Václav Marhoul dokončil druhou fázi natáčení filmu Nabarvené ptáče

Aktuality

zdroj: Jakub Čech

Praha | Skončila druhá z celkového počtu sedmi etap natáčení adaptace světového bestselleru Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče v režii Václava Marhoula. V první polovině června štáb pracoval nejdříve na...

Slovensku, konkrétně pak na lokacích u řeky Váh, poté v bratislavských ateliérech v Mlýnské dolině a na závěr na lokaci Malý Dunajec, kde dodnes funguje starý vodní mlýn. Slovenského natáčení se zúčastnil slavný německý herec Udo Kier.

„Práce s Udo Kierem pro mě byla samozřejmě premiérou v tom slova smyslu, že jsem poprvé v životě měl možnost pracovat s tak slavným a taky tak skvělým hercem. Byl obrovsky vnímavý, citlivý a vždy připravený. Nabízel své nápady a zároveň se pokorně přizpůsoboval tomu, co jsem po něm vyžadoval. Obdivuhodné na něm bylo třeba i to, že před natáčením v nějakém novém prostředí, kupříkladu v interiéru vodního mlýna, si vždycky požádal o možnost, aby v onom prostoru mohl být třeba i celou hodinu sám. Vcítit se do nového prostředí a jak říkal - načmuchat si ho. Nicmémě Uda fantasticky svým hereckým talentem doplňovali další dva čeští herci a to Míša Doležalová a Zdeněk Pecha. A nesmím samozřejmě zapomenout i našeho hlavního dětského herce Petra Kotlára. Ze začátku, zvláště na Uda, tak trochu žárlil, protože jsem točil docela dost záběrů jenom s ním, Míšou a Zdeňkem. Ale pak se vše samozřejmě spravilo. Byla to radost vidět je hrát všechny pospolu. “ dodává po režisér, scenárista a producent Václav Marhoul.

Na celou druhou polovinu června se pak štáb přesunul do chráněné krajinné oblasti Ralsko, kde se realizovaly obrazy z časti filmu nazvané Lech a Ludmila. Postavu Lecha ztvárnil polský herec Lech Dyblik, Ludmilu pak Jitka Čvančarová.

„Měl jsem na place další skvělé herce. Lechovi Dyblikovi jsem dal roli hned, okamžitě, čistě intuitivně před pár lety v Berlíně, kam za mnou přijel autem na otočku z Varšavy. Už od onoho večera, kdy jsme se poprvé potkali, zcela naplňoval mé představy o tom, jak má jeho postava vypadat a jaká z ní má jít energie.“ Některé ty obrazy byly obrovsky těžké, zvláště pak pro Jitku Čvančarovou. Zcela upřímně – smekám před ní. Při záběrech, které se točily v úmorných vedrech, strašně zkusila. Odmítla svůj kaskadérský dubl s tím, že předepsané scény zahraje vždycky sama, nikdy si ani slovem nepostěžovala, všechno vydržela. Byla opravdu skvělá.“ doplňuje Václav Marhoul.

V současné době naplno běží příprava třetí fáze natáčení, kdy většina z plánovaných srpnových natáčecích dnů bude realizována v Brdech na Rokycansku, v okolí Konstantinových lázní a Českokrumlovsku. Na část natáčení přijíždí další velká hvězda světového filmu, švédský herec Stellan Skarsgaard.

Nabarvené ptáče
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost...

Jerzy Kosiński (1933 Lodž – 1991 New York) čerpal inspiraci pro svůj první román z vlastních zkušeností a traumat – kvůli židovskému původu se během války skrýval na polském venkově. Název "Nabarvené ptáče" si Kosiński vypůjčil z lidového prostředí, protože toto sousloví označuje kdysi oblíbený vesnický zvyk, kdy lidé chytali ptáky, kterým posléze barvili peří těmi nejkřiklavějšími barvami. Takto obarveného ptáčka potom vypustili zpátky mezi jeho druhy. Hejno však nabarvené ptáče už mezi sebe nepřijalo, vždy ho uklovalo v domnění, že se jedná o nepřítele, o cizorodý prvek v jejich hejnu. Stejně se cítí i hlavní hrdina románu, který se vždy a všude, díky své zjevné odlišnosti, setkává jen se strachem, opovržením a krutostí. Hlavním hrdinou románu je malý chlapec, který je NABARVENÝM PTÁČETEM.

Václav Marhoul
Nabarvené ptáče je třetím celovečerním filmem, pod kterým je Václav Marhoul (1960, Praha) podepsán coby scenárista, producent a režisér. Předcházející filmy Mazaný Filip (2003) a především Tobruk (2008) získaly četná domácí i mezinárodní ocenění, včetně Českých lvů. Produkčně se podílel na snímcích Pražská pětka (1989) a Kouř (1990), jako producent pak na filmu Postel (1998). Václav Marhoul je absolventem FAMU, obor produkce, postupně pracoval pro Českou televizi, Krátký film, ve Filmovém Studiu AB Barrandov začínal jako asistent produkce, aby se pak v letech 1990–1997 stal jeho generálním ředitelem. V roce 1997 založil vlastní společnost Silver Screen s.r.o., jejíž náplní je především výroba celovečerních filmů a organizování akcí v oblasti divadla a výtvarného umění.