Lukáš Krpálek míří za obhajobou světového a evropského šampiona

Sport

Ikona

16. června 2009, 22.59 | PRAHA | Během dvou let se vyšvihl mezi elitu českého juda a dá se říci, že na mezinárodní scéně hájí jeho čest. Lukáš Krpálek, na jehož kimonu vedle symbolů ČR nalezneme také výrazný nápis USK Praha, je posledním rokem junior, ale ve své hmotnosti do 100 kg je rovněž nejlepším seniorem. Urostlý a dlouhoruký borec má rovněž výborné technické dispozice a je tudíž velkým přínosem pro český sport.

V loňském roce se stal juniorským mistrem Evropy i světa, což ho přivedlo i k zisku nejlepšího judisty ČR 2008 a nejlepšího juniorského sportovce ČR.

Lukáše jsme zastihli v hale na Folimance těsně před odpoledním tréninkem, do kterého nastupoval po těžkém týdnu, kdy absolvoval v Rusku reprezentační kemp, v Brně 2. kolo extraligy mužů a v Praze první část závěrečných učňovských zkoušek. Sláva ze sportovních výsledků ho natolik nepohltila, aby nedokončil jednu etapu svého vzdělání. Ještě ve svém rodišti v Jihlavě se totiž rozhodl pro obor truhláře, který po přestupu do vrcholového sportu dokončil ve Střední škole technické Zelený pruh. „U nás na Vysočině si lidé cení řemesel a já rovněž. Je totiž pěkné, když se můžete i po čase dívat na to, co jste před lety vytvořil vlastníma rukama. Nikdo mě k tomu nemusel přemlouvat, truhlařina se mně prostě zalíbila. Až jednou skončím s vrcholovým sportem, rád se budu řemeslu věnovat naplno,“ přiznává Lukáš.

Jak se k tobě chovali ve škole, když zjistili, že mají mezi sebou šampiona?

Berou mě suprově. Je tam výborná parta a tudíž i atmosféra. Když jsem přijel z mistrovství světa, paní třídní učitelka přinesla dort a musel jsem vyprávět o svých zážitcích.

Jak ses vůbec dostal k judu?

Bylo to trochu úsměvné. Se strýcem jsme chtěli dělat karate, a tak jsme se v Jihlavě přihlásili do oddílu. Až po měsíci jsme zjistili, že vlastně chodíme na judo. Zalíbilo se nám natolik, že už jsme u něj zůstali. Mé výsledky byly kolísavé a až v dorostu se mi začalo dařit pravidelně, a tuto kategorii jsem ukončil stříbrnou medailí z mistrovství Evropy. Rád vzpomínám na své první trenéry Květu Smutnou a Pavla Šimáčka, kteří mě u juda udrželi. Při přestupu mezi juniory jsem obdržel nabídku z USK Praha, která se samozřejmě neodmítá. Hned v prvním roce jsem obsadil na ME, které proběhlo v Praze, 5. místo, a loni se mně podařilo vybojovat evropský i světový titul. V současné době mě trénují Petr Lacina a Jaromír Lauer.

Máš vzory mezi judisty?

Mám dokonce dva. Nejblíže je mně Francouz Teddy Riner, který je prvním rokem senior, ale už jako junior dokázal mezi muži vybojovat titul evropského i světového šampiona a na poslední olympiádě získal bronz. Vynikajícím judem mě pak zaujal Holanďan Henk Grol.

Co tě čeká v následujících měsících?

Letošní rok trénuji a závodím převážně s muži. Tento víkend strávím na světovém poháru mužů v Bukurešti a pak už následuje několik reprezentačních soustředění, která jsou víceméně přípravou na obhajobu obou juniorských titulů – mistrovství Evropy proběhne v září v Arménii a mistrovství světa v říjnu v Řecku. Přestože jsem vinou zranění neabsolvoval dubnové ME mužů, byl jsem rovnou nominován na srpnový světový šampionát. Tato důvěra mě těší a současně zavazuje.

Máš ve své kategorii a hmotnosti nepříjemné soupeře?

Mezi juniory je to Bělorus, se kterým se střetávám už od dorostu. Ten mě několikrát porazil, ale já mu to nyní vracím. Velmi nepříjemný je i nejlepší Izraelec. Výhodu mám, že se na obou juniorských šampionátech vyhnu díky nasazení prvnímu kolu.

Text a foto Pavel Aur

Tématické zařazení:

» Sport