Ve věku 78 let zemřel v pátek herec Pavel Landovský

Aktuality

zdroj: fdb.cz

Praha | V pátek večer zemřel herec a dramatik Pavel Landovský. Osmasedmdesátiletý herec, dramatik, bývalý disident a signatář Charty 77 zemřel doma krátce po osmé večerní. Příčinou úmrtí byl infarkt...

myokardu. Krátce předtím jsme všichni byli u něj, oznámila dnes ČTK jeho rodina.
    "Na Lanďáka budu vzpomínat dokud budu naživu. Moc jsme toho spolu prožili a měli se rádi. Lanďák byl prostě Lanďák - kam přišel, bylo ho všude plno. Dělali jsme společně bytové divadlo a zažili mnoho věcí v disentu i po něm. Je to pro mě těžká zpráva, ale byl už opravdu těžce nemocen a je mu teď lépe," řekla ČTK v reakci na úmrtí Pavla Landovského herečka a chartistka Vlasta Chramostová.
    Podle herce a režiséra Jana Kačera byl Landovský geniální herec, ovšem byla to jen částečka jeho osobnosti. "On byl géniem života, nadaným a velice talentovaným spisovatelem a sledovatelem života. Měl velkou fantazii podepřenou svým životem, který byl zdánlivě extenzivní, ale vlastně hluboce něžný a opravdový. Lanďák byl génius, a já se bez něj těžko obejdu," řekl Kačer ČTK.
    "Zůstane mi tichá vzpomínka na skvělého herce a bouřliváka, který měl velké zásluhy i na věcech, o kterých mnozí neměli ani tušení. Bude chybět, ale pro to, co po sobě zanechal, se na Pavla zapomenout nedá," reagoval na smutnou zprávu herec Miroslav Donutil.
    Landovský byl jedním z nejoblíbenějších herců 60. let. Narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě. Vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu a po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Od poloviny 60. let byl 11 let členem pražského Činoherního klubu. Velkou popularitu mu ale přinesly především filmové role. Zahrál si mimo jiné v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky nebo ve filmu Marketa Lazarová. Nezapomenutelné jsou jeho role ve filmech Svatba jako řemen nebo Utrpení mladého Boháčka.
    Naopak 70. léta naopak přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Vedle hercova odporu k nastupující normalizaci k tomu přispěl i jeho zvyk říkat, co si myslí. Přitížilo mu i jeho dlouholeté přátelství s Václavem Havlem. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, už mohl hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Havlem také natočil záznam jeho Audience. V roce 1978 jej komunistický režim donutil opustit republiku. Žil v Rakousku, kde se stal členem souboru prestižního vídeňského divadla Burgtheater.
    Do Prahy se začal vracet po listopadu 1989 a po skončení vídeňského angažmá se do Čech vrátil natrvalo. Hostoval v Divadle Na zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle. I po návratu z emigrace ztvárnil výrazné filmové role, vedle majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 například ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem či Nejasná zpráva o konci světa.
    Landovský byl rovněž autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Režisér Josef Abrhám mladší o něm natočil celovečerní dokument Hoteliér, v němž se Landovský opět sešel se zakladateli a herci původního Činoherního klubu Janem Kačerem, Josefem Abrhámem, Vladimírem Pucholtem a Libuší Šafránkovou. Film vznikal dva roky, premiéru měl loni. Zmapoval snahu Jana Kačera o "vzkříšení" Landovského, jejímž cílem bylo právě nové nastudování zmíněné hry. Spíše než záznamem zkoušek divadelního představení se však stal úvahou o uplynulém čase, o ceně přátelství a potřebě posledního velkého činu.

Landovský byl svébytným hercem a dramatikem s pověstí bouřliváka

Bouřlivák, milovník žen, neochvějný bojovník proti komunismu i skvělý herec, který proslul otevřeností a jadrným slovníkem. Takový byl herec, dramatik, bývalý disident a signatář Charty 77 Pavel Landovský, který zemřel v pátek večer ve věku osmasedmdesáti let.
    Velkou popularitu si Landovský získal koncem 60. let především díky filmu. Objevil se v oscarových Ostře sledovaných vlacích nebo Marketě Lazarové. Nezapomenutelné jsou jeho role ve filmech Svatba jako řemen nebo Utrpení mladého Boháčka.
    Narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě, vyučil se nástrojařem, studoval průmyslovou školu, avšak před maturitou byl ze školy vyhozen. Po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech (Šumperk, Klatovy, Pardubice). Od poloviny šedesátých let byl 11 let členem pražského Činoherního klubu, kde ztvárnil 14 rolí.
    Sedmdesátá léta naopak přinesla Landovskému nucený ústup ze slávy. Vedle hercova odporu k nastupující normalizaci k tomu přispěl i jeho zvyk říkat, co si myslí. Přitížilo mu i jeho dlouholeté přátelství s předním disidentem a pozdějším prezidentem Václavem Havlem. Poté, co jako jeden z prvních podepsal Chartu 77, už mohl hrát jen neveřejně, například v bytovém divadle Vlasty Chramostové. S Havlem také natočil záznam jeho Audience.
    Od ledna 1977 Landovského opakovaně zatýkali a nakonec byl v roce 1978 v rámci akce Asanace donucen opustit republiku. Další léta strávil v Rakousku, kde se stal členem souboru prestižního vídeňského divadla Burgtheater. Na této přední rakouské scéně působil 18 let. Také v emigraci si zahrál v několika filmech či v televizi, mimo jiné se mihl ve snímku Miloše Formana Ragtime.
    Změna režimu v tehdejším Československu mu umožnila návrat do vlasti, natrvalo se z Rakouska vrátil v roce 1996 po skončení svého vídeňského angažmá. Hostoval v Divadle Na zábradlí, v Činoherním klubu i v Národním divadle.
    Mnohem početnější než výčet jeho divadelních rolí je jeho polistopadová filmografie. Vedle populárního majora Terazkyho v Černých baronech z roku 1992 ztvárnil různé postavy například ve snímcích Amerika, Cesta pustým lesem, Nejasná zpráva o konci světa, Nestyda či Vratné lahve. Landovský byl rovněž autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér. Hra měla premiéru v roce 1969 pod režijní taktovkou Evalda Schorma.
    Svébytný herec a dramatik s pověstí bouřliváka byl znám také svou slabostí pro něžné pohlaví. V jednom televizním dokumentu o sobě prohlásil, že je "nesnesitelný obdivovatel žen", které ovšem i s dětmi vždycky opustil, kdykoli následovala další milostná anabáze. Podle dostupných informací měl sedm dětí a byl čtyřikrát ženatý.
    V posledních letech byl herec, mnohdy familiárně přezdívaný "Lanďák", vážně nemocen. Trápila ho zejména cukrovka, kvůli které byl upoután na invalidní vozík. Většinu času trávil na své chalupě v Kytíně u Mníšku pod Brdy.
    Poslední roli "trpícího starce" si zahrál v celovečerním dokumentu Hoteliér, ve kterém se setkali také další zakladatelé a herci původního Činoherního klubu druhé poloviny 60. let Jan Kačer, Pavel Landovský, Josef Abrhám, Vladimír Pucholt a Libuše Šafránková. Snímek, který se natáčel v září 2011 a premiéru měl o dva roky později, mapuje snahu Jana Kačera, o "vzkříšení" Landovského. Cílem bylo nové nastudování jeho hry Hodinový hoteliér. Spíše než záznamem zkoušek divadelního představení se však stal úvahou o uplynulém čase, o ceně přátelství a potřebě posledního velkého činu.
    V dubnu 2013 převzal Landovský spolu s biskupem Václavem Malým a dalšími oceněnými z rukou ministra obrany Vlastimila Picka osvědčení o účasti ve třetím - protikomunistickém - odboji. "Mne to překvapilo. Já jsem netušil, že to bude taková trachtace: ministři a krásný ženský," pochvaloval si tehdy dobře naladěný Landovský slavnostní ceremonii.

Zdroj: ctk.cz

Tématické zařazení:

» Aktuality