Plný zámek paroží

Aktuality

Doprovodný obrázek

10. října 2008, 11.18 | Teplice | Tolik chlapů snad v muzeu ani nemají, pomyslela jsem si při pohledu na paroží vystavená v přízemí teplického zámku, sídle Regionálního muzea v Teplicích. Avšak žerty stranou, expozice loveckých a mysliveckých trofejí doplněná kolekcí historických zbraní, vzbuzuje patřičný zájem a respekt nejenom mezi chlapci v zelených kamizolkách.

Dokonce i dámy obdivují důstojné ozdoby ... nácteráků, jimiž se to v historických dobách, kdy teplické panství vlastnila knížecí rodina Clary - Aldringenů, ve zdejších lesích jen hemžilo. “Podle těchto trofejí soudím, že Aldringenové byli výborní lovci a vynikající chovatelé. Takové trofeje se dnes už ani nevidí,“ přiznává Eduard Ketner, myslivecký hospodář a starosta honebního společenstva Zabrušany. Tvrdí, že i jeho současníci se o přírodu dobře starají, musí však respektovat nařízení, podle kterého smí být na 1000 hektarů lesa pouhé 3 kusy jelení zvěře. “Likviduje se tím chovná hodnota,“ zlobí se myslivec, který svou vášeň zdědil po svém otci a předal ji svým synům. Podle něj velkou trofej, pokud se v lese vyskytne, skolí většinou cizinci, kteří si odstřel zaplatí. Na rozdíl od trofejí vysoké zvěře z 19. a počátku 20. století mají však dnešní lovci lepší trofeje zvěře srnčí.
Valná většina vystavených exponátů bude použita při renovaci tak zvané „parohové chodby,“ která byla na teplickém zámku k vidění do poloviny 90. let 20. století. “První část bude hotova ještě do konce letošního roku, druhou zpřístupníme návštěvníkům v průběhu druhého čtvrtletí 2009,“ upřesňuje kurátor výstavy Bohuslav Boček.

Nikdo neví, proč právě parohy se staly nechvalně proslulou ozdobou podváděných manželů. Ve světě vysoké zvěře se těmi nejmohutnějšími pyšní právě nejvýkonnější samec, který je pro laně nejpřitažlivější. “Možná je to tak, že mladší jeleni, kteří při souboji nejstatnějších druhů obcházejí mýtinu a stádo laní, zneužívají situace a chovají se podle hesla, když se dva perou, třetí se směje,“ dodává s úsměvem Boček. „Parohy nemají akorát ti, kteří si berou ošklivé ženské. Protože za pěknou babou se nejvíc chodí,“ doplňuje ho Jaroslav Tišer.
Paroží jako znak pohlavního dimorfismu je typickým znakem pro samce spárkaté zvěře. Vzhledem k tomu, že je každým rokem obměňováno, je významným ukazatelem zdravotního stavu svého nositele a jedním z ukazatelů úspěšnosti chovu. Paroží tedy není jen cílem myslivců toužících pochlubit se kapitální trofejí, ale zejména chovatelským výsledkem zdravé a silné zvěře v našich lesích. V paleolitu sloužilo jako ozdoba či kultovní předmět. V neolitu bylo spolu s dřevěnými háky používáno k primitivnímu rozrušování půdy. Paroží našlo uplatnění i ve výzbroji válečníků starých kultur, kteří jím zdobili své helmy s cílem psychologicky působit na nepřítele. Lov, či lépe řečeno myslivost, je jednou z nejstarších činností člověka. Výstava „Lovecké a myslivecké trofeje“ je ve výstavních místnostech teplického zámku ke zhlédnutí do 17. listopadu.
EVA STIEBEROVÁ, foto: Jan Kašpar