Jakub Ludvík: Ještě jsem neřekl poslední slovo

Rozhovory

19. října 2024, 10.37 | Jakub Ludvík patří už dvacet let mezi uznávané fotografy známých osobností z kultury, společenského života, politiky i sportu. Zeptali jsme se ho, jak se do světa showbyznysu dostal a jaké má plány do budoucna.

Vzpomenete si na svůj první fotoaparát?

Bylo mi šestnáct let, když jsem byl na praxi SOU Fotografia Praha a byl to Pentagon TLX formát 6x6.

Kdo byl vaším učitelem?

Nejvíc jsem se naučil ve vyhlášeném atelieru v Anglické ulici v Praze od Zdeňka Strömigera, kde se fotily portréty začínajících divadelních a filmových hvězd, jakými byly například Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová a další osobnosti. Dělal jsem ale i reportážní fotografie – svatby a plesy v Lucerně nebo v Národním domě, což byl v té době začínající boom.

Jak složité bylo dostat se do světa velkého showbyznysu?

Ten začal hned po listopadové revoluci, kdy se konaly velké módní přehlídky a další společenské akce. Největším z pořadatelů byla značka Versace, která sídlila v Celetné ulici v Praze a pro níž jsem měl tu čest fotit. Odměnou mi pak byla výstava mých fotografií ve dvou patrech DupleXu na Václavském náměstí, kde předvedly značku Versace slavnostně oblečené osobnosti showbyznysu. Další moje velká výstava fotografií s názvem „Osobnosti kultury a sportu“ se konala při otevření Vinohradského pavilonu, který byl tehdy luxusním centrem módy. Tak začal start mé kariéry. Po čtvrtstoletí jsem se sem znovu vrátil se zatím svojí největší výstavou, která obsahovala na 200 fotografií. Dnešní svět už se díky novým technologiím ve fotografování změnil, žel v neprospěch oboru.

Které osobnosti jste převážně fotil a jaké na to máte vzpomínky?

Těch bylo opravdu mnoho. Zapomenout nemůžu především na blízkého kamaráda, skladatele a zpěváka Petra Hapku, Hanu Hegerovou, Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Lucii Bílou, Richarda Müllera, Miroslava Donutila, skupinu Chinaski, nebo již zmíněnou Jiřinku Bohdalovou, s níž spolupracuji dodnes. Byla jich skutečně celá řada a rád na to vzpomínám.

Existuje ještě nějaký lidský objekt, který byste chtěl zařadit do své bohaté sbírky?

Jistě by se našly, ale všechno není v mých silách a možnostech. Ze světových celebrit jsem fotil například Eltona Johna či Bryana Adamse, nebo metalovou skupinou Nightwisch. Stále se rodí nové populární hvězdy a snad ještě některé stihnu. ????

Je podle vás fotografování řemeslo nebo umění?

Obojí je stejně důležité a vzájemně se doplňuje. K tomu, aby fotka měla duši, musíte být umělec. A přitom musíte skvěle ovládat i řemeslo. Jedno bez druhého se neobejde a dnes už to, bohužel, skoro nikdo neumí.

Kde se mohou čtenáři s vašimi pracemi blíže seznámit?

Nejbližší vernisáž kolekce mých prací s názvem „Stále jsou s námi“ se koná 23. října v bazilice sv. Ludmily v Praze (půjde o černobílé portréty Petra Hapky, Hany Hegerové, Karla Svobody, Hany Zagorové a dalších bardů české kultury, kteří už nežijí). Na Střeleckém ostrově pak bude od 27. listopadu velká výstava padesátky mých uměleckých fotografií z cyklu „Diář“ za rok 2024. A konečně, v prodeji je i moje kniha „Jakub Ludvík“, kde je na čtyřech stech fotografiích průřez mojí dosavadní tvorby.

S fotoaparátem jste procestoval kus světa. Kam až jste se dostal a jak vás to obohatilo?

To je pravda. S rybářem Jakubem Vágnerem, Ivanou Jirešovou a Eliškou Bučkovou jsem procestoval a nafotil Amazonii, s Lejlou Abbasovou zase Keňu a fotky posloužily do charitativního kalendáře. A podobně tomu bylo i na Kubě s modelkou Kateřinou Průšovou, která má rovněž nadaci na pomoc dětem. Kromě toho jsem si oblíbil Sicílii, kam se rád vracím, pokud to čas dovolí. (Pozn. redakce: Jakub Ludvík je hodně vytížený člověk. I tento rozhovor vznikal po telefonu).

Jste stále náruživým fandou Bohemky? Chodíte ještě trénovat?

Ano, fanouškem Bohemky budu doživotně. Fotbal už ale skoro nehraju, kondici si udržuji při tenise.

Život se s vámi příliš nemazlil. Čeho si na něm nejvíc vážíte?

Maminku jsem ztratil v dospívání a nedávno jsem se rozloučil i s otcem. Vážím si všech lidí, které jsem v životě potkal a kteří mi umožnili rozvíjet se. Takovým přítelem z poslední doby je farář z baziliky sv. Ludmily, který mi otevřel duchovní svět, a to mne ovlivnilo.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěl bych víc cestovat a pokračovat v cyklu „Diář“, který bude mít letos už patnáctý díl. Věřím, že se mi to podaří. Ještě jsem neřekl poslední slovo. ????

foto: archiv Jakuba Ludvíka

Zdroj: Redakce RN

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kultura

» Rozhovory

» Kraje » Praha

Diskuse k článku

Vložit nový příspěvek Sbalit příspěvky

Zatím nebyl uložen žádný příspěvek, buďte první.

Nejčtenější články v rubrice

Anketa

Souhlasíte s přijetím eura?

	Ano
		37.6%

	Ne
		29.3%

	Je mi to jedno
		17.6%

	Nemám k tomu dost informací
		15.4%

Politika

CINEMA CFW

Zajímavosti

Krimi

	Vložit nový příspěvek
Jméno:
Pohlaví:	Muž, Žena
E-mail:	(Vyplňte pouze tehdy, jestliže chcete být informování o odpovědích na váš příspěvek)
Předmět:
Příspěvek:

Kontrola:	Do spodního pole opište z obrázku 5 znaků:

Jakub Ludvík: Ještě jsem neřekl poslední slovo - Rozhovory - REGIONÁLNÍ NOVINY

Rozhovory

Jakub Ludvík: Ještě jsem neřekl poslední slovo

Politika

CINEMA CFW

Zajímavosti

Krimi