Před 15 lety zmizely v části Evropy hranice

Cestování

Ikona

25. března 2010, 17.54 | EVROPA | Před patnácti lety, přesně 26. března 1995, zrušili mezi sebou první signatáři Schengenské dohody hranice. Završili tím desetiletý proces odbourávání všech kontrol osob i zboží započatý podpisem smlouvy v roce 1985 ve vesnici Schengen na pomezí hranic Lucemburska, Německa a Francie. Dohoda předpokládá, že na území "Schengenu" se mohou osoby i zboží volně pohybovat na kterémkoliv místě bez kontrol. Ty zůstaly pouze na vnějších hranicích se státy, které nejsou členy systému.

Absenci hraničních kontrol na vnitřních hranicích kompenzuje rozsáhlá spolupráce a standardy, které stanovují pravidla od policejní a justiční spolupráce přes vízové a konzulární záležitosti až po ochranu osobních údajů. Z hlediska bezpečnostního mají všechna tato opatření znemožnit zneužívání svobody pohybu ke kriminálním aktivitám.

Česko se stalo součástí Schengenu v roce 2007, pro stát to znamenalo zásadní změnu v mnoha oblastech. "Největším pozitivem byla svoboda cestování, kterou může každý pocítit," zhodnotil připojení šéf cizinecké policie Vladislav Husák, i když posouzení záporů či kladů je podle něj spíš pro politiky. "Pro policii je to prostě jiné, jiné postupy, jiný režim v mnoha oblastech," připomněl, že pro policii konkrétně připojení k Schengenu znamenalo dalekosáhlé změny. "Museli jsme se naučit rychle používat nové postupy, nové statistiky, vyrovnat se se zmizením hranic a mnohem užší spolupráci s ostatními členskými zeměmi," dodal s tím, že "staré členské země rychle a ochotně České republice poskytly své know-how.

Husák připomněl, že existencí pouze vnějších hranic české policii odpadla starost o kontrolu hranice a uvolnilo se přibližně dva a půl tisíce lidí, kteří posílili krajská ředitelství ve vnitrozemí. Kontrola vnějších hranic Schengenu a mezinárodních letišť však neznamená pouze odpovědnost za území a obyvatelstvo členského státu, ale za celé společenství. "Volný pohyb osob po celém Schengenu znamená, že pokud se podaří někomu překonat vnější hranici, má téměř volný pohyb po území všech členů, pravděpodobnost náhodné kontroly není veliká," dodal Husák.

Za předchůdce vlastní Schengenské dohody se považuje Saarbrückenská dohoda z roku 1984 uzavřená mezi Německem a Francií kvůli protestům řidičů kamionů proti nekonečným frontám na hraničních přechodech mezi oběma státy. K dohodě se připojily ještě Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. Tato pětice 14. června 1985 podepsala ve vesnici Schengen smlouvu, ve které se dohodly na zrušení veškerých kontrol osob cestujících.

Kontroly nezmizely hned, vlastní Schengenská dohoda byla spíše deklarativní. Její signatáři proto v roce 1990 podepsali Schengenskou prováděcí úmluvu ve stejné vesnici a na jejím základě připravili všechny podmínky nutné pro otevření. V březnu 1995 se odstranily první pohraniční kontroly.

Schengen tvoří souvislé území 25 států: 22 členských států EU: Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko,Slovensko, Slovinsko, Španělsko a Švédsko a tři nečlenské země EU Island, Norsko a Švýcarsko.

Velká Británie a Irsko v rámci Schengenu spolupracují pouze v policejní a justiční oblasti. Z členů EU by v roce 2011 mělo Rumunsko a Bulharsko a Kypr požádal o odklad plného členství.

Největší rozšíření Schengenu proběhlo 21. prosince 2007, kdy se počet států zvýšil z 15 na 24 o devět nových členských států. V roce 2008 přistoupilo i Švýcarsko, i když zůstaly zachovány celní kontroly zboží. Hraniční kontroly na mezinárodních letištích při letech uvnitř Schengenu skončily 29. března 2009.