Pozvání do kostela sv. Bartoloměje

Pardubický

9. září 2025, 05.38 | Pardubice – Město si výročí 730 let od první písemné zmínky o městě připomene 21. září, kdy bude po úpravě presbytáře znovu otevřen kostel sv. Bartoloměje a vysvěcen nový oltář. Program začne v 9 hodin slavnostní mší svatou a svěcením oltáře, odpoledne ho zakončí chrámový koncert.

Nový pískovcový oltář pro kostel svatého Bartoloměje v Pardubicích navrhl architekt Josef Pleskot společně s Norbertem Schmidtem. Oltář váží 2,5 tuny a bude umístěn blíže do lodi kostela, aby se více přiblížil samotnému společenství věřících při mši. Součástí oltáře je i vzácná relikvie patrona kostela a města – svatého Bartoloměje. V malé schránce je uchován nepatrný úlomek jeho lebky, velký jen jako hlavička špendlíku. Do českých zemí se ostatky apoštola dostaly díky císaři Karlu IV., známému sběrateli relikvií svatých. Svatý Bartoloměj patřil mezi dvanáct Ježíšových apoštolů. Kázal křesťanství mimo jiné v Arménii, kde také zemřel mučednickou smrtí. Tradičně bývá zobrazován v okamžiku, kdy je stahován z kůže – právě tak jej zachycuje i oltářní obraz v pardubickém kostele.

První zmínka o Pardubicích se v dochovaných písemných pramenech objevuje v listině papeže Bonifáce VIII. z 15. prosince 1295, kterou papež bere v ochranu kláštery „kajícího řádu řeholních kanovníků augustiniánské řehole“ nebo, jak se jim říkalo podle později užívaného znamení na řádovém oděvu, křižovníci s červeným srdcem, a také od poloviny 16. století nepřesně označovaní krátce jako cyriakové. Papež v té listině stanovil některá základní řádová pravidla vnitřního chodu klášterů a poté také jmenoval všechny existující cyriacké kláštery. Bylo jich tehdy pět: jeden v Itálii (v Římě), tři v Čechách a dva v Polsku. V Čechách měli cyriakové klášter v Praze, v Pardubicích a v Klášterci n. O. Později byl v Čechách založen ještě jejich klášter v Benátkách n. J. (1349), několik jich vzniklo v Polsku a ten v Římě zanikl. Nebyl to tedy velký řád a neoplýval velkým majetkem.

Originál latinsky psané listiny se nedochoval, její obsah známe jen z pozdějších opisů. Nejstarší je ze samého začátku 16. století a je obsažen v listině papeže Julia II. z roku 1507. Ta se dochovala v polském Krakově, tam patrně také vznikl opis originálu z roku 1295. Písař, který opisoval originál, některá slůvka zapsal nepřesně. Např. zmíněné označení místa Chlumek napsal jako Chlubinek. Druhý opis původního originálu listiny pochází až z konce 17. století. Tím se dostáváme k další řadě problémů kolem počátků a nejstarších dějin Pardubic. Jedním z nich je, jak původně znělo toto místní jméno. V dochovaném opisu z roku 1507 je napsáno „Pordabii“, v opisu z konce 17. století „Pordoby“. Písaři běžně jména různě komolili. Nemůžeme se tu pouštět do složitých podrobností a sledovat vznik a původní tvar toho jména ve všech dochovaných dokumentech, řekněme si jen, že na přelomu 13. a 14. století znělo jméno zdejší osady „Pordubice“ a až někdy od konce 14. a během 15. století se postupně proměnilo na dnešní Pardubice.

Zdroj: Tiskový úsek města

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kultura

» Kraje » Pardubický