Povinná vojenská služba platila v českých zemích 140 let

Aktuality

zdroj: archiv Metropolu

Česká republika | Před deseti lety, 1. ledna 2005, byla v Česku zrušena povinná vojenská služba. Stalo se tak 140 let poté, co v roce 1868 branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost týkající se většiny...

mužské populace.
    Historie vojenské služby v českých zemích:

    1649 - Vznikla první stálá armáda v českých zemích (součást rakouské armády). Císař Ferdinand III. ponechal několik pluků v trvalé službě. Do armády vstupovali vojáci dobrovolně, ale upisovali se na doživotí. Pokud se neválčilo, mohli odcházet na dlouhodobou dovolenou, která trvala i několik let.
    1781 - Josef II. zavedl vojenskou povinnost pro nejchudší vrstvy. Osvobozena byla šlechta, duchovní a inteligence. Verbování nahradily odvody (často násilím); služba byla nadále doživotní, zůstaly dlouhodobé dovolené.
    1802 - Konec doživotní služby. U pěchoty se zkrátila na deset let, u jezdectva na 12 let a u dělostřelectva na 14 let.
    1845 - Zkrácení vojenské služby na osm let. Zůstaly zachovány dlouhodobé dovolené a odvody se stávaly pravidelnějšími.
    1868 - Branný zákon zavedl všeobecnou brannou povinnost. Od té doby se povinná vojenská služba v českých zemích týkala většiny mužské populace. Délka služby byla stanovena na tři roky, u námořnictva na čtyři. Potom následovalo sedm let zálohy a dva roky v takzvané zeměbraně.
    1912 - Služba byla zkrácena na dva roky (u speciálních druhů zbraní na tři, u námořnictva čtyři). Ponechány byly sedmileté zálohy a dvouletá služba v zeměbraně. Odvody dvakrát ročně.
    1920 - V samostatném Československu byl vyhlášen branný zákon zahrnující všeobecnou brannou povinnost. Délka služby byla stanovena zpočátku na 14 měsíců, ovšem dočasně prodloužena. Od roku 1924 se sloužilo 18 měsíců a od roku 1933 s ohledem na mezinárodní situaci dva roky. Po ukončení základní vojenské služby byl každý povinen absolvovat čtyři cvičení v celkové délce 14 týdnů, důstojníci a rotmistři pět měsíčních cvičení.
    1927 - Novela branného zákona zavedla institut náhradní zálohy: muži odvedení nad stanovenou hranici branců v jednom roce (určena na 70.000) byli zařazováni do náhradní zálohy. Byly stanoveny úlevy ze základní vojenské služby zejména pro živitele rodin, majitele zemědělských usedlostí, malých a středních živností a obchodů. Délka prezenční služby se nezměnila.
    Po roce 1945 - Až na drobné změny zůstal v platnosti branný zákon z doby předmnichovské republiky. Branná povinnost vznikala v 17 letech, k odvodu se chodilo v 19, na dvouletou službu se nastupovalo ve 20. roce. Existovala řada výjimek - pro studenty, kteří překročili jistou věkovou hranici, na letní uvolnění či na zkrácení na pět měsíců měli nárok muži, kteří byli jedinou zdatnou pracovní silou v hospodářství.
    1949 - Byl přijat nový branný zákon, který se v následujících desetiletích několikrát novelizoval. Stanovil délku základní vojenské služby pro muže od 17 do 60 let na 24 měsíců.
    1990 - První novela branného zákona po roce 1989 stanovila délku základní vojenské služby na 18 měsíců a uzákonila možnost civilní služby.
    1991 - Novela zákona prodloužila věkovou hranici při povolování odkladů základní a náhradní služby z 22 na 25 let a u studentů vysokých škol z 28 na 30 let. Také zkrátila o čtyři týdny délku vojenského cvičení pro vojáky v záloze.
    1993 - Novela branného zákona zkrátila délku základní vojenské služby na 12 měsíců. Roční vojna zůstala i v novém branném zákoně z roku 1999.
    12. listopadu 2003 - Vláda schválila reformu armády, podle níž základní vojenská služba skončí závěrem roku 2004.
    30. března 2004 - Na vojnu nastoupilo posledních 878 branců.
    24. září 2004 - Poslanecká sněmovna schválila vládní návrh branného zákona, který ruší základní i civilní službu.
    22. prosince 2004 - Do civilu odešli poslední vojáci v základní vojenské službě.
    1. ledna 2005 - Česká armáda se stala plně profesionální; branná povinnost bude vyžadována pouze při ohrožení státu nebo za válečného stavu.