Mentálně postiženým mnoho lidí nepomáhá

Charita

zdroj: Archiv Kamily Špráchalové

Praha | Herečka a dabérka Kamila Špráchalová, která je patronkou pražského Domova sv. rodiny, kde pečují o mentálně postižené, se nedávno angažovala i v neziskové organizaci Centrum pro rozvoj péče o duševní...

zdraví, která představila projekt začleňování mentálně handicapovaných v Moldavsku.

Kamilo, jak vnímáte problém s léčebnami pro mentálně handicapované v Moldávii, kde pomáhají i čeští lékaři?
Projekt na pomoc Moldávii jsem pouze moderovala, ale hovořila jsem s přímými pracovníky a jedná se o pomoc důležitou a záslužnou, byť na ní není moc vidět. Situace v Moldávii je stejná, ne-li horší, jako u nás těsně po revoluci. Mentálně postižení lidé žijí v neúnosných podmínkách a stát a většina pracovníků nemá zkušenosti, co s tím. No a právě Češi “učí” kompetentní Moldavany, jak zkvalitnit hendikepovaným život.

Proč se angažujete zrovna v Domově sv. rodiny?
Žije tam má neteř, a právě proto z mnoha charitativních aktivit nejvíc energie i financí věnuji právě tam. Vidím na vlastní oči, jak tamní pracovníci odvádějí neuvěřitelně obětavou práci za neuvěřitelně malé peníze.

Je těžké sehnat sponzory?
Moc těžké. Víte, na roztomilé pejsky a děti se lidé složí rádi, ale na dospělé klienty těchto zařízení je to těžší.

V Moldávii mají i dobré víno. Dáte si někdy skleničku?
Většinou při společenských příležitostech. Bílé víno mi chutná nejvíc v létě na Pálavské riviéře a červené zase v zimě.

Zažila jste nějakou oslavu, na kterou nezapomenete?
Nekrásnější oslavu jsem měla ke 40. narozeninám v Divadle ABC, kam přišla i rodina a přátelé a kolegové. Sešlo se asi šedesát lidí a zpívalo a tančilo se do šesti rána. Pár kolegů i Wabi Daněk mi složilo a zazpívalo píseň, ovšem nepublikovatelnou. S mužem jsme museli objednat taxi-kombi, protože do normálního auta by se ty květiny a dary nevešly.

Jak jste strávila léto?
Na chalupách s rodinou, lezla jsem také po Vysokých Tatrách, jezdila jsem na kole na Pálavě a moderovala Farmářské slavnosti. No a nyní už zase dabuji Taggarty, hraji divadlo, točím nový seriál na Primě a vařím a peču a nákupy vleču.

Jak vnímáte podzim?
Babí léto a první chladnější dny zbožňuji, hlavně na chalupě. Baví mě práce na zahradě, kdy půda neuvěřitelně voní. A co se týče uplakaného listopadu, Dánové mají vtipnou báseň, že rok má patnáct měsíců: „Leden, únor, březen, duben, květen, červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, listopad, listopad a prosinec. Myslím, že pro Čechy to platí taky!

Zdroj: Šáka Jansová

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Charita