Čínská opozice si připomíná 21. výročí masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu

Zajímavosti

Ikona

4. června 2010, 09.54 | PEKING | Čínská opozice i obyčejní Číňané si v pátek připomínají 21. výročí od masakru na pekingském náměstí Nebeského klidu. Masakr na náměstí Tchien-an-men se odehrál v noci ze 3. na 4. června 1989 a pro demokraticky smýšlející část obyvatelstva znamenal konec úsilí o reformu komunistické státní mašinérie. Svět ani dnes neví, kolik lidí tehdy při zásahu čínské armády zahynulo. Oficiální statistiky hovoří o 241 oběti včetně 36 studentů. Podle opozice však zahynulo několik tisíc lidí.

Krveprolití na náměstí Nebeského klidu předcházelo šest týdnů studentských demonstrací. Byly to první nepovolené demonstrace v dějinách Čínské lidové republiky. Chvílemi to dokonce vypadalo, že se režim, proti němuž studenti protestovali, v reakci na nepokoje začne sám reformovat.

Tato naděje byla obzvlášť silná ve chvílích, kdy čínská státní televize v přímém přenosu vysílala diskusi mezi tehdejším premiérem Čao C´-jangem a vůdcem demonstrantů nebo během návštěvy sovětského vůdce Michaila Gorbačova. Také čínští demonstranti si od něj slibovali podporu a málokdo v Číně i ve světě tušil, že Peking utopí demonstrace v krvi.

Čao C´-jang se snažil aktivitu studentů klidnit, neboť se obával reakce starých komunistů, kteří nereflektovali na reformy ekonomické, natož pak politické. Studenti, ovlivněni západním nadšením pro Gorbačovovy reformy v Sovětském svazu, premiérovy výzvy nechtěli slyšet. Krátce na to byl Čao odvolán. Nahradil jej politicky nesmlouvavý starosta Šanghaje Ťiang Ce-min a proti demonstrujícím studentům na náměstí Tchien-an-men zasáhly tanky.

I když rok 1989 znamenal konec komunistické diktatury ve většině zemí tehdejšího východního bloku, Čína stále zůstává věrná komunistickým ideálům. Vedení země však reformovalo hospodářství a Čína se postupně stala třetí nejvýkonnější ekonomikou na světě.

Tím si Peking zajistil, že o událostech na náměstí Nebeského klidu mlčí i světoví politici. Obávají se totiž nepříznivého dopadu svých vyjádření na obchod s Čínou. Ze stejného důvodu si jen málo světových státníků dovolí kritizovat stav lidských práv v Číně, nebo se sejít s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou, kterého Peking považuje za nebezpečného separatistu.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti