V Gruzii vyrábějí víno podle prastarých receptů

Zajímavosti

zdroj: archiv Metropolu

Batumi | V krámku ukrytém v labyrintu uliček v Batumi, gruzínském přístavním městě na březích Černého moře, ochutnávají turisté víno Guely Danelii. Vinař se při jeho výrobě držel pradávných, typicky gruzínských...

postupů. "Stáčím jen asi 8000 lahví za rok. Nejdůležitější je ale to, že jsem znovu začal používat techniku, kterou generace mých předků uchovávaly v tajnosti," vysvětluje hrdě osmapadesátiletý vinař.
    "Technika, kterou používáme, patří k tisíciletým gruzínským tradicím," dodává, aniž by odhalil její podrobnosti. Tento vinař patří k nové generaci gruzínských výrobců, kteří se snaží návratem k zapomenutým metodám rozšířit odbytiště o mezinárodní klientelu, aby nebyli omezeni na tradiční, avšak nepředvídatelný ruský trh.
    Gruzínská tradice mimo jiné znamená, že se víno uchovává a nechává fermentovat měsíce a někdy i roky ve velkých baňatých hliněných nádobách o obsahu 300 až 500 litrů. Říká se jim kvevris a když se v nich nechává fermentovat víno, jsou zahrabané v zemi. Jak poznamenala agentura AFP, téměř každá domácnost vyrábí své vlastní víno těmito metodami, které se ale dosud nepoužívaly pro velkovýrobu.
    Mnoho expertů považuje Gruzii za kolébku vína. Archeologické výzkumy ukázaly, že se v této malé kavkazské republice víno pěstovalo již kolem roku 7000 před naším letopočtem, tedy mnohem dříve než v Evropě.
    Od té doby hraje víno v kultuře této bývalé sovětské republiky ústřední roli: hojně se popíjí při hostinách trvajících několik hodin, přerušovaných pravidelnými přípitky, jež se podobají řečnickým soubojům.
    "Vinný sklep je zde stále ještě považován za nejposvátnější místo domu," uvádí organizace UNESCO.
    Za dob Sovětského svazu tradiční metody ustoupily masové produkci, která měla zajistit potřeby celé obrovské země. "To nevyhnutelně vedlo k výraznému zhoršení kvality našich vín," vysvětluje vinař Danelia.
    Po anexi Gruzie v roce 1921 vyvlastnili komunisté všechny soukromé vinice. Bolševické úřady tak znárodnily a pak zlikvidovaly statek Daneliovy rodiny a několik jejích členů skončilo v gulagu. Trvalo roky, než se Daneliovi podařilo po tvrdých právních bitvách získat zpět alespoň malou část rodinného majetku. Teprve v roce 1999 mohl začít s výrobou a v roce 2005 si otevřel vlastní prodejnu.
    Po letech masové produkce pro ruskou klientelu se situace zásadně změnila počátkem nového tisíciletí, když vypukl spor mezi Gruzií a Ruskem, který v roce 2008 vyvrcholil vstupem ruských tanků na gruzínské území. Od roku 2006 vyhlásil Kreml embargo na gruzínské víno, a tak místní producenti museli hledat nové trhy a usilovat o kvalitu.
    "Jestliže chceme urvat svůj díl na mezinárodním trhu, musíme oživit to, co je na našem vínu tak specifické," říká člen Gruzínského vinařského klubu Levan Kitia. Moskva v roce 2013 embargo nakonec zrušila, mezitím se však mnoha vinařům podařilo proniknout na trhy v desítkách zemí.
    Gruzíncům se dostalo i mezinárodního uznání, když UNESCO loni zaneslo gruzínskou metodu výroby vína v tradičních kvevrisech na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.
    "Metoda dává zvláště dobré výsledky u produkce oranžových vín," což je místní tradice spočívající v tom, že bílé víno fermentuje se slupkami, vysvětluje předseda gruzínského vinného klubu Malchaz Charbedia. Gruzie se přitom chlubí tím, že stála u zrodu této metody výroby vína, která se dnes používá v Itálii, Francii, Německu, na Novém Zélandu a v Kalifornii.

Zdroj: afp.com

Tématické zařazení:

» Aktuality

» Zajímavosti