Anna Pechová: Přes překážky ke hvězdám

Aktuality

1. března 2024, 10.37 | Ve třiadvaceti letech onemocněla roztroušenou sklerózou (autoimunitní onemocnění, které postihuje centrální nervovou soustavu). Doživotní diagnóza, se kterou se jen málokdo dokáže vyrovnat. Ne tak Anička Pechová. Od malička byla živé, sportovně nadané dítě, vždycky ji lákaly hory…

Jaké byly začátky?

Nějakou dobu mě nemoc upoutala na lůžko. Každý pokus o normální životní styl, na který jsem byla zvyklá, byl náročný a většinou končil atakou, pobytem v nemocnici nebo nuceným odpočinkem doma. Nechtěla jsem si připustit, že najednou nemůžu sportovat jako dřív, že nevyjedu Komárku na kole, neuběhnu deset kilometrů jen tak před večeří, zkrátka, že už moje kondice nikdy nebude taková, jako dřív. Nesmířila jsem se s tím a proti nemoci neustále bojovala. Dnes vím, že to byla chyba.

Jak šel čas?

Trvalo mi možná tři nebo čtyři roky, než jsem pochopila, že s touto nemocí nemá smysl bojovat, ale přizpůsobit se jí. Změna priorit byla velmi důležitá. Nemohla jsem sice běhat, ale chodit ano. Se psy na procházky, na výlety, ba i do hor na túry. A ono to šlo, jen jsem přitom musela myslet i na odpočinek. A tak se mi postupně začal vracet sen z mládí – zdolat nejvyšší africkou horu Kilimanjaro s úctyhodnou výškou 5 895 metrů. Začala jsem trénovat venku za každého počasí, často na „černé“ sjezdovce na Bouřňáku v Krušných horách, několikrát nahoru a dolů, přidala jsem pravidelné cvičení jógy a krůček po krůčku připravovala svoji fyzičku na náročnější výstupy. Nutno říct, že mě v tomto úsilí velmi podporovali jak můj partner, tak i primářka MS centra teplické nemocnice MUDr. Marta Vachová, u které se léčím.

Kdy nastal den D?

Zhruba před dvěma lety jsem začala plánovat dalekou cestu, můj partner se ke mně ochotně přidal a k nám ještě dva přátelé z Jihlavy. V rámci možností zdravotních i časových jsme poctivě trénovali. Odlet do Tanzanie byl naplánován na 2. ledna 2024, a tak jsme dva měsíce předem plní adrenalinu a těšení se začali nakupovat potřebné věci a balit. Úplně přesně jsme nevěděli, do čeho se pouštíme, ale 4. ledna jsme všichni čtyři nastoupili šestidenní trek s cílem pokořit Kilimanjaro. První čtyři dny byly celkem v pohodě, stoupali jsme postupně tak, abychom se stíhali aklimatizovat na výšku i teplotu, která velmi rychle klesala. Pátý den v 7:30 hodin ráno po celonočním stoupání posledních 1 200 výškových metrů, jsme konečně stanuli na vrcholu nádherné, obrovské hory. Byl to silný emoční zážitek a velké dobrodružství, které předčilo moje očekávání a posunulo moje hranice přátelství s „ereskou“. Přesvědčila jsem se o tom, že snít navzdory nemoci je důležité, ještě důležitější je však se svých snů nikdy nevzdat.

Kdo je Anička Pechová

Anna Pechová s partnerem Bronislavem žije v Jílovém u Děčína, společně se sousedy se stará o psy, koně, ovce i slepice (jejím dětským snem bylo stát se veterinářkou). Pracuje v logistické firmě pro mezinárodní dopravu v Evropě, každou volnou chvilku se snaží být v přírodě. Je živoucím důkazem toho, že se i se závažnou nemocí dají plnit odvážné sny. Společně s partnerem by se ještě letos rádi vydali na sicilskou Etnu. Klobouk dolů, palec nahoru!

foto: archiv A. Pechové

Zdroj: Regionální noviny