Radek Jaroš: Těsně pod vrcholem

Zajímavosti

zdroj: archiv Radka Jaroše

Poslední krok bývá nejtěžší. Opakovaně se o tom přesvědčuje nejúspěšnější český horolezec Radek Jaroš. Přitom sezónu 2012 zahájil mimořádně úspěšně. Na jaře zdolal Annapurnu, svou třináctou osmitisícovku. Do kompletní...

sbírky Koruny Himálaje mu zbývá zdolat poslední - obávanou K2 v pohoří Karakoram. Na expedici se těší a průběžně připravuje. Má to však háček. Extrémní mráz na Annapurně mu vzal některé články na šesti prstech nohou. Když jsme se potkali, měl Radek na nohou sandály. V běžných botách se znovu učí chodit. Přesto nepochybuje, že počátkem léta v basecampu pod K2 postaví svůj stan.

Radku, čtyřikrát ses pokoušel o zdolání vrcholu K2, ale nikdy to nevyšlo. Druhá nejvyšší hora světa (8 611 m) se zdá zakletá. Přitom Shisha Pangma mimořádně těžkou jižní stěnou alpským stylem byla možná ještě náročnější než K2.

Na K2 zafungovala soda okolností, když parafrázuju jednu písníčku od Michala Horáčka. Skoro každý horolezec má svou osudovou horu, která ho ne a ne pustit nahoru. Třeba Joska Rakoncaj vylezl na K2 dokonce dvakrát, ale nikdy se mu nepodařilo vylézt Mount Everest. Nespokojil se s tak zvanou normálkou, kterou chodí na nejvyšší bod světa zástupy. Většina z nich s umělým kyslíkem. A ve chvíli, kdy by možná tou normálkou nepohrdl, už mu dostatečně nesloužilo zdraví. V roce 2003 jsem se pokoušel o vrchol K2 společně s Petrem Maškem, ale nahoru nás nepustilo počasí. V dalším případě jsem si určitou neopatrností rozdrtil prst na ruce hodinu po příchodu do base campu. Na K2 jsem měl zatím smůlu. Doufám, že na pátý pokus to vyjde.

Jak moc ovlivní tvou další lezeckou kariéru amputace některých článků na nohou?

Při chůzi v expedičních botách by neměl být velký rozdíl oproti minulosti. Horší to bude s lezením na skalkách. To jsem ještě nezkoušel, ale je mi jasné, že to nepůjde jako dřív. Dobré prsty jsou při skálolezení základem. Nechám si vyrobit speciální boty a uvidím. Lezení na skalkách by mi hodně chybělo. Taky při běhání je hendikep absence některých článků na prstech znát. Kondici naštěstí můžu získat i jinak.

Slyšel jsem, že jsi se dal na cyklistiku…

Úplně tak bych to neřekl, ale právě na kole se můžu bez větších problémů dostat do kondice. V dubnu plánuju soustředění s kamarádama na Mallorce. Před tím ještě někam vyrazím s Terezou Huříkovou. Přemýšlím taky o květnové akci Třikrát Mont Ventoux ve Francii. Vyjíždí se na vrchol známý z Tour de France postupně třemi cestami během jediného dne. Na kondičce určitě zapracuju i na kajaku, když se naskytne příležitost. Průběžně se dostanu i do bazénu, ale samozřejmě i při plavání je hendikep znát. Naštěstí se nechystám na olympiádu. Všechny další sporty beru jako kondiční záležitost.

Rád jsi v zimě běhal na lyžích. Jak teď tohle jde?

V polovině prosince mi ještě odřezali kus kosti na palci pravý nohy a tak lyže zatím leží na půdě. Budu rád když se na nich svezu koncem ledna!

Postupně jsi podstoupil tři operace. Uzavřela ta poslední definitivně nemocniční etapu tvého života?

Doufám, že ano. Půl roku jsem se belhal a potřebuju začít pořádně trénovat. Cesta na K2 není výlet na Říp.

Nenapadlo tě, jestli nejsou všechny ty operace příliš velkou cenou a obětí za horolezecká dobrodružství a úspěchy?

Takhle nepřemýšlím. Horolezectví je můj život a doufám, že mě bude naplňovat i dál. Na skalkách se budu asi muset smířit s poklesem výkonnosti. Ale lezení je o cestě a cesta je cíl.

Kdyby se ti něco podobného stalo při první nebo druhé expedici, nebylo by divu. Ale patříš k nejzkušenějším světovým horolezcům současnosti. Kde se stala chyba? Špatný odhad situace, nebo nevhodná výstroj, tedy především boty?

Sešla se spousta okolností. Strašný mráz, výstup celou noc ze 7000 m, dvanáct hodin bez pořádného doplnění tekutin, navlhlé boty, spoustu času jsem čekal před stanem na spolulezce, a tak dál.

Kdo a co tě v těžkých chvílích nejvíc drží nad vodou?

Mám naštěstí tolik práce, že nemám moc času fňukat. Je to samozřejmě strašný omezení devět měsíců bez pohybu, bez koupání, ale jak píšu do knihy, kterou jsme napsali s dcerou Hory, má panenko: "Pokud nejde o život, jde o hovno!“

Co bude dál? Nevěřím, že Radek Jaroš někdy půjde do důchodu…

Život je krásnej, ale krátkej, těch snů a cílů je tolik. Pořád se bude něco dít.

Text: Manfred Strnad