Jak se mi daří? Děkuji, dobře. Bydlím v Parku Masarykova

Liberecký

zdroj: Veronika Svobodová

Liberec | Je to takový můj soukromý rituál. Vyjíždím autem z garáží a snad už po tisící si v duchu řeknu, jak jsem tu rád. Říkám to často i nahlas, když chci upřímně odpovědět, jak se mám. Mám se totiž dobře od...

chvíle, kdy jsme se do nového bytu 4+kk v Rezidenci Park Masarykova, v tomhle dokonalém místě kousíček od samotného centra Liberce, nastěhovali. Život se nám několikanásobně zjednodušil.
Není to jenom proto, že bydlíme v moderním bytě, kde všechno funguje jak má. Prostor má svoji logiku – kuchyň s jídelnou, pokoje, úložné prostory, všechno přesně odpovídá našemu každodennímu přirozenému pohybu. Každý tu má svoje malé soukromí a zároveň náš 120metrový byt snese i velké rodinné sešlosti. Také už v bytě nehromadíme všechno sportovní vybavení. Brusle, koloběžka, golfový bag i lyže, všechno má teď svoje místo ve sklepě, odkud to snadno naložím v garáži do auta. Žádné parkování v okolních ulicích, konečně máme svou garáž hned u domu. Nemusím po příjezdu z práce řešit, kde zaparkovat nebo jakou újmu na autě ráno objevím. A i po noční chumelenici ho nehledám zapadané v řadě mezi stejně bílými kopci.
Největší výhodou našeho bydlení je jeho poloha. Jsme obklopeni klidem a přírodou, které lidé často vyhledávají v domech na okraji města, a přitom žijeme téměř na dosah centra se všemi benefity, jaké takové bydlení nabízí. Nemusíme se zabývat sekáním trávy nebo odhazováním sněhu, o to se tu perfektně stará správcovská firma. Už nechodím ani na poštu, balíčky od zásilkové služby mi spolehlivě převezmou na recepci rezidence. Čas, který společně ušetříme bydlením v centru, by vydal na další život.
Děti to mají do školy pěšky deset minut, přitom chodí každý do jiné. Péťa si vybral ZŠ Lesní, kam chodí jeho spoluhráči z hokeje. Starší Lída přestoupila na „Husovku“, protože ji odmala baví cizí jazyky. Cesta je bezpečná, tak mohou bez obav chodit samy. Nevozíme je ani na tréninky. Péťovi staví tramvaj skoro před domem a Lída na tenisový areál vidí z balkónu svého pokoje. Já jsem se konečně začal zlepšovat v golfu. Vedle rezidence máme Golf centrum, kde se dá trénovat až do 23 hodin. Z práce jezdím rovnou domů, zkontroluji starším dětem úkoly, pozdravím Martinu a malou Janičku, a jdu na trénink. Někdy naopak trénink vynechám a jdeme všichni společně večeři, hned vedle je totiž skvělá restaurace ZOO 1230.
Malá Jana je také důsledkem toho, jak se nám všechno zjednodušilo. Třetí dítě bez problémů zvládneme, jen z místnosti, se kterou jsme původně počítali pro hosty, bude další dětský pokoj. Martina si se sousedkami na mateřské dobře rozumí. Na hřišti a u potůčku v parku u rezidence s dětmi tráví celé hodiny a vzájemně si hlídají děti, pokud si některá zajde do kadeřnictví v přízemí rezidence nebo si jde zaběhat.
Nejradši tu mám ranní víkendy, kdy se poklidná vilová čtvrť se propadne zvláštního ticha. Stojím na terase, kam nám už brzy nainstalují malou vířivku, a kochám se pohledem na monumentální budovu dnešní galerie, kdysi městských lázní, a vnímám tu stoletou historii. Martina se mi směje a tvrdí, že nejdůležitější kus historie se odehrál v místě, kde stojí náš dům. Kdysi tu stál výstavní pavilon, ve kterém se konal její maturitní ples. A slušelo jí to tak, že jsem si jí prostě nemohl nevšimnout.

Zdroj: Veronika Svobodová

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Kraje » Liberecký