mrazu, možná už dávno dokonce pod ním. Funguje zde silná nevraživost, která nás v očích evropských sousedů připravuje o mnohem větší díl prestiže, než si dokážeme představit. Fungují tu vztahy mnohem horší, než u klasických Našich Furiantů. Pepa nenávidí Frantu. Kdykoli Franta něco řekne, nebo udělá, Pepa okamžitě ryčně zaječí a zaútočí, že to je špatně. A to i v případě, kdy je sám vnitřně přesvědčen, že onen Frantův výrok, anebo čin, zas tak špatný není. Cílem prostě vůbec není jakákoli konstruktivní spolupráce, nýbrž ostře se vyhranit vůči čemukoli, co politický oponent koná a říká.

Novinářské zjednodušení do roviny „Lisabon ano kontra Lisabon ne“ celé situaci jen a jen škodí. Nenechme se tlačit do ukvapeného a černobílého rozhodnutí. Je nezpochybnitelné, že hlavním cílem velkých evropských hráčů, hlavních autorů diskutovaných textů, jistě není touha více prospět svým menším spoluhráčům. Ořezání suverenity národních vlád a delegování pravomocí do Bruselu je zcela nasnadě. Naše zem patří mezi malé hráče, co do počtu obyvatel. V prvním měsíci unijního předsednictví ovšem naši představitelé dobře zabodovali. A zmínění velcí evropští hráči si toho určitě všimli, o tom není pochyb. Využijme tohoto stavu k tomu, že náš hlas bude vnímán s větší vážností, než dřív. Pojďme diskutovat ve smyslu „Lisabon ano, ALE…“

Nikoli „Lisabon jedině a bezvýhradně ano, už jen proto, že Franta říká NE!“

MUDr. Pavel Sušický

Tématické zařazení:

» Aktuality