Z padesáti hodin materiálu sestříhala Třeštíková nový film Soukromý vesmír

Film

PRAHA | Třicet sedm let historie rodiny Kettnerových mapuje nový film oceňované dokumentaristky Heleny Třeštíkové Soukromý vesmír. Osmdesát tři minut, které uvidí diváci na plátně, se vybíralo ze zhruba padesáti hodin materiálu, řekla po pondělní novinářské projekci režisérka.

"Nejdelší čas jsme strávili ve střižně, kde jsme museli vybírat ze všeho, co jsme za těch 37 let natočili," přiblížila Třeštíková svůj nejdelší časosběrný projekt.

Dokument sleduje rodinu Jany a Petra Kettnerových od okamžiku, kdy se jim narodil první syn Jan. Ten později nahrazuje své rodiče v roli klíčové postavy dokumentu a celý film končí závěrečnou scénou, ve které slaví své sedmatřicáté narozeniny.

Název Soukromý vesmír ilustruje celé poselství filmu, kdy rodina na pozadí československé i světové historie prožívá své vlastní starosti, které jsou pro ni vlastním mikrokosmem. Vidíme tak Janu s Petrem, jak se starají o své první dítě Jana, narození dalších dvou dcer, vidíme, jak se kvůli špatné bytové situaci stěhují z Prahy do Liberce, aby vlastními silami zvelebili dům, ze kterého se nakonec stejně musí přestěhovat do panelákového bytu. Později sledujeme osudy Honzy, který má problémy se školou, libuje si v kouření marihuany a nakonec se stane jejím samopěstitelem ve Španělsku, kde vychovává nevlastního pubertálního syna.

Časosběrné pasáže natáčené v rodinném prostředí v průběhu let navíc prokládají úseky důležitých momentů, kterými si za stejných 37 let lidstvo stihlo projít. "Archivy používáme jako ilustraci doby, ve které se příběh odehrává. Jsou navíc stylizované tak, že jsou vždy na televizní obrazovce. Televize je tak magickým okem, které spojuje naše životy se světem okolo,“ vysvětluje Třeštíková.

Ze všech historických událostí si režisérka vybrala dvě hlavní linie – dobývání vesmíru a osobu Karla Gotta. Toho tak v prostřizích vidíme zpívat své největší hity, hovořit o umění v dobách normalizace, zpívat hymnu s Karlem Krylem v turbulentních dobách sametové revoluce a nakonec i přebírat státní vyznamenání. A podobným způsobem pracuje Třeštíková také s prvně zmiňovanou linkou. "Vesmír mi přišel jako dobrý motiv, protože odvždy symbolizoval lidskou touhu po dosažení těžko dosažitelných věcí a jakýsi cíl. A právě to, čeho chceme v životě dosáhnout, je podle mne jedna z úvah, kterou tento film obsahuje," řekla po projekci dokumentaristka.

Režisérka spolu se svým kolegou-střihačem strávila nad "skládáním“ scén více než sto hodin. Výsledek ale stál za to, alespoň podle prvních ohlasů. "Zdálo se mi, že i cizinci rozumí tomu filmu, přestože je v něm mnoho českých reálií. Reagovali příznivě a zdálo se, že je příběh naší rodiny zaujal,“ řekla režisérka k reakcím na festivalu v Lipsku, kde se snímek promítal ještě v hrubém stavu.

Lipsko by však nemělo být posledním festivalem, na kterém se film představí. Producenti už obesílají evropské i zámořské festivaly, minimálně evropskou premiéru by měl mít Soukromý vesmír na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Na film se budou moci těšit i diváci tuzemských kin, kam film vstoupí na konci ledna.

Tématické zařazení:

» Film