Focus: Novináři slaví Světový den svobody tisku

Zajímavosti

LONDÝN | Novináři si ve čtvrtek připomínají 19. Světový den svobody tisku. Lidskoprávní organizace Amnesty International připomíná oběti, kteří novináři po celém světě podstoupili při boji za svobodu tisku. Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo 3. květen Světovým dnem svobody tisku v roce 1993.

O dva roky předtím byla v tento den v roce 1991 přijata Windhoekská deklarace pro nezávislá, svobodná a pluralistická media v Africe a ve světě. Deklarace potvrdila, že svobodná, pluralitní a nezávislá média jsou zásadním prvkem každé demokratické společnosti.

Právo na svobodu názoru a projevu je zakotveno v článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv a hlásá: "Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice."

Lidskoprávní organizace Amnesty International (AI) při příležitosti tohoto dne připomíná těžkou práci bojovníků za svobodu tisku v zemích, která porušují lidská práva.

AI připomíná reportéry, kteří píší o případech zneužívání moci, porušování lidských práv a korupci v Latinské Americe. Jsou častými terči útoků ze strany vlády i ozbrojených gangů.

Mezi země, kde je práce reportéra a novináře nebezpečná, patří Mexiko. Novináři jsou často oběťmi konfliktu mezi státem a drogovými kartely ze severu země. Mexická reportérka Regina Martínezová byla nalezena mrtvá ve svém domě ve Veracruzu 28. dubna. Martínezová pracovala jako reportérka pro politický časopis Proceso a přes 30 let psala články o sociální nejistotě, obchodu s drogami a korupci.

Reportéři v Hondurasu, Venezuele, na Kubě a jinde v Latinské Americe, kteří píší o případech zneužívání moci, porušování lidských práv a korupci, jsou častými terči útoků ze strany vlády i ozbrojených gangů.

Těžkou práci mají také novináři v Africe. Etiopská a gambijská média ostře sledují bezpečnostní agenti, kteří bojují proti disidentům. Žurnalisté ve Rwandě a Etiopii jsou pronásledováni a trestáni kvůli kritice vládní politiky. Stačí, aby vyzvali k nenásilnému protestu nebo napsali zprávu o korupci vládních představitelů.

Súdánské úřady krotí nezávislé reportéry přísnými zákony a pokutami.

V Gambii a Somálsku jsou podmínky pro reportéry natolik nebezpečné, že mnoho novinářů odešlo ze strachu o život do exilu. Od roku 2007 přišlo v Somálsku o život na 27 reportérů. Jejich vrazi nebyli nikdy potrestáni.

AI dále zmiňuje Pákistán jako jednu z nejnebezpečnějších zemí pro novináře. Jen za rok 2011 jich v Pákistánu zahynulo 15. Nepřítelem novinářů je především hnutí Taliban.

Reportéři v Číně a na Srí Lance pracují ve strachu s vědomím, že jsou pod neustálým dohledem a úřady mají přístup k jejich e-mailům a telefonátům. Čínská vláda svobodu tisku neuznává a přísně cenzuruje obsah internetu. Bloggeři, kteří režim kritizují, jsou sledováni a vyslýcháni. V některých případech se jich vláda zbaví docela.

Mnoho zemí vraždy novinářů nevyšetřuje a vrahy netrestá. Na Filipínách neidentifikovatelní útočníci zabili nejméně 12 reportérů od roku 2010. Nikdo nebyl dopaden.

Svoboda tisku je cizím pojmem také pro mnohé státy na Středním východě. Novináři často stáli na začátcích povstání Arabského jara, ale země jako Tunisko, Egypt, Jemen nebo Libye cenzurují tisk a pronásledují a zastrašují novináře i po převratu.

Žurnalisté a bloggeři v Egyptě, kteří kritizovali vojenskou vládu, byli zatčeni a vyslýcháni. Reportéři v Tunisku byli obviněni z porušování veřejného pořádku a morálky.

Írán omezuje užívání internetu, na něž dohlíží nově založená kyberpolicie. Saúdská Arábie zavedla tresty proti lidem, kteří veřejně kritizují právo šaría.

Jen za rok 2011 přišlo o život nejméně 106 novinářů na celém světě při výkonu svého povolání.

Tématické zařazení:

» Zajímavosti