Putin ztrácí Ukrajinu a mlčí. Je to ticho před bouří?

Politika

zdroj: archiv Metropolu

Moskva | Ukrajinská ofenzíva v Donbasu zúžila manévrovací pole Ruska. Čím více se ztenčuje území ovládané separatisty, tím více stoupá tlak na Vladimira Putina, aby se rozhodl: válka, anebo mír s...

Ukrajinou? V obou případech prohraje, uvedla polská zpravodajská televize TVN 24 na svém webu.
    Ukrajinská ofenzíva Rusko překvapila. Putin a jeho diplomaté si byli do poslední chvíle jisti, že Petro Porošenko zase prodlouží příměří, což dovolí dál "zmrazovat" konflikt a přeměňovat Donbas v "ukrajinské Podněstří". Místo toho začala ukrajinská ofenzíva a během pár desítek hodin povstalci přišli o Slavjansk, Kramatorsk a další místa na severu Doněcké oblasti. Byl to první velký úspěch Ukrajinců od dobytí Mariupolu v půli června.
    Obsazení Slavjanska a Kramatorska má obrovský psychologický význam. Právě tato města separatisté obsadili jako první bez jediného výstřelu v polovině dubna. Tady sídlilo vojenské velení povstání, odtud hrozily ozbrojené výpady do dalších oblastí, Dněpropetrovské na západě a Charkovské na severu.
    Převzetí iniciativy vládními silami a zatlačení separatistů do defenzívy bylo možné díky hlubokým změnám ve vedení operace. První plody přinesla prověrka tajných služeb a armády, urychlená po zvolení nového prezidenta. Porošenko dal také přednost pravidelné armádě, méně infiltrované Rusy a méně zdemoralizované za vlády Viktora Janukovyče než tajná služba SBU.
    Dobrovolníci a Národní garda jsou nyní na druhém místě, tíži bojů převzaly elitní armádní jednotky. Rozhodují vojáci, a ne SBU, a hned je vidět, že povstalci mají méně informací. Změny zpečetila Porošenkova rozhodnutí o výměně ministra obrany a šéfa generálního štábu.
    Ukazuje se, že Porošenkova "válečná" volba byla naprosto správná. A tak Rusko volá po okamžitém příměří a vyjednávání a snaží se udělat vše, aby přesvědčilo Berlín a Paříž k tak silnému tlaku na Kyjev, aby bitvu v Donbasu přerušil. Cílem je učinit Putina "mírotvůrcem", a tím jej i uchránit před novými sankcemi, i před nespokojeností radikálů a nacionalistů v Rusku. Pozoruhodné semknutí ruské společnosti okolo režimu kvůli triumfu na Krymu má totiž křehké základy. Ruský prezident má nyní mnohem zúženější manévrovací prostor než v březnu, v dubnu i v květnu.
    Zbigniew Brzeziński se zmínil o třech Putinových možnostech: dohoda s Kyjevem a normalizace vztahů, další podpora povstání v Donbasu, anebo ozbrojená intervence. Žádná však nevede k Putinovu strategickému cíli, tedy udržení celé Ukrajiny v ruské sféře vlivu, a každá znamená pro Putina menší či větší ztráty, okamžité či dlouhodobé.
    Snaha o dohodu s Kyjevem by musela vést k ukončení vojenské podpory povstalců, což by zase vedlo k poklesu Putinovy obliby ve vlasti, možná i k nepokojům a palácovému převratu proti "zrádci".
    Vstup regulérní armády na Ukrajinu by zase vedl ke konfrontaci se Západem na úrovni, která by pro Rusko znamenala hospodářskou a politickou katastrofu.
    Putin si prozatím vybral střední cestu mezi válečným scénářem a zřeknutím se podpory separatistů. Je to riskantní cesta, ale jediná možná v této chvíli. Tlačí na Kyjev, aby přerušil boje, a oficiálně hlásá, že separatisty nepodporuje. Přestože příliv dobrovolníků a zbraní neustává, taková prohlášení oslabují morálku rebelů.
    Porošenko je ochoten jednat až po kapitulaci rebelů, a to znamená, že "projekt Novorusko" vyžaduje otevřenou agresi i za cenu sankcí, anebo Kreml musí na ambice zapomenout a začít vyjednávat, už ze značně zhoršených pozic.
    Snížení napětí v konfliktu s Ukrajinou zpočátku vypadalo od Putina jako chytrý tah. Ale Rusko je tlačeno ke zdi a blíží se okamžik, kdy si bude muset vybrat mezi mírem, anebo válkou.
    Analýza dosavadní politiky ruských vládnoucích elit jasně ukazuje, že za větší zlo budou považovat mír s Ukrajinou, než válku. Záhodno dodat, že z hlediska důsledků pro putinokracii, ne pro Rusko.
    Putin je fanatickým nepřítelem "barevných revolucí" - a Ukrajina je nejdůležitější bojiště. V Moskvě převládá přesvědčení, že proevropská Ukrajina by představovala zásadní ohrožení. Demokratická země opouštějící postsovětské vzorce chování a blížící se západním normám by se stala alternativou a následováníhodným vzorem i pro Rusy. Pro autokratické jistoty moskevského státu by to byla smrtelná hrozba.
    Kreml v posledních dnech mlčí a zvažuje argumenty pro a proti válce. Vojenské úspěchy Kyjeva v Donbasu paradoxně zvyšují pravděpodobnost ruské intervence pod pláštíkem "humanitární mírové mise".

Zdroj: tvn24.pl

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Politika