Občanské demokraty čeká kongres, rozhodne o dalším směřování ODS i o osudu vlády

Politika

zdroj: archiv Metropolu

BRNO | V sobotu startuje v jihomoravské metropoli Brně kongres Občanské demokratické strany, vzejde z něho nové vedení strany a do naznačí, zda bude pokračovat současná vláda premiéra a předsedy ODS Petra Nečase. Strana totiž v poslední době trpí vnitřními spory, ovšem ani její historie nebyla klidná.

Historie ODS je protkána mnoha úspěchy, strana byla součástí poloviny českých vlád a všichni její předsedové se stali premiéry. Občanské demokraty však zároveň provázely vnitřní spory.

ODS se zformovala v dubnu 1991 z Občanského fóra (OF) pod vedením tehdejšího ministra financí a nynějšího prezidenta Václava Klause. Před prvními svobodnými volbami v roce 1990 se stále více ukazovalo, že je dosavadní volná, organizačně nestrukturovaná podoba Občanského fóra nedostatečná a neefektivní a uvnitř hnutí začaly doutnat spory.

Prvním krokem k lepšímu fungování OF byl pokus vytvořit jeho politické vedení. Na funkci předsedy kandidovali v říjnu 1990 Martin Palouš a Václav Klaus, který překvapivě zvítězil s obrovskou podporou regionů. Nový předseda navrhl změnit OF na politickou stranu s individuálním členstvím, jejímž hlavním programem musí být ekonomická reforma směřující k vytvoření tržního hospodářství. Se svými tezemi a záměry ale narazil u jádra hnutí. Spory vyústily v rozpad Občanského fóra, z levicového proudu vzniklo Občanské hnutí a z pravicového Klaus vytvořil Občanskou demokratickou stranu.

Ustavující kongres ODS se konal 20. a 21. dubna 1991 v Olomouci. Jako základní principy stanovilo vedení strany fungující parlamentní demokracii, tržní ekonomiku založenou na soukromém vlastnictví, osobní iniciativu a odpovědnost. Olomoucký kongres zvolil i první vedení strany, předsedou ODS se stal Václav Klaus, místopředsedy Miroslav Macek a Petr Čermák.

Klaus je však kromě založení ODS spojený i s dosud největší aférou strany, která vyústila v možná nejrozsáhlejší politickou krizi v historii České republiky. Aféru známou jako Sarajevský atentát odstartovali 28. listopadu 1997 Jan Ruml a Ivan Pilip, kteří vyzvali tehdejšího premiéra Klause k odchodu z čela ODS. Klaus nemohl na výzvu bezprostředně reagovat, protože byl pracovně v Sarajevu. Výzva k rezignaci přišla v době, kdy ODS čelila již delší dobu skandálu kvůli svému financování. Z výroční zprávy za rok 1995 totiž vyšlo najevo, že největšími sponzory občanských demokratů byli fiktivní Radžív Sinha z Mauricia a Lájos Bács z Maďarska. Každý z nich měl údajně věnovat ODS 3,75 milionu korun. V listopadu 1997 vyšlo najevo, že skutečným dárcem 7,5 milionu korun byl bývalý tenista a podnikatel Milan Šrejber, který zprivatizoval Třinecké železárny. V ten samý den navíc přinesl deník Mf Dnes informaci, podle níž měli občanští demokraté přístup k tajnému kontu ve Švýcarsku.

O den později lidovci pod vedením Josefa Luxe rozhodli, že koaliční Klausovu vládu, kterou tvořila ODS, KDU-ČSL a ODA, opouští. K lidovcům se přidala také ODA. Po demisi Klausova kabinetu byla sestavena úřednická vláda pod vedením bývalého guvernéra České národní banky Josefa Tošovského. ODS se od ní však distancovala. V lednu roku 1998 hlavní protagonisté podzimní krize Jan Ruml a Ivan Pilip odcházejí a zakládají novou stranu, Unii svobody. Pokud měl "sarajevský atentát" Klause vytěsnit z vysoké politiky, byl neúspěšný. Klaus sice tehdy odstoupil z premiérského postu, ale stranické pozice uhájil. Občanští demokraté se kolem svého předsedy semkli a na mimořádném kongresu v Poděbradech ho potvrdili v křesle předsedy strany. Po předčasných volbách se Klaus do nejvyšší politiky vrátil a stal se šéfem Poslanecké sněmovny.

V roce 2002 přišla změna. Václav Klaus se po 12 letech kvůli své kandidatuře na prezidenta republiky rozhodl vzdát funkce předsedy ODS. O nejvlivnější stranický post se tehdy ucházeli místopředsedové strany Petr Nečas, Jan Zahradil a senátor Mirek Topolánek. Touha straníků po změně ve vedení, ale také divoký boj různých mocenských center, která se před volbou vytvořila, a odstoupení populárního moravskoslezského hejtmana Evžena Tošenovského z volebního klání spolu s vyhraněným soubojem mezi Nečasem a Zahradilem vynesly Topolánka do křesla předsedy občanských demokratů. Topolánek zvítězil nad favorizovaným Nečasem o 11 hlasů.

Topolánek v roce 2002 nepřebral stranu v dobré kondici. ODS za sebou měla druhou porážku ve sněmovních volbách a z vedení strany odcházel zakladatel a dlouholetý šéf Václav Klaus. Outsiderovi se ale podařilo nemožné, občanští demokraté začali volby vyhrávat. ODS se stala po čtyřech letech vládní stranou a Václav Klaus byl dvakrát zvolený prezidentem.

Porážka přišla až v roce 2008. V krajských a senátních volbách smetla do té doby vládnoucí ODS "oranžová tsunami" vzedmutá Paroubkovou ČSSD. Občanští demokraté ztratili všechny své hejtmany a nadpoloviční většinu v Senátu. Topolánek musel poprvé na kongresu strany obhajovat pozici šéfa strany. Z duelu s pražským primátorem Pavlem Bémem nakonec vyšel jako vítěz a post obhájil.

Další prohra přišla 24. března 2009, kdy padla Topolánkova koaliční vláda. Při hlasování o nedůvěře kabinetu se k sociální demokracii, která hlasování vyvolala, připojili proti vládě i rebelové z ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a bývalé poslankyně SZ Věra Jakubková a Olga Zubová. Opozice svrhla kabinet 101 hlasy proti 97. O dva dny později podal Topolánek demisi a odstoupila celá vláda. Třetím Topolánkovým neúspěchem bylo oznámení ČSSD na podzim, že socialisté přes uzavřenou dohodu nepodpoří rozpuštění Poslanecké sněmovny, které by umožnilo vypsání předčasných parlamentních voleb. Topolánek se vzdal svého poslaneckého mandátu. Tento krok nebyl podle politologů příliš promyšlený a odvíjely se od něj mnohé další problémy. Šéfa strany dokonce kritizovali i někteří občanští demokraté.

Vaz Topolánkovi zlomily až jeho výroky pro časopis LUI v březnu 2010. Topolánek se tehdy v souvislosti s homosexuály a Židy zmínil také o předsedovi vlády Janu Fischerovi a ministru dopravy Gustávu Slamečkovi. Do čela strany se poté postavil dlouholetý místopředseda Petr Nečas, který dostal mandát vést ODS až do volebního kongresu.

Nečas, který byl místopředsedou ODS již od roku 1999, byl známý především tím, že jako jeden z mála předních politiků nebyl za celou svou kariéru spojen s žádnou kauzou. Navíc se v posledních letech v Topolánkově vládě vyprofiloval jako člověk, který dobře rozumí svému řemeslu.

Pod Nečasovým vedením skončili občanští demokraté druzí ve volbách do Poslanecké sněmovny za sociální demokracií a v zemi se začala rýsovat středopravá vláda ODS, TOP 09 a Věcí veřejných.

Volební kongres ODS se uskutečnil v pražských Vysočanech 19. a 20. června 2010, tedy necelý měsíc po sněmovních volbách. Za svého předsedu si delegáti zvolili právě Petra Nečase. Tomu se navíc podařilo do vedení strany prosadit své kandidáty, ukázalo se, že strana po odchodu Mirka Topolánka toužila po změně.

V posledních dvou letech zažila ODS společně se zbytkem vládní koalice mnoho krizí a změn, tou největší byla zřejmě výměna jednoho z koaličních partnerů - Věcí veřejných za stranu LIDEM, která se pod vedením vicepremiérky Karolíny Peake odtrhla právě od VV.

Nečas musel sáhnout i ke změnám na ministerských postech, z původních 15 členů kabinetu zbylo po polovině funkčního období jen pět původních, desetkrát už se tak šéfové rezortů měnili. Samotnou ODS tyto změny postihly celkem čtyřikrát.

Jedním z vyměněných ministrů je i Ivan Fuksa, který původně zodpovídal za rezort zemědělství. Právě Fuksa je jedním z rebelujících poslanců, kteří se v posledních týdnech postavili proti takzvanému daňovému balíčku vlády a odstartovali tak poslední krizi ve vládní koalici i rozepře v ODS. Balíček například navyšuje sazby DPH a zavádí novou sedmiprocentní daň pro lidi s výdělkem nad sto tisíc korun měsíčně, což rebelům vadí.

Kvůli vnitrostranickým problémům občanských demokratů dokonce na týden přerušila jednání Poslanecká sněmovna, která měla o daňovém balíčku hlasovat v závěrečném čtení. Podle lídra vnitrostranických nespokojenců v ODS Petra Tluchoře bude ale nynější spor o daně na stole stejně po kongresu ODS jako byl před ním.

Právě podle Tluchoře by také nejvyšší vedení strany, konkrétně předseda Petr Nečas a první místopředsedkyně Miroslava Němcová, mělo vyvodit závěr z hrozivého výsledku krajských a senátních voleb: "Kongres z toho musí vyvodit nějaký závěr, pokud ho nevyvozuje pan předseda sám. Já v tajném hlasování budu hlasovat tajně, nikoho k ničemu nebudu přemlouvat, ale z mých slov je asi jasné, že mou zásadní preferenci pokračování tohoto stylu, který podle mě směřuje k jednocifernému až nulovému výsledku ODS v dalších volbách, mít nebude. Občanští demokraté jsou na 12 procentech, tedy na polovině preferencí, za kterých po katastrofální prohře ODS v krajských volbách převzal Petr Nečas, samozřejmě po nějaké době. Jsme na polovině preferencí, a aby ODS z toho nevyvodila nějaké závěry, je nemyslitelné."

O tom, jakým směrem bude pokračovat po kongresu ODS, ale i celá vládní koalice, jejíž další existence je v posledních týdnech značně nejistá, by tak mělo být jasno v neděli večer. Právě neděle je na kongresu občanských demokratů tradičně vyčleněna volbám vedení.

Tématické zařazení:

» Politika