"Temný osvícenec" markýz de Sade dobyl svět literární i vědecký

Aktuality

zdroj: en.wikipedia.org

Paříž | Absolutní svobodu v duchu přírodního senzualismu, ospravedlňujícího jakékoli požitky za jakoukoliv cenu, hlásal "temný osvícenec" markýz de Sade, jehož stěžejní dílo, 120 dní Sodomy, zaujalo svět literární...

stejně jako vědecký. Známý aristokrat, zvrhlík, excentrik a svobodomyslný grafoman byl mnohokrát obviněn ze sadismu, únosů a pobuřujících sexuálních praktik. Svůj život dožil v blázinci. Od jeho úmrtí uplynou v úterý rovná dvě staletí.
    Celé století byl nejpomlouvanější historickou postavou, vlastní rodina se za něj tak styděla, že na jeho hrob nenechala vyrýt jméno. Léta strávil ve vězení. Navzdory tomu všemu zůstává Donatien-Alphonse-Francois, markýz de Sade, jedinečným literátem a myslitelem, který v lecčems předběhl dobu.
    Ve 120 dnech Sodomy de Sade sto let před německým psychopatologem Richardem von Kraft-Ebingem systematicky popsal sexuální anomálie. Právě Kraft-Ebing doplnil jednu z nejzávažnějších psychopatií pojmem sadismus, podle jeho jména.
    Celkem napsal de Sade řadu zčásti pornografických, zčásti filozofických knih. Jeho dílo představuje svého druhu vědeckou práci, byť v podobě prózy a poezie, a je třeba ji jasně oddělovat od markýzova života.
    Kontroverzní literát a požitkář pocházel ze starobylé provensálské šlechtické rodiny a po své matce byl dokonce spřízněný s mladší větví bourbonského rodu.
    Narodil se v pařížském paláci Condé 2. června 1740. V roce 1755 absolvoval výcvik u lehké jízdy a na bitevních polích Sedmileté války později získal hodnost kapitána jezdectva.
    V květnu 1763 se oženil s dcerou prezidenta berního soudu, slečnou de Montreuil. Již pět měsíců po svatbě byl krátce vězněn pro přehnané libertinství, rouhání a hanobení Kristova obrazu. Následovaly aféry s milenkami, jež později v pověstech nabývaly oproti skutečnosti až obludných rozměrů.
    To byl třeba soudně řešený případ Rosy Kellerové, která dostala od markýze výprask důtkami, další praktiky už byly ale smyšlené. Za tento případ si poseděl pár měsíců ve vazbě.
    Celkově jej provázela pověst erotického šílence a pitvače živých žen. Jeho sadismus byl však charakterizován antisociálními, nikoli ničivými reakcemi.
    Jeho večírky s všelijakými sadomasochistickými praktikami vyvolávaly aféry se soudními dohrami a pobyty ve vězení. Za dobu věznění ve Vincennes a v Bastille napsal mimo jiné 120 dnů Sodomy, Alinu a Valcoura aneb filozofický román, a první verzi Justiny čili Nehody ctnosti. Též desítky dopisů, které svou úrovní vysoko ční nad běžnou korespondencí a odhalují nový aspekt jeho literárního talentu.
    Ze 74 let svého života strávil markýz 30 let v různých žalářích. Zemřel 2. prosince 1814 v ústavu pro duševně choré v Charentonu.
    Z četných filmových zpracování jeho děl je asi nejznámější francouzsko-italská koprodukce Saló aneb 120 dnů sodomy režiséra Piera Pasoliniho z roku 1975. Film je uváděn v několika různě dlouhých verzích. Nejkratší je radikálně prostříhána, nejdelší je velice obtížné získat. Producenti filmu museli absolvovat léta soudních tahanic, než evropská cenzura povolila snímek, a to za určených podmínek, promítat v kinech.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Zajímavosti

» Aktuality